Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Desátá svíčka Slezskoostravského Rock-Festu hořela zářivým a jasným plamenem

Desátá svíčka Slezskoostravského Rock-Festu hořela zářivým a jasným plamenem

4.6.2017 Hudba

Ve znamení sluneční výhně se nesl jubilejní desátý ročník Slezskoostravského Rock-Festu, který se konal v sobotu večer v areálu Slezskoostravského hradu a na prostranství u nedaleké Loděnice pod hradem. Ale mnohem důležitější je, že přibližně dva tisíce fanoušků zahřála především rocková muzika.

Zvětšit obrázek

Dan Bárta vystoupil s nedávno vzkříšenou kapelou Alice.
Foto: Jan Král

O Danu Bártovi a Alici organizátoři hovořili v tom smyslu, že pozvat tuto kapelu byl vždy jejich sen, protože by ji chtěli vidět naživo. A pokud se člověk zadíval na nadšené a zpívající publikum, tak si musel přiznat, že podobně uvažovali i mnozí jiní. Znovuvzkříšená Alice mapovala svou hudební historii s vervou, s nadšením i s patřičnou průbojností a zpěvák Dan Bárta v každém momentu prokazoval, že mu rocková duše zůstala.

V podstatě zaznělo všechno, co zaznít mělo (…a to tě trochu bolí, Slepej, mladej, mrtvej, Ani náhodou atd.), přičemž se ukázalo, že Bárta dokáže být emočně náruživý i v těch klidnějších písních. Alice udržela svou výbušnost a naléhavost po celý set.

Roman Izzi Izaiáš z kapely Doga. (Foto: Petr Bidzinski)

Pro Dogu a Salamandru s trochou nadsázky platí, že ať udělají cokoliv, jejich příznivci půjdou za nimi. Tak silná je pozice těchto skupin. Minimálně na Ostravsku. Tady se sází na jistotu. Na důkladně prověřenou jistotu. Ačkoliv obě kapely v tomto regionu hrají pravidelně, navíc písně v playlistech se opakují, tak stále jsou žádané a vyvolávané. Doga i Salamandra šly svým fanouškům na ruku i tentokrát, za což byly vrchovatě odměny. Tento model „vím, co dám, vím, co dostanu“ sice nenabízí nic nového, ale proč měnit něco, co dlouhodobě funguje? Euforie, která tato vystoupení doprovází, je pádnou odpovědí na všechny otázky na toto téma.

Také Limetal potvrdil, že koncertní pódia mu svědčí. Letité muzikantské zkušenosti jednotlivých členů se opět projevily. Kapela se soustředila zejména na songy ze svého debutového počinu (Amerika, S větrem v zádech, Na tenkém ledě), což se ukázalo jako správná volba. I přesto se hrálo na citlivou strunu.

Fany Michalík z kapely Limetal. (Foto: Petr Bidzinski)

Byly to ovšem pozitivní pocity, protože díky technickým vymoženostem mohl zaznít společný duet Standy Hranického a Fanyho Michalíka – Rok´n´roll démon. Příjemná vzpomínka. Do „citronovského klobouku“ se sáhlo jen pro přídavek (V tu ránu) a k tomu zazněla ještě píseň Dej si s tím pohov.

Dá se říci, že v podstatě nejdál to na festival měli Root, kteří ještě minulý víkend vystupovali na Maryland Deatfestu v americkém Baltimore. Brněnská skvadra předvedla dynamickou a svižnou show, v níž se mísily hymnické fláky s těmi česky zpívanými klasikami (Píseň pro Satana, 666). Vůbec nevadilo, že Big Boss část vystoupení odzpíval vsedě v zákoutí pódia, jelikož se potřeboval vyhnout slunečním paprskům. Jeho charisma a auru však ani příroda nezdolala. Root rovná se metal, který nestárne.

Kapela Root na Slezskoostravském Rock-Festu. (Foto: Petr Bidzinski)

Death metalový Nahum vytěžil maximum z toho, že byl jedinou kapelou tohoto žánru na festivalu. Skupina představila songy ze zatím posledního počinu And The Chaos Has Begun, ale došlo i na starší věci. Skladby jsou postavené výhradně na síle, která se může zdát tuctová, ale ostravská parta s ní umí velmi elegantně nakládat. Tento uragán útočil pouze ostrými náboji.

Z vystoupení kapely Nahum. (Foto: Petr Bidzinski)

Skladby Cocotte Minute jsou poněkud jednotvárné a ona drsnost vyznívá tak trochu uměle. V podobném duchu kapela vedená zpěvákem Zellerem kopala kolem sebe i v Ostravě, nicméně je třeba uznat, že tato předvídatelnost stačila. Minimálně těm, kteří se shromáždili před pódiem. A byl to natolik početný dav, že se Zeller dokonce odhodlal ke skoku z pódia mezi své věrné. Tohle byly plusové body, které si Cocotte Minute z moravskoslezské metropole odvezli.

Čtveřice Penzistor se možná až příliš násilně upíná ke své „důchodcovské image“, ale pokud jde o hudební složku, měl jejich rock říz. Žádné instrumentální kudrlinky a složité kompozice, prostě spokojenost hledej v jednoduchosti. Přerovští chasníci nic neobjevovali a své veselé písně opatřili solidní porcí hudební svižnosti a zručnosti. A co na tom, že naoko vypadali neohrabaně. Dobrá práce.

Letos poprvé organizátoři přesunuli třetí festivalovou scénu k nedaleké Loděnici pod hradem. Stage situována poblíž řeky nabízela i dostatečné vyžití pro děti, které se mohly vydovádět na nafukovacích atrakcích, proto nepřekvapilo, že zájem byl poměrně značný. Bavili se tak dospělí i jejich ratolesti. Ačkoliv festivalový fanoušek, který chtěl vidět všechny vystupující, musel počítat s tím, že nachodí spoustu pozdně jarních kilometrů. Ale tato snaha se vyplatila.

Příjemně překvapili hlavně energičtí Cocaine Party, kteří rozhodně nabízejí více než jen písně pro „ty, co mají nejkrásnější orgán na světě, tedy vagínu“, pokud bychom si měli vypůjčit slova zpěváka Filipa Neklapila. Jejich syrový a dravý rock´n´roll s příměsí grunge elementů je nejen skotačivý, ale hlavně zdravě nakažlivý.

Veronika z kapely UpGreat. (Foto: Petr Bidzinski)

To Up!Great jsou už stálicí ostravské scény. Navíc v tomto případě neplatí pověstné „běda mužům, kterým žena vládne“. Hrubý a drsný croossoover made in Up!Great je totiž díky charismatické zpěvačce Veronice čitelný a přesvědčivý. Pod pódiem se skotačilo ostošest.

Nicméně kapelám Sækədʒəwiːə a Public Relations hudební pestrost poněkud scházela. Ačkoliv světlé momentky a vkusné melodické pasáže v jejich setu nechyběly, celkově tato vystoupení postrádala drive, který byl patrný u předchozích kapel, a vyzněla nevýrazně.

Suma sumárum, závěrečné hodnocení je docela jednoduché. „Takhle jsem si představoval strávenou sobotu,“ zaznělo v publiku a tento postřeh lze jednoznačně podtrhnout.

Slezskoostravský Rock-Fest napsal svou další povedenou kapitolu a po jeho skončení je možné spokojeně konstatovat, že i desítka může mít docela slušné grády.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.