Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Atd. Skončil Jeden svět a ostravská pořadatelka říká: Jde o dobrou věc. To je má odměna

Skončil Jeden svět a ostravská pořadatelka říká: Jde o dobrou věc. To je má odměna

10.4.2017 Atd.

Víkendové projekce na Dole Hlubina a v zábřežském kinu Luna uzavřely nezvykle úspěšný letošní ročník festivalu Jeden svět. Ten se představil s mottem Umění spolupráce, což bylo celorepublikové téma Jednoho světa, který je tradičně spjatý s Prahou. O ostravskou část se stará koordinátorka Kristýna Konczyna. Umění spolupráce se podle ní plně osvědčilo, navíc si diváci mohli užít dokumenty o aktuální situaci ve světě. Největší zájem byl o ekologické dokumenty a o snímky věnované problematice Sýrie či Islámského státu. Jedním z vrcholů desetidenní přehlídky se stala neočekávaná návštěva Tomáš Etzlera, který v Ostravě vyrůstal.

Zvětšit obrázek

Kristýna Konczyna v centru festivalového dění.

Po téměř deseti dnech se dá říci, že jste specialistkou na „umění spolupráce.“ V čem tkví jeho podstata?

Pro mě je kouzlo spolupráce v tom, že si lidé začnou navzájem pomáhat a propojí své úsilí. Nám se na festivalu podařilo provázat hodně institucí. Spolupracovalo spolu šest kin a dvaadvacet spřátelených míst, na kterých lidé mohli najít všechny informace o festivalu. Tato spolupráce je pro mě hlavně o komunikaci, o tom, že si lidé navzájem vycházejí vstříc. Nejsou tady jenom sami za sebe, ale přemýšlejí ve větším kontextu.

Jak se tato komunikace za dobu existence festivalu změnila?

Určitě se vyvíjí k lepšímu, a to jak ve spolupráci s místy, kde promítáme, tak i v souvislosti s naším festivalovým týmem, který se letos rozrostl na patnáct členů. Začínali jsme na třech, loni nás bylo deset. Všichni to děláme dobrovolně, bez jakéhokoliv nároku na honorář. Každý po večerech tvoří svoji část.

Jak je možné organizovat tak velký festival bez nároku na honorář?

Protože to člověka baví. Pokud mám mluvit za sebe, tak je to pro mne srdcovka. Nevidím důvod, proč bych měla být placena, když vidím, že má energie jde na dobrou věc. Jeden svět má pro mě navíc obrovský smysl, takže za to peníze nepotřebuji.

Jeden svět i letos plnil ostravské sály. (Foto: Anežka Hrušková)

Které letošní festivalové vrcholy podle vás patřily k nejpovedenějším?

Patřilo k nim určitě už samotné zahájení Jednoho světa s humanitární pracovnicí a novinářkou Markétou Kutilovou a Ondřejem Šimetkou z organizace Lékaři bez hranic, tedy setkání s dvojicí velmi zajímavých osobností. Hodně neplánovaným vrcholem festivalu byl nečekaný příjezd Tomáše Etzlera, který svoji účast potvrdil jen dva dny předem. Vytěžili jsme jeho přítomnost na maximum, během jednoho dne nám asistoval u třech filmů. Přebíhal z Minikina do Pantu a Atlantiku. Celý tah jsme s ním zakončili v Divadelním klubu, kde potkal spoustu svých známých a kamarádů, protože vyrůstal v Ostravě. Takže setkání s ním bylo interním vrcholem festivalu, trvalo až do pěti do rána. Obrovským zadostiučiněním pro nás byla vyprodaná kina na projekcích a skutečnost, že se nám podařilo zvýšit účast na školních projekcích o pět stovek dětí a studentů.

O co měly školy na festivalu dokumentů největší zájem?

Žádaným tématem byla projekce Děti online, což je o dětech, které tráví svůj čas na internetu, a pak Zemřít pro design o využívání moderních technologií.

Byly k vidění i české filmy?

Ano, čtyři nebo pět, na výběr jich bylo více, ale některé už jsme promítali anebo se objeví u jiných distributorů, takže o ně domácí divák nepřijde. Dáváme přednost titulům, které se u nás třeba už jindy neobjeví.

Z besedy v kulturním centru Pant. (Foto: Archiv pořadatelů)

Které filmy patřily k nejnavštěvovanějším?

Nejvíce se chodilo na Plastovou Čínu, což je dokument o továrně na zpracování plastů. Pak byly hodně navštěvovány filmy o Sýrii a o Islámském státu. A pak již zmíněný snímek Zemřít pro design, takže i filmy s ekologickou tématikou.

Chodí se spíše na témata anebo i na tvůrce?

Určitě na témata, režiséři nejsou příliš známí, dost často se nám stává, že přicházejí lidé jenom za festivalem, je jim jedno, co uvidí, protože samotná značka Jeden svět je jim dostatečnou zárukou kvality.

Jaká bude festivalová budoucnost?

Netušíme, jsme závislí na Praze, která nám poskytuje filmy a určuje témata. Rozhodně bychom jej chtěli udržet na stejné úrovni, letos nám chodilo hodně lidí, z čehož máme velkou radost.  Navíc se nám povedlo napojit se na studentský Kampus Palace, kde chceme dělat i festivalové ozvěny.

Co pro vás bylo zajímavé nad rámec klasických festivalových projekcí?

Potěšila nás spolupráce s Centrem na podporu cizinců, se kterým jsme už podruhé uspořádali International Food Day. Do Provozu Hlubina nám na něj přišlo na dvě stě lidí.  Měli možnost ochutnat širokou paletu chutí od tibetské kuchyně přes Alžírsko po Afgánistán. Cizinci mají velkou radost, že vůbec mají komu v Ostravě uvařit své jídlo. Navíc si spolu navzájem povídají a dozvědí se o sobě hodně zajímavých informací.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.