Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Jiří Sedláček se po deseti letech vrací s Komedií omylů a říká: Za tu dobu pociťuji určité dozrávání

Jiří Sedláček se po deseti letech vrací s Komedií omylů a říká: Za tu dobu pociťuji určité dozrávání

4.7.2017 Divadlo

Dlouhých deset let uplynulo od premiéry Komedie omylů v režii Petera Gábora na Letních shakespearovských slavnostech. Zanedlouho bude tato velmi úspěšná ostravská inscenace oprášena pro jubilejní desátý ročník. Za deset let se změnilo hodně věcí, přesto se v areálu Slezskoostravského hradu někteří herci objeví ve stejných rolích. Nebude mezi nimi chybět ani známý herec a komik Jiří Sedláček v roli jednoho ze sluhů Dromia. Nechal se prý ukecat hlavně proto, že se opět potká s kamarády ve stejných rolích. Sice kvůli tomu letos opět přijde o divadelní prázdniny, ale každá legrace něco stojí.

Zvětšit obrázek

Jiří Sedláček v Komedii omylů před deseti lety.
Foto: Radovan Šťastný

Co znamená jedna dekáda v životě herce?

Přehršel rolí, postav a her. Málokdy není člověk obsazen, nestává se, že by tzv. „stál“, i když jsou někdy výjimky. Některé role ulpí více, jiné vyšumí. Překvapivé je, že když jsme oprašovali Komedii omylů, nemuseli jsme se moc učit, vše naskakovalo samo. Stačilo pustit videozáznam a repliky se samy hrnuly. Přitom se říká, že herecká paměť je taková ta mazací. Jakmile hra skončí, herec si vyčistí hardware a zapomene staré texty, aby bylo místo pro nové. Tady se ale ukazuje, že to někde přeci jen zůstalo a pak v daný okamžik, když to člověk potřebuje, text vytane a jde mu to mnohem lehčeji, než kdyby se to měl znovu celé učit.

Komedie omylů má tedy ve vaší paměti extra postavení na rozdíl od jiných?

U některých her to tak není. Když se bavíme o starších kusech, více jak deset let, nebo třeba dvacet, tak už si ani nevzpomenu, že jsem v nich vůbec hrál (smích). Na tiskovce zaznělo, a není to fráze, že šlo hned zpočátku o výjimečnou práci. Setkali jsme se jako kamarádi z různých divadel, dobře jsme se znali, navíc u komedie vzniká i spousta věcí kolem. Nekončíte jenom zkoušením, společně trávíte i volný čas, přicházejí zájezdy. Když jste na divadelních zájezdech mimo domov, nemusíte za rodinou, za dětmi, takže společně trávíte více času a více se sblížíte.

Jak vzpomínáte na Komedii omylů v kamenném divadle?

Mým partnerem byl David Viktora, už i on se vycpával, měli jsme stejné rezavé paruky a pihy. Z původního obsazení zůstala třeba Pavlína Kafková. Petr Sýkora bohužel tentokrát hrát nemůže, protože měl operovanou páteř. Sice na tiskovce žertoval, že byl vyhozen, ale pravda je jiná.

Z inscenace Komedie omylů. (Foto: R. Šťastný)

Co bylo předtím, když ještě v Ostravě neexistovaly Shakespearovské slavnosti?

To je jednoduché, bylo volno. Prázdniny.

Takže už deset let přicházíte díky Shakespearovským slavnostem o letní prázdniny?

Mám kolegy, kteří si prázdniny hájí. Třeba již zmíněný David Viktora by si za žádnou cenu nenechal prázdniny vzít. Nic, žádná práce navíc, jen prázdniny, prázdniny, prázdniny. Jenže pak se stává, že přijde naléhání a přemlouvání. Kdyby člověk nechtěl, tak to nedělá, jasně, práce je to pěkná, i když náročná. Ale někdy musíte o prázdninách odmítnout nabídku, i když velice nerad. Například účinkovat v Izraeli. Do Izraele se jezdí celý rok, jen během prázdnin ne. To je tam největší vedro a nikomu se tam nechce nic dělat. Přitom nám bylo nabídnuto, že bychom se do něj mohli podívat zadarmo, když si připravíme nějaký program, jenže jsme nebyli schopni dát dohromady termín, protože po celý rok v divadle zkoušíme.

A není to tak, že hrajete na Shakespearovských slavnostech proto, že bez divadla nemůžete být? Popřípadě si prázdnin užíváte jindy, mimo sezónu?

Klidně bych bral prázdniny i tři měsíce. Máme hodně práce a pak jsou projekty navíc, které nás baví. Vše nese určité vyčerpání, takže si zákonitě chcete občas vyčistit hlavu, být s rodinou. Nemohu říct, že by se mi stýskalo po divadle, a proto dělám Shakespearovky, je ovšem možné, že někdo to tak má (smích).

A jak relaxujete přes zbytek prázdnin?

Třeba tím, že jezdíme na chaloupku, kterou jsme delší dobu rekonstruovali. Moc se nepřepínám, ale baví mě třeba montování nábytků, sázení dýní nebo rajčat, což není nic náročného, ale sekání trávy už je těžší. Nejezdím na chaloupku makat, to ne. Když všichni kolem pracují, tak je to blbý, musím se zapojit, ale když jsem na ni sám, tak si opravdu užívám nicnedělání, přírody, klidu a volna.

Kdy jste byl naposledy u moře?

Před sedmi lety, a klidně bych si to zopakoval. Jsem astmatik a tam se mi dýchalo jako novorozeněti. Byli jsme na Makarské riviéře v Chorvatsku, na místním pohoří jsem pobíhal s foťákem jako laňka. Třeba nám to příští rok vyjde.

Příští rok na Shakespearovských slavnostech nebudete?

Zkusím nebýt, pokud to půjde (smích).

V Komedii omylů. (Foto: Radovan Šťastný)

Za deset let se herec svým způsobem může vyvinout, jak je to u vás v Komedii omylů, došlo k nějaké změně?

Pociťuji určité dozrávání ve smyslu větší autocenzury. Například se o mně ví, že na jevišti nemám daleko k legraci. Za těch deset let ovšem zjišťuji, že není všechno vhodné, co vás v první chvíli napadne. Některé vtipy mi zpočátku připadají dokonalé, pak je provedu a zjistím, i podle reakcí, že zase tak geniální nejsou. Deset let taky udělá hodně, co se týká zdraví. Je rozdíl, když je vám 43 anebo 53 let.

A pozná to i divák?

Na začátku jsme pro Komedii omylů vymysleli spoustu krkolomných věcí, pohybů, tanečků a až akrobatických čísel. Pokud je chceme po deseti letech zachovat, obávám se, že už takový mladistvý švih mít nebudou a vyzní komičtěji. Přesto jsem pro, aby zůstaly zachovány, ať je vidět, jak to je. Například jeden kolega tenkrát přeskakoval na výšku postavený kufr, teď už mu to dělá velké problémy. Deset let je deset let, je to velká změna.

Za těch deset let, to je jako když vám na rukou vyrostou prsty z nohou, abych parafrázoval vaši dadaistickou show…

Přesně tak, to je ono. Ale máme také větší zkušenosti, lépe pracujeme s jazykem.

Na rozdíl od vás se některé postavy v Komedii omylů změní k nepoznání po pouhých osmi letech. Nesouvisí to s tím, že byl Shakespeare podle vás průkopník dadaismu?

Mám ten pocit. Zajímalo by mě, zda to udělal schválně, anebo jde o dílo náhody. Konkrétně třeba u něj vystupují postavy se stejnými jmény, dvojčata Antifolus a Antifolus. Rodiče jim najdou stejné sluhy, také dvojčata se stejnými jmény Dromio a Dromio. A pak ve hře zazní, že syn nepozná tatínka po osmi letech, to mi přijde opravdu brutální. Když přijde kolega a řekne: „Nepoznáváš mou tvář?“ „Ne, nepoznávám.“ „Ano, vím, že osm let udělalo hodně…“ To si vždy zarývám nehty do těla, abych nevybuchl smíchy, navíc když to posílí tím, že se zeptá: „Ani můj hlas ti nic neříká?“ „Ne, neříká.“ To je geniální. Podobně jako Hitchcock, když se nenápadně nechal zfilmovat, jak někudy prošel nebo jako mrtvola proplul, tak si myslím, že to Shakespeare taky udělal schválně.

Program Letních shakespearovských slavností v Ostravě 2017

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.