Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Zlata Holušová vzkazuje věčným kritikům: Není možné, aby se všechno na tak velkém festivalu líbilo všem

Zlata Holušová vzkazuje věčným kritikům: Není možné, aby se všechno na tak velkém festivalu líbilo všem

12.7.2017 Hudba

Už jen týden zbývá do zahájení šestnáctého ročníku Colours of Ostrava. S ředitelkou Zlatou Holušovou jsme si povídali o zaměření a růstu tohoto festivalu, na který je Ostrava právem hrdá, hovořili jsme o jeho dramaturgii, která každoročně vzbuzuje kromě nadšení i kritiku, ale dotkli jsme se i úplné novinky – čipových náramků, které pomůžou pořadatelům neustále monitorovat počet návštěvníků v areálu. Zlata Holušová se vyjádřila také k obavám z terorismu – podle ní je Ostrava jedním z nejbezpečnějších míst na světě.

Zvětšit obrázek

Zlata Holušová během rozhovoru pro slovenské rádio.
Foto: Zdenko Hanout

V minulém roce jste během festivalu oznámili, že už nikdy nebudete zveřejňovat počty prodaných vstupenek. Je toto rozhodnutí opravdu trvalé? Neunáhlili jste se?

Ne, opravdu tyto údaje již nebudeme zveřejňovat. Nejde o relevantní informaci, která by měla vypovídat o úspěšnosti festivalu. Každý přece vidí, že je areál plný, a my se nechceme honit za rekordy. V České republice je navíc zvykem nedůvěřovat číslům, takže jsem byla dříve docela smutná, když někdo naše čísla zpochybňoval. To fakt nemáme zapotřebí.

Můžeš aspoň říct, jak vypadá srovnání s minulým rokem?

Určitě budeme mít letos v areálu daleko více lidí. A je velmi pravděpodobné, že se letos dotkneme kapacitního stropu areálu.

Už v minulosti se ozývala řada hlasů, že rozšiřování festivalu už je na úkor návštěvnického komfortu a na úkor hudebního zážitku. Vnímáte tyto hlasy?

Tohle je opravdu český způsob komentování růstu festivalu. Nedávno jsem byla na festivalu Primavera, kde bylo asi 70 tisíc lidí a nikdo by neřekl, že je to na úkor zážitku. Když přece chcete mít na festivalu prvotřídní kapely, tak ty jsou tak drahé, že by se to s dvaceti tisíci lidmi nedalo zaplatit, a už vůbec ne s našimi cenami vstupenek. Takže aktuální podoba festivalu představuje jakýsi kompromis. Já si pořád myslím, že u nás rozhodně je dýchatelně a že je to pořád ještě velikost, která umožní užít si festival pohodlně. Nicméně připouštím, že růst festivalu přináší například i to, že se divák u některých koncertů nedostane přímo pod pódium, pokud si to tam předem nevystojí. V každém případě můžu slíbit, že minimálně v dalším roce už festival neporoste. To, co zažijí návštěvníci letos, představuje strop, který si dáme pro další ročníky a přes který už nepůjdeme.

Předpokládám, že ten strop je limitován velikosti areálu…

Ano, ale ne tak zcela. Areál ještě má potenciál dalšího rozšiřování, ale k tomu zatím v dohledné době nebudeme přistupovat.

Do jaké míry souvisí snaha udržet velikost festivalu s tím, že se v posledních letech na hlavních scénách objevují ve větší míře hvězdy popu určeného zejména pro nejmladší generaci? Ukázkovým příkladem je první den letošního ročníku, kdy se na hlavní scéně vystřídají Birdy, alt-J a Imagine Dragons…

Ale já si nemyslím, že alt-J představují pop určený pro nejmladší generaci, já bych tuto kapelu přece jen ještě zařadila do alternativní scény, stejně jako třeba kapelu Tame Impala, která u nás hrála loni. A Imagine Dragons také ještě patří spíše mezi rockové kapely. Ale ano, jsou to populární jména. Výhodou Colours je skutečnost, že program je kvalitní jako celek, že na všech scénách najdete zcela výjimečné kapely, které vás mohou opravdu nesmírně překvapit, a že jde o vyváženost celku jako takového, že kvalitní hudba je na všech scénách.

Takže odpověď pro všechny kritiky, kteří tvrdí, že Colours stále více zve mainstreamové kapely, je taková, aby se podívali, kdo bude na menších scénách?

Na Colours bude hrát asi 80 zahraničních kapel. Když se někdo podívá jen na těch deset, které jsou na plakátech největším písmem, a ty ostatní nevnímá a jen kritizuje, tak je to jeho problém. Festival je nutné brát jako celek, všude na světě se festivaly propagují přes největší jména a všude je zvykem, že fajnšmekři chodí spíše na ostatní scény. Opravdu nelze festival soudit podle prvních deseti jmen.

To je pravda, a je třeba říct, že i mezi těmi deseti nejtučnějšími jmény jsou nezpochybnitelně přínosné kapely prověřené časem, jako třeba Midnight Oil.

Přesně tak, Midnight Oil je rozhodně velkou legendou rockové hudby. Norah Jones, která tady také ještě nehrála, je zase obrovské jméno světového jazzu, které také vyvrací tvrzení, že jsou Colours orientovány hlavně na pop. Stejně lze hovořit i o Justice, kteří tady také nikdy nebyli a kteří také nehrají hudbu pro povrchního návštěvníka, jde o velmi sofistikovanou taneční hudbu, navíc tady přijedou s obrovskou show. Takže si myslím, že dramaturgie Colours představuje kompromis mezi jmény, která většinový posluchač zná a na která se těší, stejně jako se na ně těšíme my, a mezi tím novátorským přístupem, který chceme do festivalu přinést, ať už jsou to Benjamin Clementine, Michael Kiwanuka, Faada Freddy, Laura Mvula nebo i skvělý St.Paul and The Broken Bones, který jistě lidi hodně překvapí. K tomu je třeba přičíst desítky dalších velmi kvalitních kapel, které nejsou sice tolik známé, ale které si lidé užijí úplně stejné. Žádná, ani ta nejméně známá kapela na Colours rozhodně není jen do počtu.

Nicméně pop na Colours v minulosti byl, je i bude. Už dříve jsi k tomu řekla, že je dobré, když na festival přijdou teenageři, kteří minule přišli třeba jen na Miku nebo Johna Newmana, a pak s údivem objevují novou hudbu, na kterou by jinak nenarazili. Zkusme se na to ale podívat z druhé strany. Před dvěma lety mi bylo až smutno, když při koncertu Björk spousta diváků pod pódiem rušila, protože je její hudební produkce nebavila. Čekali pop, nikoliv náročnou alternativu…

Ano, to je skutečně daň. Ale nelze dělat tak velký festival tak, aby se všechno líbilo všem návštěvníkům. Posluchač se někdy opravdu nemusí vždycky ztotožnit s kapelou, která je na alternativním okraji, ale už jen to, že tam ten člověk byl, ho nějakým způsobem zasáhlo. I když se proti nějakému koncertu člověk vymezí negativně, tak má ten zážitek, který to v něm nějakým způsobem pracuje a který buší na dveře jeho vnímání.

Řadě lidí na Colours vadí to dění kolem, především hlučné stánky partnerů. Musím se vždy ošívat, když jdu kolem stánků, ze kterých hlasitě vyhrává diskotéková hudba, která na festival této kvality podle mne nepatří. Není ve vašich silách tlačit na partnery a vysvětlovat jim, aby hudbu ve svých stáncích buď nepouštěli anebo ji aspoň přizpůsobili dramaturgii festivalu?

Tohle je takový věčný boj. My jsme na jedné straně rádi, že tam ty partnery máme, ale na druhé straně partneři chtějí být vidět i slyšet. Tyhle věci s nimi někdy složitě komunikujeme, aby byla určitá míra participace zachována, ale je to až takový skoro neřešitelný problém. Já na to můžu mít názor, že tam hraje hudba, která je pro Colours nemístná, ale když tam pak jdu a vidím ty spousty lidí, kteří se dobře baví a kterým to k radosti stačí, tak si řeknu: proč ne? Je to zase jenom hudba jsou to zase jenom lidi, kteří se na festivalu chtějí bavit. Já jsem byla v tomto směru vždycky zastáncem volnosti, nikoliv restrikcí. Dění v místech vyhrazených partnerům korigujeme pouze v případě, že to zasahuje do jiných produkcí, a pokud ne, tak se jim snažíme vysvětlovat, jaký charakter dýdžejů by tam měl být a podobně. Partnerské prezentace rostou a partneři se chtějí veřejnosti ukázat. Mají na to právo – a pořád platí, že kdyby partneři nebyli, tak by ta vstupenka stála možná dvakrát tolik.

Jenže ono je to tak, že velký počet lidí má vstupenky od partnerů zadarmo, takže na festival chodí lidé, kteří by tam jinak nešli a o hudbu se třeba vůbec nezajímají. A to jsou přesně ti, kteří pak ruší Björk…

To je možné, ale zatím na to v Čechách není řešení. Bez partnerů by se ten festival zaplatit nedal. To by euro muselo vypadat úplně jinak a lidé by museli mít úplně jiné výplaty, aby si mohli dovolit svůj festival uživit ze vstupného. V takové pozici nejsme. Jsme rádi, že ty partnery máme, a snažíme se s nimi dohodnout tak, aby to bylo pro obě strany schůdné.

Součástí festivalu bude letos druhý ročník Meltingpotu, kam ovšem mají přístup jen držitelé vstupenek na Colours. Neuvažovali jste, že byste zavedli na diskusní scény samostatné vstupné? Přece jen, spousta lidí si řekne, že je hudba na Colours nezajímá a že by rádi šli pouze na Meltingpot. Je pak otázka, zda pro takové lidi není vstupenka na Meltingpot příliš drahá….

Možná, že k takovému rozdělení někdy dojdeme, ale takto jsme k tomu nepřistupovali. Musím říct, že samotný Meltingpot má mnohem větší hodnotu, než je cena celkové vstupenky na Colours. Kdyby se Meltingpot konal v Praze, ta vstupenka by byla výrazně dražší, možná až na úrovni deseti tisíc korun. Meltingpot je tak kvalitně obsazený a tak náročně vystavěný, že je to ve skutečnosti obrovský dar lidem. Mezi řečníky bude asi 80 cizinců a ve většině případů jde o naprosto výjimečné lidi. Pokud někdo řekne, že ho nezajímá hudba a lístek na Colours a Meltingpot je pro něj drahý, tak zřejmě nikdy na žádné pořádné konferenci a festivalu nebyl. Je to vlastně taková velká frajeřina ze strany Colours, že k hudebnímu festivalu ještě jako třešničku na dortu přidali tuhle velkou konferenci, která bude mít letos i hudebně zaměřenou diskusní scénu, kde bude řečnit třeba i Peter Garrett ze zmíněných Midnight Oil.

Budou řečníci na Meltingpotu reflektovat i téma terorismu?

Určitě nějakým způsobem ano, protože mezi hosty bude třeba profesorka mezinárodního práva na Kalifornské univerzitě Karima Bennoune, která napsala knihu Tady vaše fatva neplatí, v níž zkoumá islámský fundamentalismus zblízka. Ta kniha je velmi těžké a smutné čtení, ale je to jedna z knih, která nám může pomoci pochopit, co se dnes děje v islámském světě. Na Meltingpot přijede také Ben C. Solomon, novinář oceněný Pulitzerovou cenou, který jezdí do válečných zón, takže se tohoto tématu také dotkne. Jde samozřejmě o téma, které bude některými přednáškami rezonovat.

Když jsme u terorismu, projeví se na letošním festivalu skutečnost, že za poslední rok došlo v Evropě k největšímu počtu teroristických útoků v historii, navíc i na koncertech? Budou přísnější kontroly u vstupů?

My jsme už v loňském roce nastavili výrazně nadstandartní bezpečnostní opatření. A to přesto, že já osobně mám za to, že Ostrava je nejbezpečnějším místem na světě. Opravdu si myslím, že ve světě není moc tolik bezpečných měst jako je Ostrava. Přesto se bezpečnostní opatření dělat budou a kromě toho budou mít návštěvníci letos čipy v náramcích, takže budeme moci mít přesný přehled, kolik lidí je v areálu. I tato věc souvisí s bezpečností…

To je docela zajímavá novinka. Nebojíte se, že to lidé budou považovat za zásah do soukromí?

To rozhodně ne, my budeme mít díky těm čipům pouze přehled o aktuálním počtu lidí v areálu, nic víc. A tohle je informace, kterou v situaci, kdy se blížíme kapacitnímu stropu celého areálu, znát musíme. Máme vypracovánu velmi důkladnou bezpečnostní studii a s ohledem na ni musíme zaručit, že v areálu bude v aktuální čas skutečně jen takový počet lidí, který je dovolen a že můžeme v případě i výjimečného počasí přemýšlet o alternativách pohybu.

Jaké budou kromě čipových náramků další novinky letošního ročníku, které návštěvník uvidí na první pohled? A v čem bude festival lepší než ten minulý?

Velkou novinkou bude nové umístění elektronické scény, která bude na lepším místě a ve větším stanu. Na ostatních scénách se nic zásadně měnit nebude. ale hlavní scéna bude letos nová, opět výrazně větší, zejména zázemím, dražší a preciznější, posílen bude zvuk na Drive scéně. Nedávno jsem si ověřila na Primaveře i na dalších festivalech, že máme jeden z nejlepších zvuků v Evropě. A v čem bude festival lepší? Rozhodně bude v lepší tom, že bude lepší počasí, nezbývá než tomu věřit (úsměv). Po loňském propršeném ročníku v to letos doufáme.

Každý má své hudební sny. Můžeš na závěr říct, jaký je tvůj hudební sen pro příští ročník nebo pro některý z dalších ročníků?

To bych nerada, protože když to člověk řekne, tak to může zakřiknout… Ale dobře, jedno jméno přece jen řeknu. Letos jsem na Primaveře viděla koncert Vana Morrisona, který byl opravdu nádherný. Tohle bych si velmi přála zažít ještě jednou v Ostravě.

Aleš Honus | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.