Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Cikánský baron ve Slezském divadle je skvělá zábava, která má schopnost zaujmout publikum jakéhokoliv věku

Cikánský baron ve Slezském divadle je skvělá zábava, která má schopnost zaujmout publikum jakéhokoliv věku

26.6.2017 10:42 Divadlo

Premiéra operety Cikánský baron, která se uskutečnila v neděli ve Slezském divadle v Opavě, představila pozoruhodné nastudování, které rozhodně nepatří do starého železa. K realizaci se sešel kvalitní tým v čele s Danou Dinkovou, jež se ujala režie i choreografie. V hlavních rolích účinkovali Juraj Nociar, Šárka Maršálová, Tereza Kavecká, Jakub Tolaš, Lenka Pavlovič a další. Orchestr Slezského divadla v Opavě řídil Petr Šumník.

Zvětšit obrázek

Juraj Nociar a Tereza Kavecká v inscenaci Cikánský baron.
Foto: Tomáš Ruta

Jaké patálie měl Johann Strauss ml. se svým Cikánským baronem už nad výběrem nového libreta! Populární maďarský spisovatel Mór Jókai napsal povídku Safi (Žofie) o cikánce, z níž se vyklube potomek švagra posledního temešvárského paši, která Strausse uhranula. Do realizace libreta se však Jókai nepustil a doporučil skladateli překladatele Ignatze Schnitzera.

S jeho výtvorem nazvaným Cikánský baron však Strauss nebyl spokojen a teprve, až byl obchodními podmínkami přitlačen ke zdi a musel finišovat, poddal se své typické pracovní extázi: „Mé celé vědomí a cítění je Cikánský baron, nemohu se dočkat okamžiku, kdy ho dokončím.“ Premiéra se konala 24. října 1885 ve slavném Theater an der Wien a stala se jedním z největších Straussových triumfů. O Cikánském baronovi se psaly věty jako: „došel na křižovatku operety s operou“, nebo „prodral se k umělecky nejčistším formám…“ Vrcholné dílo slavného skladatele se v Opavě prezentovalo následujícím způsobem.

Juraj Nociar jako Šándor Bárinkay si vedl poměrně dobře. Škoda jen, že tenorista ani za řadu let pěvecké praxe v českých luzích a hájích nevypiloval češtinu tak, aby nebylo poznat, že je Slovák. Drobné artikulační detaily však dokázal eliminovat kultivovanou intonací a vyváženým hereckým projevem.

Juraj Nociar v inscenaci Cikánský baron. (Foto: Tomáš Ruta)

Šárka Maršálová v roli Čipry patřila herecky přesvědčivě zvládnutým postavám. Podobné role jí vyloženě svědčí a vyhovují jejímu temperamentu i pěveckému naturelu. Ten by mohla ještě podpořit lepší artikulací a smysluplnějším vibratem, které by zvýšilo lepší srozumitelnost jejího nezřetelného zpěvního přednesu.

O přehlednou artikulaci a sametovou barvu pěveckých frází se postarala dobře Tereza Kavecká v roli Žofie. Sopranistka herecky nevystihla postavu příliš přesvědčivě, snaha o mystiku působila rozpačitě a snesla by větší energii. Zaujala však její intonační jistota a pohybová suverenita. V oblasti hlubšího proniknutí do role a vystižení jejích specifik však má opavská sopranistka stále na čem pracovat.

Jakub Tolaš v inscenaci Cikánský baron. (Foto: Tomáš Ruta)

Jako Koloman Župan v neděli naprosto exceloval barytonista Jakub Tolaš. Jeho pojetí postavy velkochovatele prasat bylo živelné, aktualizované a zábavné. Tolaš hýřil vtipem, jeho reakce na návrat majitele panství Bárinkaye „co si počnou moje prasátka, sviňa jedna, on se vrací!“ a řada dalších hlášek byly skvělým oživením. Tolaš pěvecky a pohybově nedělní premiéře suverénně kraloval.

V roli jeho dcery Arseny se představila letošní držitelka Ceny Thálie, sopranistka Lenka Pavlovič. Její příjemně hebký soprán nepostrádal precizní artikulační schopnosti a příjemně nasládlou barvu, půvabná zpěvačka by si příště mohla jen pohlídat nehezké krácení slabičných délek typu „lasku mou“. Podstatnější však bylo, že její komediální talent a pohybové schopnosti jsou vynikající úrovně a Pavlovič vytvořila s Tolašem skvělou dvojici.

Z inscenace Cikánský baron. (Foto: Tomáš Ruta)

V roli vychovatelky Arseny se představila Katarína Jorda jako Mirabela. Její ztvárnění postavy bylo velmi svižné, správně ujeté a v důležitých momentech soustředěné. Jorda prokázala, že podobné figury je schopna zvládnout s nadhledem, měla také nejvýraznější, trefný kostým. Herecky zaujal také Hrabě Homonay Zdeňka Kapla, jeho zpěv ovšem postrádal kvalitnější témbrové proporce a vše sázel na agresivnější, barevně nepěkný výraz. Také po obsahové stránce nezpíval part, patrně díky rozsahovým dispozicím tak, jak je obvyklé.

Na dalších postavách lze vypíchnout – pro méně významné pěvecké party – spíše herecký projev. A jím Libor Olma jako Hrabě Carnero zaujal přesvědčivě, stejně jako v jeho jiných kreacích. Olmův komediální talent je velice výrazný a dá se zařadit do skupiny charakteristických hereckých projevů, jež se dají okamžitě identifikovat. Podobně dobře si vedl Otakar Rudolfa Medňanského jako milenec Arseny. Jeho entuziasmus a zřetelná srozumitelnost zpěvu byly příkladné a sympatické.

Rudolf Medňanský a Lenka Pavlovič. (Foto: Tomáš Ruta)

Kvalitní přípravu evidentně absolvoval sbor Slezského divadla, který pod vedením Kremeny Pešakové zazpíval s neobvyklou razancí, dynamickou průrazností a až na jeden intonační lapsus v sopránech v závěru prvního dějství také velmi čistě a koncentrovaně.

S výkonem sboru konvenovala choreografie Dany Dinkové, která otiskla do pohybové stránky Cikánského barona živelnost romského etnika. Taneční sekvence baletu Slezského divadla byly nápadité a výrazně podporovaly tempo a dynamiku scény. Jednotlivě pak eroticky laděnými sestavami a přesným rytmem kralovaly ženy, muži by mohli ještě více zapracovat na lepší koordinaci. Sympatické bylo, jak choreografie Dany Dinkové pružně reagovala na jednotlivé dějové nuance.

Výtvarník scény Jaro Válek spolu s kostýmní návrhářkou Adrianou Adamíkovou vymysleli jednoduchou funkční scénu, které dominovaly balíky sena, vrata a hlavy prasátek jako symbol Kolomana Župana. Režie Dany Dinkové se osvědčila svou brilantní schopností aktualizace, hutnou porcí humoru a ironického nadhledu. Diváci si zapamatují scény s čápem i bizarní vidinu monstrózního obra ze snu Žofky o pokladu. Závěr pojala režisérka jako bezstarostnou jízdu: navrátilci z války Bárinkay, Koloman a Otokar přicválají na maketách koní, situovanost děje do Vídně měla interaktivní rozměr: herci vstoupili do lóží a komunikovali s diváky.

Zleva Š. Maršálová, J. Nociar a T. Kavecká. (Foto: Tomáš Ruta)

Zkrátka a dobře, Cikánský baron v Opavě se skutečně povedl a připravil nastudování, kterého se nemusí bát publikum jakéhokoli věku. Je svižné, srší nápady a dobrým tempem. Vynikající výkon podal orchestr Slezského divadla, který pod vedení dirigenta Petra Šumníka zahrál velmi přesvědčivě a vitálně. Přitom byla interpretace jednotlivých hráčů zbavena nepřesností a zaujala čistotou melodických linií i dovednou souhrou.

Cikánský baron bavil také díky aktualizovanému libretu, které bylo prošpikováno nečekanými hláškami. Na závěr exceloval Tolaš, když přemlouval svou rodinu, ať se vrátí z Vídně na statek slovy: „to není jako u nás v prasečáku.“ Cikánský baron je zkrátka v Opavě zábava na jedničku.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.