Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Nové místo, nový orchestr, nová hudba. S ředitelkou Ostravských dnů o stěhování do Trojhalí i vzniku ONO

Nové místo, nový orchestr, nová hudba. S ředitelkou Ostravských dnů o stěhování do Trojhalí i vzniku ONO

13.6.2017 Hudba

Dva tucty koncertů soudobé hudby nabídne letošní ročník mezinárodně proslulého bienále Ostravské dny. Novinkou je ukončení spolupráce s Janáčkovou filharmonií Ostrava a založení nového symfonického orchestru ONO. Další novinkou je skutečnost, že těžiště festivalu se letos přesouvá z Domu kultury města Ostravy do Trojhalí Karolina. O tom všem, ale především o letošním programu, jsme si povídali s výkonnou ředitelkou Ostravského centra nové hudby Renátou Spisarovou Kotík.

Zvětšit obrázek

Výkonná ředitelka Ostravského centra nové hudby Renáta Spisarová Kotík.
Foto: Archiv OCNH

Ostravské dny 2017 budou mít hned několik zásadních novinek, i když struktura celé akce zůstává stejná. Nejprve bude po dobu tří týdnů probíhat intenzivní institut, na který přijedou opět z celého světa studenti skladby. Kolik jich letos bude?

Přišlo přes sedmdesát přihlášek a máme i kuriozitu – „studenta“, který je ročník 1938. Jinak se věk studentů pohybuje mezi dvaceti a třiceti lety. Jako pokaždé jsme počet studentů museli redukovat, protože zůstává jako vždy kolem 35 otevřených míst. Studenti posílají partitury, ať už orchestrální, komorní nebo i sólové s tím, že minimálně jednu z nich zařazujeme na program festivalu.

Kdo dělá výběr ze zaslaných skladeb a z jakých zemí studenti přijedou?

Vybírá je náš umělecký ředitel Petr Kotík. To je vždy náročná volba. Říct někomu NE je hrozně těžké. Partitury chodí v papírové podobě, což je dobré kvůli orientaci. Jsou tam Řekové, Poláci, Němci, Íránci, ale také hodně Číňanů a tradičně Američani. Nechybí ani studenti ze Singapuru, Tchaj-wanu či Nového Zélandu. Vzali jsme i pět českých studentů, nejen skladatelů, ale i interpretů. Například Marka Keprta. A přesně na jeho osobě se ukazuje, že to není vlastně žádný „student“, vede výborný festival soudobé hudby v Olomouci. My těmto mladým a často už zcela hotovým lidem tak říkáme hlavně z praktických důvodů, kvůli Institutu.

Kolik koncertů nabídnou letošní Ostravské dny?

Koncertů bude 24, ale umístěny budou do deseti dnů. Budou probíhat i hluboko do noci a délka každého je od hodiny až po tři hodiny hudby.

Jednou z novinek je změna prostor, kde se bude převážná část festivalu konat…

Velmi nás uspokojil prostor Trojhalí na Karolině, který je v tuto dobu neužívaný, takže se vyloženě nabízí. Také vedení Trojhalí bylo naši volbou velice potěšeno. Už nás znají, před dvěma lety jsme zde organizovali koncert pro tři orchestry a ty prostory se velmi slušně naplnily. Pokud se to zvukově dobře připraví – máme pomocného architekta scénáristu, který nám bude pomáhat s tou akustickou složkou – tak výsledek může být zajímavý. Samozřejmě bylo by dobré, aby tam byla spousta lidí, protože ten zvuk je pak lepší. Náš hlavní stan, co se koncertů týká, bude tam.

Co Dům kultury města Ostravy? Nebyl váš hlavní stan v minulých letech především tam?

Dům kultury města Ostravy letos opouštíme, byť já osobně ten prostor mám velmi ráda, protože je multifunkční a pohyblivý, ale pro nás finančně velmi náročný. Máme letos dva riskantní faktory, a jedním z nich je právě změna prostoru. Je otázkou, jak se v Trojhalí zabydlíme i s menšími ansámbly, jak to vše akusticky zařídíme.

A ten druhý riskantní faktor?

Zakládáme nový orchestr ONO/Ostrava New Orchestra. Pro tento krok jsme se rozhodli hned po Ostravských dnech 2015. Chtěli jsme novou, mladou krev, sdružit lidi, kteří se o provozování soudobé hudby zajímají a mají z ní radost. Máme tady matadorskou Ostravskou bandu, která funguje od roku 2005. Ta bude dělat mladému orchestru „kurátora.“ Chceme zkusit ojedinělou věc. Myslím, že podobný orchestr založil jen Pierre Boulez, ale neměl jej pouze na soudobou hudbu.

Jaké členy bude mít nový orchestr, kde je vezmete?

Symfonický orchestr ONO je složen z hráčů od Madridu přes Lugano až po Oslo. Ta myšlenka se setkala s obrovským přijetím jak u dirigenta Rolfa Gupty, který nám posílá z Osla žesťaře, tak například u Hany Kotkové z Lugana, jež nás povzbudila, abychom něco takového zkusili. V Luganu je velký mezinárodní orchestr v rámci akademického studia, kde jsou studenti připravováni také na provozování soudobé hudby. Jak ten prostor, tak nový orchestr může být velká neznámá, protože vstupujeme do něčeho nového, skutečně je to riziko.

Všiml jsem si, že letošním v programu není vůbec vidět váš letitý partner Janáčkova filharmonie. I to je důvodem vzniku nového orchestru?

Už dávno jsme byli ze strany publika i odborné veřejnosti vyzýváni, abychom omezili koncerty ve spolupráci s Janáčkovou filharmonií. Ten tlak zesílil po Ostravských dnech 2015. Ukázalo se, že posluchači se nechtějí dívat na ty hráče z orchestru, kteří dávají zcela viditelně najevo, že s touto hudbou nesouhlasí, že je nezajímá, návštěvníci už nechtěli přijímat tuto jejich neprofesionalitu. Byť se jednalo skutečně o menšinu hráčů (a velké díky na tomto místě té profesionální většině), z orchestru přesto čněla.

Pokud ale vím, byla to právě Janáčkova filharmonie, která se rozhodla, že už na Ostravských dnech hrát nebude…?

S Janáčkovou filharmonií jsme byli domluveni na jednom koncertu s tím, že další dva svěříme ONO. Filharmonie nám však před Vánocemi prostřednictvím svého ředitele Jana Žemly oznámila, že se dvěma dirigenty na Ostravských dnech nehodlá spolupracovat. V projektu přitom zůstat chtěla. Jenže taková omezení ze strany orchestru, se kterým spolupracujete na Ostravských dnech šestnáct let a za jehož práci mu navíc platíte (a ty finance opravdu není jednoduché dát dohromady), to jsme prostě nemohli akceptovat. Pan ředitel Žemla to pochopil, máme spolu nadále korektní vztahy.

Není to přece jen škoda? Tak renomovaný orchestr…

Petr Kotík nás od založení nového orchestru odrazoval, byl si pochopitelně vědom obrovských výhod orchestru, který je sehraný. A přes někdy trnitou cestu procesu byl výsledek společné práce většinou výborný. Klobouk dolů před tím, co ostravská filharmonie byla schopna udělat během deseti dnů nácviku naprosto nového repertoáru, často experimentální povahy. Myslím, že jiný takový orchestr u nás nemáme. A ta spolupráce trvala tolik let! To, že si někdy na repertoáru lámali zuby jak hráči, tak dirigenti, protože se jednalo většinou o náročné světové premiéry, je naprosto pochopitelné. Ostravské dny jsou jedinečné tím, že se celý program studuje tady na místě, během Ostravských dnů samotných, a potom se za dva tři dny po procesu zkoušek již koncertuje. Logicky tak někdy vznikaly napjaté situace.

Přitom požadavek Janáčkovy filharmonie ohledně dirigenta se týkal, pokud vím, hlavně samotného Petra Kotíka, se kterým filharmonici nechtěli spolupracovat, že?

Podrobnosti neznám. Od ředitele filharmonie jsem 20. prosince obdržela informaci, že: „…s Petrem Kotíkem a Johannesem Kalitzkem za dirigentským pultem už to fungovat nebude a není možné v tom pokračovat.“

Takže vzniká nový orchestr, který má název ONO. Ten bude mít těžký úkol…

Symfonické skladby budou na bedrech ONO. Orchestr je teď stočlenný. Získali jsme pro něj důležitou podporu hlavně ze zahraničních nadací, ta myšlenka je zjevně oslovila. Hráči budou bydlet v novém kampusu, který je naproti Divadla Antonína Dvořáka. Vedení Kampusu Palace je rádo, že v něm budou tři týdny bydlet muzikanti z celého světa. Takovou situaci prostě nevymyslíte – orchestr i kampus samozřejmě vznikly nezávisle na sobě. Myslím, že když člověk bez kalkulu udělá správnou věc, tak se na to automaticky nabalí vše ostatní.

Takže jste jakoby na začátku, nové prostory, nový orchestr…

To rozhodně ne. Máme velké zkušenosti, struktura Ostravských dní je stejná, máme Ostravskou bandu, Canticum Ostrava, některé prostory už dobře známe z minula. Máme skvělé zázemí na Janáčkově konzervatoři, kam se jako vždy na tři týdny stěhujeme. Ostravské dny ale budou jiné právě díky ONO a koncertním prostoru v Trojhalí. To jsou otazníky. Možná zjistíme, že tudy cesta nevede. I když naše práce s Janáčkovou filharmonií Ostrava přinesla nám i jí řadu velkých a unikátních projektů, často i zahraničních, asi bylo potřeba udělat změnu.

Pojďme se podívat na program. Ten zahájí 24. srpna Open Space, po němž zazní v kostele sv. Václava hodinové Requiem pro violu.

Zahajovací koncert byl vždy v neděli s tím, že mu časem předcházel Minimaraton elektronické hudby, který vždy pořádáme ve spolupráci s Martinem Klimešem a Galerií výtvarného umění v Ostravě. Pak se začaly kupit nové a nové nabídky a možnosti skladeb a nebylo je kam umístit. Takže jsme před sobotu přidali pátek, teď už i čtvrtek, ale dál se už rozšiřovat rozhodně nechceme. Ten první den bude takový rozehřívací, komorní. Ve Starých koupelnách Provozu Hlubina otevřeme festival díly mladých skladatelů, pak později večer zazní Requiem Borise Guckelsbergera pro sólovou violu. Jen ticho kostela a hodinové Requiem.

Následující den vystoupí opět po roce vynikající houslové duo String Noise. V jakém programu se představí?

Duo String Noise má skvělé renomé. Teď jezdí po celém světě, protože skladatelé zjistili, že jsou vynikající, zahrají snad všechno a navíc – dvoje housle a manželská dvojice, to je velmi mobilní sestava. Zazní tři světové premiéry. Dali jsme tentokrát přednost českým skladatelům, jedná se o skladby Petra Cíglera, Petra Bakly a Michala Rataje.

Tentýž den se uskuteční klavírní recitál Josepha Kubery…

Kubera je legendární člověk, který ještě spolupracoval s Johnem Cagem. Všechny ty lidi znal. Studoval skladby pod jejich dohledem. Dokud vidí a má teď oči v pořádku, tak jsme mu chtěli dát prostor. Jsem ráda, že se vrací. Zajímavá je i Kate Soper, mladá žena, které je asi třicet, Here Be Sirens je její opera, kterou nastuduje se třemi sopranistkami přímo tady. Kate dělá úplně jiné věci než ostatní, a je to velmi poctivé. Pro letošní Ostravské dny je příznačné, že přijede asi dvacet Američanů. Další interprety a skladatele už jsme nemohli přivézt, museli jsme nabídky odmítat, bohužel. Letos by měl přijet i italský skladatel Salvatore Sciarrino. O uvedení jeho skladby si řekla Hana Kotková. Sciarrino teď píše pro La Scalu velkou operu. Má letos 70 let, všichni teď chtějí jeho skladby. Jeho kompozicím včetně oper se věnujeme už dlouho.

V programu koncertu nazvaného ONO poprvé, který se uskuteční 27. srpna, nechybí jméno skladatele Ianise Xenakise…

Jeho jméno nechybí nikdy. O jeho skladbu si řekli naši interpreti. Xenakisova AÏS je příležitostí pro barytonistu Holgera Falka a perkusionistu Tamáse Schlangera. Rofl Gupta dopisuje skladbu IKAROS pro velký orchestr a hráče na bicí Eirika Raudeho, Phill Niblock zase napsal pro cellistu Arne Deforce novou experimentální kompozici, jmenuje se Cello #9.7. Doslova masa hudby. Tři symfonické skladby zahrajeme od studentů/rezidentů Institutu.

Prozraďte nám, co se skrývá pod názvem dalšího koncertu The World Of OB.

To je koncert, na kterém vystoupí jenom Ostravská banda. Koncert měl původně dvě části, my je spojili dohromady. Poprvé se tady objeví v českém kontextu dílo Marca Sabata Lying in the Grass, River and Clouds, jehož účast si vyprosili studenti. Je to Kanaďan, který učí v Berlíně, a podle všeho je to báječný učitel. Richard Ayres (možná si čtenáři vzpomenou na jeho překrásnou operu V Alpách z loňského festivalu NODO), má vždy obrovský nápřah a v dílech smysl pro humor. Tentokrát to bude od něj skladba pro orchestr a hornistu Daniela Costella. Od Petra Bakly zazní světová premiéra skladby Summer Work. Bude se tam potkávat program afroamerických skladatelů nebo newyorské experimentální hudby. A hlavně: osobně zde budou takové legendy jako saxofonista a skladatel Roscoe Mitchell nebo Muhal Richard Abrams. Tomu bude v září 87 let, pořád je to ohromný klavírista a samozřejmě skladatel, mezi prvními přetavil v Chicagu jazz do klasické hudby.

Jaký bude koncert Hlasy v kostele sv. Václava?

Svatý Václav je výborným místem pro komořinu, proto Ligeti, proto Ustwolskaja, která vždy trvala na tom, aby její skladby byly hrány v kostele. I když její hudba doslova „tne“ do živého a pro někoho je až rouhačská. Proto sbor George Lewise a další skladby od studentů. A také zazní u nás poprvé kompozice brněnského skladatele Pavla Zemka Nováka, který je známý tím, že píše silnou duchovní hudbu. Navrhl nám svůj Kvartet Unisono č. 2 věnovaný památce studenta Jana Zajíce. Tohle patří do kostela.

Do zajímavého kontextu bude postavena skladba Richarda Strausse Metamorfózy na koncertě nazvaném Radikální minulost…

Strauss Metamorfózami uzavřel jednu velkou kapitolu hudebních dějin. Je v ní slyšet obrovská deziluze, bolest válkou zničeného světa i rozčarování jeho představ o německém národu. Hudba Američana Ivese se tady vůbec nehraje. Jeho Central Park In The Dark je křehká věc, která má uvnitř jazzový band. Líbí se mi, jak byli Varése s Ivesem arogantní v tom, jakou instrumentaci si vymysleli. Nebude chybět Klavírní koncert Cage i např. převratné, stařičké skladby Rychlíka, Komorouse, Kotíka nebo Glasse. Myslím si, že uvedení těchto skladeb vedle sebe v jednou večeru bude jedna z festivalových událostí.

Další z koncertů, který proběhne 31. srpna, je zasvěcen jednomu muži – Rudolfu Komorousovi.

Rudolf Komorous – to je staré přátelství. Tento člověk vyhrál prestižní fagotovou soutěž v Ženevě, pak šel učit do Číny. Založil s Petrem Kotíkem ansámbl Musica Viva Pragensis. Všichni si klepali na hlavu, co to hrají. Ale brali je, už proto, že se jednalo o vynikající hráče klasické hudby. Hráli hudbu svých současníků a pochopitelně taky svou. Rudolf už po okupaci naší země v roce 1968 zůstal v Kanadě. Ve Vancouveru založil oddělení skladby, kde vychoval několik generací kanadských skladatelů. Proto na programu figurují jeho žáci.

Rudolf Komorous na Ostravských dnech ani po převratu v České republice osobně už nikdy nebyl? Přitom se v Ostravě tolik hraje…

Nikdy se nevrátil. Před dvanácti lety mi ve Victorii popisoval hvězdnou oblohu a vzpomínal na dobu, kdy provázel hvězdárnou na Petříně. Stejné hvězdy mu zůstaly také u Tichého oceánu. Navíc se přidaly zdravotní problémy. Lákali jsme ho domů roky, ale za žádnou cenu nechtěl sednout do letadla. Asi skutečně nemohl. Vloni v prosinci měl 85 let a fyzicky na tom není zrovna nejlíp. Jednou za dva měsíce si zavoláme. Program jsme dávali dohromady s ním. Bude to taková kanadská smršť.

Festival se tentokrát nevešel jen do srpna, dva koncerty se ještě uskuteční 1. a 2. září. Vyberte prosím z každého, co vás osobně nejvíc láká?

Už dlouho jsem si přála v Ostravě slyšet Neue Vocalsolisten ze Stuttgartu, takže se nemohu dočkat v jejich podání např. na Sciarrinovy madrigaly. Opera Miroslava Srnky v Trojhalí Karolína, to taky bude něco! (Jsem zvědava, jak se nám podaří udělat z lógru ropné pole). Pak se těším na všechny ty nové skladby, které jsem neslyšela, na to míchání mladé a starší generace skladatelů a kultur nejen na závěrečném koncertě. Velkou výzvou bude uvedení nedávné novinky Olgy Neuwirth, už teď víme, že bicí pro její skladbu budeme muset přivézt kamionem.

Připadá mi, že program letošního festivalu je velice pestrý a bohatý. Má tato radikální odnož současné vážné hudby, kterou v Ostravě prezentuje, šanci oslovit větší spektrum posluchačů?

Neřekla bych, že prezentujeme radikální odnož současné hudby. Možná jen není banální a eklektická, pracuje více s experimentem, autentičností a tím pádem určitým rizikem. Trefně se na adresu publika nedávno vyjádřil umělecký šéf Ostravskách dnů Petr Kotík, dovolím si ho citovat: „Posluchači jsou nedílnou součástí hudby. Tak tomu je ve všech uměleckých projevech. Ta role publika má ale základní kontradikci. Na jednu stranu je to důležitost publika jako takového a na straně druhé je to něco, na co nelze brát velký zřetel. To znamená, že člověk nemůže komponovat pro publikum. Jakmile začne pro publikum komponovat, vznikne vždycky něco druhořadého. Co říkám, si navzájem odporuje, proto to opravdu tak je. Tvrzení, ve kterém nelze nalézt protimluv, by mělo být vždy podezřelé.“ Možná by bylo zajímavé udělat sociologický výzkum našeho publika, ale my jej nepotřebujeme. Jsme tady pro všechny.

Jaké je vaše největší přání s ohledem na letošní Ostravské dny?

Ať Pánbůh stojí při nás.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.