S režisérem Martinem Tichým o dětském představení Středa nám chutná, které chystá Divadlo loutek

Jak jste spokojen s inscenací Hodina Komenského, kterou jste v Ostravě již dříve nastudoval s Vítem Peřinou? Máte možnost ještě hlídat, jestli nevybočuje ze stanovených mezí?

Z Komenského mám radost. Při zkoušení jsem se na něj šel podívat a dal hercům pár připomínek.  Představení je divočejší a uvolněnější, ale z mezí nevybočuje a s dětmi funguje skvěle.

Byla to vaše první spolupráce s Divadlem loutek, respektive s Ostravou vůbec?

Ano, Komenský byl prvním setkáním i za celou Ostravu. Vůbec nevím, jak na mě Divadlo loutek přišlo.  Ostravská divadla jinak moc neznám, ani lidi v nich. Během zkoušení jsem zašel na dvě představení, která mě moc zajímala. Jedno kvůli Josefu Škvoreckému a druhé pro zajímavý herecký výkon. Ostrava je pro mě zajímavá jiným pečivem, dialektem i takovou zvláštní studeností.

Jste ještě liberecký divadelník? V případě vašeho jména se objevují odkazy na Divadlo Minor, Divadlo Aqualung, Divadlo loutek, Naivní divadlo Liberec, Horácké divadlo Jihlava, je mezi nimi i domovská scéna? Anebo pendlujete?

V libereckém Naivním divadle a v Divadle F. X. Šaldy jsem přivedl na svět 11 inscenací, ale v žádném z těchto divadel jsem nikdy nepracoval jako zaměstnanec. Jinak jsem dělal také v Plzni nebo v Jelení hoře, což byl pro mě obzvlášť zážitek. Ano, pendluji, nebo spíš pendolínuji. Jednou to mám od dveří bytu na zkoušku 400 metrů, jindy skoro 400 kilometrů.

V Ostravě už podruhé vytváříte inscenaci v tandemu s Vítem Peřinou, jak se vám spolupracuje?

S panem Vítkem je práce fajnová. Vždycky je dobré, když lidé kolem vás udělají práci tak dobře, že i když ji svými zásahy pokazíte, pořád z toho vyjde nadprůměrné představení.

Kdo objevil předlohu hry Středa nám chutná a jaký byl postup pro její dramatizaci?

S předlohou si na mě počíhala bývalá dramaturgyně Divadla loutek Jana Pithartová, když už bylo jasné, že Komenský bude dobré představení.  Já jsem souhlasil, protože jsem se do knihy Ivy Procházkové na první přečtení zamiloval. Pak jsme se nad příběhem scházeli s Vítkem a společně vymýšleli, jak ji převést na jeviště. Kouzlo knihy je často ve slovních hříčkách, popisuje to, co nelze na divadle ukázat. Přesto si myslím, že vznikla hra, která knihu v tom důležitém ctí.

Jaké je téma této inscenace? Z divadelní anotace je patrné, že půjde o motiv opuštěného dítěte, které žije v dětském domově, ale ví si s tím rady. Jenže někomu jeho radost i tak vadí…

Nejde jen o radost, ale spíše o jabloň, která malé holčičce Cilce vyroste na hlavě, protože konečně najde místo na světě, kde může zakořenit. Cilčinu odlišnost může někdo vidět jako nemoc, kterou je nutno vyléčit, pro jiného to může být dar, díky kterému život chutná jinak – i šťastněji. O tom se snažíme hrát.

Jaké jste byl dítě a máte nějakou zkušenost s dětskými domovy?

Z toho, co si pamatuji, jsem byl hodné dítě. Možná také proto, že mě rodiče nikdy k ničemu nenutili a mohl jsem běhat po lese sám a mít kamarády všude, kudy jsem chodil. Když si vzpomenu na dětství, vždycky ve vzpomínkách svítí slunce. Dětský domov stával na konci naší ulice. Měl obrovskou divokou zahradu, do které jsem lezl jako dítě na podzim pro kaštany. S dětmi uvnitř jsem se ale nikdy nestýkal. Nemít jako dítě rodiče je pro mě nepředstavitelné.

Odkud se bere ta středa v názvu inscenace? Proč to není třeba pátek nebo úterý?

Myslím si, že v ten den kuchařka Františka upeče z Cilčiných jablíček první voňavý štrůdl. Proč to není pátek nebo úterý, na to se musíte zeptat autorky. Ale tak nějak cítím, že pátek je příliš významný a úterý zase šedivé na to, aby mohlo obstát jako název knihy.

Čím pro vás osobně je den středa významný?

Asi tím, čím pro většinu z nás. Pracovní týden se překlápí do druhé půle a otvírá nám výhled na víkend.

Podařilo se vám kontaktovat přímo autorku předlohy Ivu Procházkovou? Ona sama se věnuje dětskému dramatu, neměla zájem knihu upravit do divadelní podoby?

Asi by se to podařilo, ale upřímně, vůbec mě to nenapadlo. Možná by i chtěla knihu upravit, ale s Vítkem jsme udělali Komenského a já jsem nechtěl měnit to, co fungovalo.

Přijede na premiéru?

Myslím, že ano. Ale to vám potvrdí v divadle.

Jak se vám líbí v Divadle loutek, kde vidíte jeho specifika?

Vždycky se mi líbí tam, kde pracuji, proto se mně líbí i v Divadle loutek. Překvapila mě jen doba trvání zkoušky, která je jen tři hodiny, a to není moc. Běžné zkoušky trvají o hodinu déle.

Můžete přiblížit režijně-dramaturgický záměr Středy?

Vyprávíme příběh odložené holčičky, která je jiná, protože ji roste na hlavě jabloň, a když je šťastná, tak dokonce jabloň plodí.  Ukazujeme, že její odlišnost dokáže lidi kolem ní udělat šťastnější, nebo je zaskočí tak, že ji chtějí vymazat, zrušit, vyléčit. Je to možná i o vztahu k handicapu, ze strachu z neznámého, o kamarádství. V představení, které využívá celého jeviště, vystupují dřevěné loutky i živí herci, tu a tam se objeví kratičká projekce. Všechno spojuje a nese hudba Pavla Helebranda.

V současnosti je trend spíše ustupovat od klasických loutek v divadle pro děti, bude to případ i této inscenace?

V našem představení hrají jak živí herci, tak překrásné loutky navržené Janem Brejchou.  Ustupování od klasických loutek podle mě má více důvodů. Jednak pro ně musí někdo psát texty na tělo, a to na tělo dřevěné.  A pak současná loutková divadla mají často sály větší, než loutkám vyhovuje.

V Hodině Komenského má poměrně zajímavou pozici Martin Legerski, který v roli učitele a zároveň Komenského musí dokázat zaujmout děti, jak to bude s hereckým obsazením tady?

V roli Cilky uvidíte Anetu Červenou. Jejími kamarády z dětského domova budou nenasytný Lukáš Červenka, ukřičená Lenka Macharáčková a pohybově nadaný cikánek Karel Růžička. V roli rozevláté ředitelky Pralinky uvidíte Lenku Sedláčkovou, jejím dočasným zástupcem se stane Ivan Feller a štrůdl upeče Božena Homolková. Martin Legerski pak přijde tentokrát jako doktor a Richard Liberda se promění v robota.

Kdybyste měl týden trávit na ostrově Ostrava a všechna divadla by se odtud odstěhovala, kam byste nejraději zašel?

Asi do cukrárny Sladký časy na lahodné maxipusinky nebo do hospůdky U skákavého poníka na extra hořkou jedenáctku.