Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Kluby zblízka, část 2: I malý kašpárek dokáže velké divadlo, prohlašuje Rostislav Jež z havířovské Stolárny

Kluby zblízka, část 2: I malý kašpárek dokáže velké divadlo, prohlašuje Rostislav Jež z havířovské Stolárny

15.7.2017 Hudba

Seriál kulturního deníku Ostravan.cz, v němž se můžete z různých úhlů pohledů seznámit s fungováním klubů v Moravskoslezském kraji, nabere tentokrát směr Havířov, který je domovem klubu Stolárna. S dramaturgem živých produkcí Rostislavem Ježem jsme si povídali mimo jiné o tom, jak se k aktivitám klubu Stolárna staví představitelé města Havířova a jaký druh kulturních akcí lidé ve městě navštěvují.

Zvětšit obrázek

Rostislav Jež (druhý zprava) s kapelou Pro-Pain.
Foto: Archiv klubu Stolárna

Můžete ve stručnosti klub Stolárna představit?

Klub vznikl před dvaceti lety přestavbou budovy, kdy z klasické stolárny na výrobu dřevěného nábytku vznikl prostor pro koncerty na patře a dole v přízemí pak restaurace. I přes rozsáhlost přestavby se dodnes v prostorách klubu můžete potkat s drobnými zajímavostmi a specifiky, které jsou pozůstatky po původní stolárenské dílně. Klub samotný si ponechal jméno Stolárna. Restaurace v přízemí pak nese jméno U Příborů po majiteli objektu a provozovateli klubu, restaurace a vlastně celého objektu Jindřichu Příborském a jeho dvěma synům, kteří jdou vzorně dále ve stopách svého otce.

Kdybyste měl porovnat historii klubu a současnost, jak byste zhodnotil aktuální stav?

Já osobně funguji v klubu Stolárna od ledna 2011, tedy šestým rokem jako dramaturg živých produkcí (koncerty, divadla, plesy). Vím, že v prvopočátku fungoval klub jako kulečníková herna a každou druhou sobotu se konaly retro párty. Postupem času musely kulečníky uvolnit prostor pro klubové akce a z podniku se stal skutečný hudební klub Stolárna. Na patře vznikla také kavárna Café18 jako taková chill out zóna, případně druhá stage klubu. V loňském roce pak prošla kompletní modernizací a rekonstrukcí restaurace v přízemí, nyní s tankovým pivem plzeň, banketkou a skvělou kuchyní.

Kdy jste se při své činnosti v rámci klubu cítil nejlépe a kdy naopak nejhůře?

Pro mne jako dramaturga koncertů byly určitě nejnáročnější začátky právě v roce 2011, kdy jsem si myslel, že všechnu práci kolem organizace a pořádání zvládnu sám nebo téměř sám. Byl jsem všechno v jedné osobě – manažer, promotér, grafik a tiskař (webových stránek, vstupenek a plakátů), lepič plakátů, distributor vstupenek, bedňák, vybírač vstupného, uvaděč, šatnář, DJ na after akcích a ve zcela výjimečných případech i vyhazovač. Dnes mi tato má naivita přijde lehce úsměvná, ale zato jsem si (snad krom pozic barmana a uklízečky) prošel opravdu všemi posty kolem koncertů a když dnes jako manažer na tyto pozice zaměstnávám kolegy nebo brigádníky, vím přesně, co která práce obnáší. A nejlépe mi je, když se mi podaří na koncertě skloubit kvalitního interpreta, dobrý zvuk, vyprodaný sál a ještě na tom i něco vydělám. (smích)

Máte pocit, že je Havířov hudební město, že je zde po hudebních koncertech poptávka?

Moje osobní zkušenost je taková, že v Havířově lidi přijdou na kulturu, kterou buď znají – může to být celebrita z televize, nebo někdo osobně známý, třeba kamarád, spolužák, který účinkuje v kapele a ta si uspořádá koncert, nebo druhá možnost je, že lidi přijdou na akci, kde takříkajíc „budou všichni“, kde je samotný program až na druhém místě, ale potkávají se tam se spoustou svých známých. Lidé v Havířově nechodí poznávat a objevovat nové interprety do klubů. Nebo opravdu jen minimálně. Byť se jim nabídne víkendový termín a symbolické vstupné. Zato potkáte polovinu Havířova na Městských (dříve hornických) slavnostech, kde jsou za minimální vstupné maximální interpreti. Navíc kdo hraje na slavnostech a třeba jsem jej měl v hledáčku, tak půl roku před a půl roku po neudělá klubový koncert ve Stolárně.

To sice leccos vysvětluje, nicméně při pohledu na aktuální program klubu se člověk dozví, že do konce roku chystáte tři koncerty… Není to málo? Proč jich (prozatím) není více? Nebo máte v plánu ještě další koncerty?

Primárně klub funguje jako „diskoška“ každý pátek a sobotu. Kdy se v klubu střídají dýdžejové, ať už známější jako DJ Roxtar, DJ Wich a další nebo „oblastní“. Já si de facto klub pronajímám jako fyzická osoba a pořádám koncerty zcela na vlastní triko. Což v praxi znamená, že si ze vstupného musím zaplatit veškeré náklady na koncert. Stolárna mi sice maximálně vychází vstříc – pronájem prostor zdarma, skvělé občerstvení pro interprety zdarma, podpora propagace a tak dále, nicméně prostory jsou bez techniky, téměř bez světel, všechno se musí na každou akci navážet. Nebýt partnera, jakým je město Havířov, který mi za určených podmínek poskytne jednou ročně finanční výpomoc ve výši 70 tisíc korun na celý kalendářní rok, pak by koncertů ve Stolárně nebylo osmnáct jako třeba v roce 2016, ale tak čtyři nebo pět. Samozřejmě spolupracuji také s dalšími menšími partnery, ale tam už ta pomoc, ať už finanční nebo jiná, ani zdaleka není na takové výši. Do konce roku 2017 jsou v různém stádiu domluvy předjednány koncerty kapel Masomlejn, Tata Bojs, Priessnitz, Nebe, Memory Fest, vystoupení Komici s.r.o., a pokud se podaří dokončit rekonstrukci šatny pro účinkující, pak také Monkey Business.

Máte pocit, že havířovské radnici záleží na klubové scéně (na tom, aby třeba měli mladí hudebníci kde hrát), respektive aby se tato klubová scéna rozvíjela?

Je to různé, jak rychle se mění vedení města v zastupitelstvu, tak rychle se mění postoje ke klubové scéně. Ale hovořit mohu pouze za sebe. Jak jsem zmínil, moje aktivity jsou pravidelně jednou ročně formou dotace podpořeny částkou 70 tisíc z fondu kultury města Havířov. A to je ještě částka, na kterou jsem se musel „vypracovat“, v prvních dvou letech fungování jsem obdržel 50, respektive 30 tisíc korun na celý rok. Každý, kdo se trochu orientuje v branži, ví, že to je částka velmi skromná na celoroční pořádání koncertů, ale jsem velmi rád i za takovouto pomoc a budu město Havířov hrdě propagovat i nadále. Součástí podmínek pro udělení dotace je i dávání prostoru havířovským interpretům.

Pokud jde o uvedené Komiky s.r.o., tak už letos v březnu se v klubu konala talk show v rámci tohoto projektu. Berete akce tohoto typu jako nutnost, nebo prostě po této akci byla poptávka? Je možné, že v budoucnu nezůstane pouze u této talk show, ale dostanou zde prostor i nějaké divadelní společnosti?

Pozvat skupinu Komici s.r.o. byl můj nápad, který vzešel z jednoduché úvahy – jsou v televizi, takže by je lidi mohli znát a mohli by přijít. A také přišli. Přestože se jedná o talk show, tedy žánr ve Stolárně netradiční, přestože jsme nemohli nabídnout sál s místy pouze k sezení, jak měli v požadavcích umělci, a přestože Stolárna nenabízí klasickou backstage (další z požadavků Komiků) ale pouze šatnu v předsálí, proběhla akce ke všeobecné spokojenosti a už letos na podzim či v zimě plánuji podobnou událost. Vyloženě divadelní představení zatím v plánu nemám.
Každopádně ve Stolárně probíhá také finále hudební soutěže Líheň. Jaké máte ohlasy na tuto soutěž? Chápete fakt, že se finále koná ve vašem klubu jako poctu?

Líheň je skvělá akce! V první řadě je moc dobře, že se kolegům z Viking Agency, kteří tuto soutěž pořádají, hlásí každým rokem více a více zájemců z řad amatérských kapel. Letos jich bylo dokonce 948! Také se pro kapely připravují lepší a stále zajímavější odměny za vítězství nebo jen za finálovou účast. No a samotné Velké finále ve Stolárně je pro mne rozhodně velkou poctou! Už jen proto, že letos byl šestnáctý ročník soutěže a teprve třetí Velké finále ve Stolárně. Předchozí finálové večery byly například v ostravském Gongu nebo v Garage Clubu. Společně s Vikingy jsme ale havířovští patrioti a je dobře, že i finále je na území Havířova. Zájem z řad hostů je pravidelně vysoký, dosahující samotné kapacity našich prostor. Jednak čtyři finálové kapely, které prošly sítem všech kol soutěže, už opravdu musí něco umět – letos výborný Šoulet! A pak se také organizátorům daří jako patrona a hosta Velkého finále přivézt do klubu nějakou hvězdu – letos jím byl Kamil Střihavka and The Leaders.

Kolik procent svého dne věnujete provozu klubu a kolik vám zbývá na ostatní záležitosti, zkrátka na soukromý život?

Mám na starost pouze koncerty, a tam je to opravdu velmi různé. Někdy stačí půlden a máte domluvený velký koncert, o kterém dopředu víte, že bude vyprodaný bez nějaké větší námahy. To pak jen stačí zaúkolovat kolegy, kdy a kde se mají dostavit a co má kdo zajistit. No a jindy sedíte třeba týden nad něčím, kde se ve finále domluva nepodaří, nebo ještě hůře domluva se podaří, ale na akci ve finále proděláte boty. Mimo činnost ve Stolárně pracuji jako DJ a moderátor na volné noze. Ve volných chvílích jsem nejraději se svou rodinou, případně navštívím nějaký zápas mého milovaného AZetu Havířov nebo divadelní či hudební představení. Naposledy mimopracovně to byl koncert Phila Rudda v brněnském Semilassu.

V roce 2012 vystoupila ve Stolarně americká hardcorová parta Pro-Pain. Jak na tento koncert vzpomínáte a vybavíte si, jak tenkrát reagovala na prostředí klubu přímo kapela? Přece jenom jsou zvyklí hrát na jiných pódiích…

Na Pro-Pain si pamatuji hodně dobře. Skvěle a profesionálně provedený koncert po všech stránkách a zároveň bez hvězdných manýrů. No a dostat do klubu s tehdejšími rozměry pódia necelých 5 krát 5,5 metru kapelu Pro-pain byl slušný výkon. Pamatuji, že se tam tehdy sešlo nejvíce novinářů a fotografů za celou dobu fungování koncertů ve Stolárně.

Jednou z pravidelných akcí, jež se ve Stolárně každoročně v závěru prosince konají, je Memory Fest, což je koncert, v rámci kterého se vzpomíná na zemřelé kamarády… Můžete prozradit více?

Memory Fest je akce s desetiletou tradicí, z nichž pouze poslední čtyři ročníky se konaly ve Stolárně. Za celým projektem stojí Daniel Bardoň – další havířovský patriot a shodou okolností můj nejbližší soused z dětství. Dokáže (byť méně známé) kapely přilákat, aby na této benefici zahrály za symbolické vstupné. Jak organizačně, tak i vzhledem ke jménům interpretů jde Memory Fest s každým dalším ročníkem nahoru. Hned po Memory Festu 2016 jsme domluvili termín dalšího, tedy 11. ročníku s tím, že už jsou domluveni i účinkující a případného dalšího zájemce bychom museli odmítnout, pokud by nešlo o hvězdu větší velikosti.

Kdybyste měl vybrat jeden citát, který nejvíce charakterizuje klub Stolárna, jaký by to byl?

Nevím, jestli to je zrovna citát, ale pokud se říká, že i s malým kašpárkem jde hrát velké divadlo, pak i ve skromných podmínkách a prostorách se dá udělat kvalitní koncert.

Závěrečná otázka je pro všechny stejná. Mnohé už jste naznačil, přesto se ještě zeptám, jaké jsou podle vás největší plusy, respektive minusy klubu Stolárna?

Začnu těmi nepatrnými minusy – klub nedisponuje takřka žádnou technikou a na každý koncert se musí vše zapůjčit, přivézt, postavit, sbalit a odvézt – včetně zvukaře a PA. Navíc klub je v patře (v přízemí je restaurace) a stěhovat do schodů basové repro, vetší mixpult nebo cokoliv těžšího, objemnějšího, je pro bedňáky vždy lahůdka. (smích) V klubu není backstage, takže interpreti musí ze šatny v předsálí až na pódium a pak zpět přes sál obvykle plný hostů. Pódium se nám nyní podařilo zvětšit na 6 krát 5,5 metru, což je ale pro mnoho interpretů stále málo a také to omezuje možnosti, koho pozvat. Sál není nijak odhlučněn, takže nazvučit hlučnější interprety, navíc na akcích, kde nebude zcela narváno, nebývá vždy jednoduché. Stolárna je navíc umístěna v hustě obydlené zástavbě a budova přímo navazuje na obytný dům, takže také hlučnost samotných muzikantů nelze nechat na jejich libovůli…. Mezi plusy určitě patří vstřícné a ochotné prostředí v čele s personálem. Výhodou našich hostů, i když interpreti to vidí právě naopak, je nízké pódium, takže hosté jsou na koncertech svých idolů v podstatě s nimi v nejtěsnějším možném kontaktu. Dalším plusem pro nás je, že v Havířově nenajdete jiný klub než Stolárnu, ve kterém by šly podobné akce uspořádat.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.