Ve Staré aréně se zhmotnily sny o létání. Závratí se bát nemusíte, zabaví vás inscenace plná zvratů
5.6.2017 11:22 Evelína Vaněk Síčová Divadlo Recenze
Parné nedělní počasí se stalo nepřímým předskokanem inscenace Letět, poslední premiéry sezóny v ostravském divadle Stará aréna. Dusné atmosféře komorního příběhu už jen chyběla katarze letního deštíku, která by spláchla z postav tíhu jejich osudů. Původní autorská hra Pavla Gejguše rozkrývá vztahový víceúhelník, ze kterého je jediná úniková cesta.
Z nové inscenace Letět ve Staré aréně.
Foto: Zeno Václavík
Půldruhé hodiny trvající inscenace Letět se zrodila z pera uměleckého šéfa divadla Pavla Gejguše, který se pustil také do režie a výběru hudby. Povrchní mezilidské vztahy, které jsou až příliš prorostlé do sebe, než aby se daly spálit, se obnažují během jedné noci a jedné nevydařené oslavy narozenin. Na malém prostoru se nevinná návštěva přetaví v dramatickou grotesku ohrožující nejen zdravý rozum, ale i život.
Po šesti letech se vrací do rodného města duševně prázdný Johnny s jediným cílem, aby byl sám a mohl zapomenout na minulost. Dožene ho však ještě ta dávnější, která ho v dospělejší a vyzrálejší podobě vtahuje zpět a nenechá ho ani na chvíli vydechnout. Mužský tandem doplňuje Johnnyho bratranec Mike – oba představují jediné volné eventuality k polapení láskychtivých žen. Ty se zde objevují ve třech archetypech – femme fatale, které se chce bavit, nevinná a upřímná, co potřebuje náročnou lásku, a neviditelná, dobře vykrmená vlastní sebelítostí.
Postavy autor velmi dobře vykreslil a podařilo se mu vdechnout jim život dobrou volbou herců. Černobílým charakterem, rozpíjejícím obě barvy do sebe jako dobro a zlo, se nevyznačují pouze Johnny a Mike v podání Ivana Dejmala a Petra Sedláčka, ale také protagonistky ženských rolí.
Miroslava Georgievová vyčnívá svou energičností nad všechny ostatní a svou roli Grace si doslova užívá. Jako čerstvá vdova a nevlastní matka zamilované Lili na sebe strhává pozornost všech, hlavně mužů, a svou lacinost podtrhuje přesným vzezřením včetně krajkových černých šatů a rudých šperků.
Jako královny na šachovnici proti sobě stojí Grace a Lili (Anna Polcrová) – vyvdaná dcera plná očekávání z návratu Johnnyho. Učebnicový exemplář dívky, která chce muže milovat a zachraňovat. Jeho bezmocnost ji přitahuje natolik, že je mu schopna odpustit vše, jen když ho bude mít. Anna Polcrová své postavě dodává jemnost a odhodlanost. Její naivita není směšná, naopak z její postavy srší velká odvaha a je schopna činů, o kterých jiní pouze mluví. Dámský trojlístek ještě doplňuje Jana Mudráková coby nevidomá Polly. Zdánlivě vedlejší doplňková postava je smutným obrazem místa, kde se zastavil čas.
Hynek Petrželka minimalisticky, ale velmi důmyslně vytvořil dvě scenérie v jednom (zastávky autobusu s kukuřičným polem a dům oslavenkyně) pomocí průzoru v dřevěné konstrukci. Nepřehlédnutelná je všudypřítomná kukuřice – americká plodina, která má abnormální schopnost se adaptovat na různé počasí. Vedle kukuřice si autor velmi zdařile pohrává s další symbolikou – kufrem neukotveného cestovatele nebo revolverem, který děsí, ale také vysvobozuje.
Letět, mít křídla a odlehčit svému svědomí. Hře by slušelo také trochu lehkosti. Dobře mířené obraty, které vyvolávají nejednu vlnu smíchu, se mnohdy zbytečně ztrácejí v nánosu textu, který působí hrbolatě a trochu škrtání by hře neuškodilo. Už tak vydýchaný prostor se mnohdy plnil zbytečně krkolomnými obraty.
I přesto, že se autor hry, který vznikla s pomocí dramaturga Antonína Dvořáka, odkazuje hlavně na hry Antona Pavloviče Čechova, děj zasazený do anonymního amerického venkova se zrcadlí v díle Tennesseeho Williamse, jehož propracované texty by mohly být v tomto případě velkou inspirací. Ve hře je pro všímavého diváka ukryto několik literárních odkazů včetně Čechovské divadelní tradice.
Tragikomická hra si pohrává s čistě krystalickým a jasným tématem – mezilidskými vztahy, které jsou uzavřeny jako mouchy ve sklenici a zachránit se může jednotlivec pouze tehdy, když roztáhne křídla, ať už vlastní, nebo ukradená.
I přesto, že podtitul hry zní Groteska o lásce, nejde o lehkou komedii. Zdánlivě povrchní citové balancování má více hlubších vrstev a je pouze na divákovi, do kolika sám sebe nechá nahlédnout.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.