Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Atd. Chtěl bych zachovat stávajícího ducha Minikina a zároveň jej otevřít mladým filmařům, říká Zdeněk Pavlíček

Chtěl bych zachovat stávajícího ducha Minikina a zároveň jej otevřít mladým filmařům, říká Zdeněk Pavlíček

18.7.2017 Atd.

Nový vedoucí ostravského Minikina Zdeněk Pavlíček „zběhl“ z loutkoherectví do jiné kulturní oblasti. Pověstné „dítě“ dřívější vedoucí Jarmily Kučerové hodlá hýčkat téměř stejnou láskou. Navíc v něm chce vybudovat oázu pro začínající filmaře, kteří díky přehlídce Film Sprouts mohou jít poprvé s kůží na trh před obornou porotu. Od podzimu chystá posílení filmového klubu a rozhodl se dát příležitost i mladé dramaturgii.

Zvětšit obrázek

Nový vedoucí Minikina Zdeněk Pavlíček.
Foto: Martin Jiroušek

Minikino má své pevné místo v novodobé historii centra Ostravy. Jeho bývalá ředitelka Jarmila Kučerová v něm vytvořila alternativu vůči komerčním kinům, jdete v jejích stopách?

Když jsem Minikino od Jarmily Kučerové přebíral, slíbil jsem, že půjdu v jejích stopách. Jednak jsem jí byl vděčný za to, co s Minikinem dokázala. Nejen za těch deset let, co jsme na Kostelní ulici, ale už dříve na ulici Čsl. legií. Dokázala, že se tento prostor stal VIP prostorem a stánkem kultury na vyšší úrovni. Ostravská veřejnost Minikino zná a vyhledává, lidé, kteří se zabývají kulturou, vědí, kde je, a chodí sem. Na mě tedy je, abych tuto úroveň zachoval a udržel.

Slyšel jsem, že přestože Jarka Kučerová odešla do důchodu, stále s kinem udržuje kontakt…

Ačkoliv si užívá zaslouženého odpočinku, přesto, když je potřeba, sem dochází a je ochotna mi kdykoliv poradit. Zůstává supervizorem, který mi kdykoliv pomůže. Minikino je jejím dítětem, a i když už máte důchodový věk, neznamená to, že se od něj automaticky odříznete. Její vztah je takový a já jsem rád, že jsem se tomuto dítěti stal partnerem. Přispěje dobrou radou, poradí, jak řešit případné komplikace, když se mi stanou poprvé, tak v ní mám přítelkyni na telefonu a mohu se na ni obrátit. Přátelský vztah k Minikinu z její strany zůstává zachován.

Přesto máte určitě i svou osobní představu kudy by se Minikino navzdory své tradici mělo nebo mohlo ubírat?

Hledám možnosti, jak rozšířit produkci Minikina o pořady, které by sem podle mne také mohly patřit. Pochopitelně v duchu komorního ladění sedmdesáti míst, kterými disponujeme. Tak, aby se nestaly něčím odosobněným, v duchu diváků, kteří vyhledávají své záliby a je možnost jim v tom vyjít vstříc.

A konkrétně co nového jste v Minikině už nabídnul?

To byl třeba případ Jarního filmového pučení neboli Film Sprouts, jak si přálo jej pojmenovat mladé publikum. Přehlídka mladých tvůrců a jejich filmů.

Proč jste se rozhodl právě pro přehlídku věnovanou neznámým tvůrcům?

Původní profesí jsem herec, v kultuře se pohybuji hodně dlouho. V souvislosti s tím, že nyní provozuji kino, tak jsem si uvědomil, že existují soutěže pro výtvarníky, pro hudebníky, kdy mladí lidé mají možnost sebereflexe, uvědomit si své chyby, získat názor odborníků. Film Sprouts je tento případ.

Jaké bylo přijetí této přehlídky?

Akce se velmi podařila, v soutěži bylo pět filmů. Soutěžní přehlídku jsme přitom neplánovali, ale přesto odborná porota udělila cenu Minikina pod názvem Jarmilka. Mám rád češtinu, Jarmilka asociuje typ obuvi, ale zdejší divák ví, že se za tímto jménem skrývá také jméno Jarmily Kučerové a navíc symbolizuje jaro, kdy se přehlídka odehrává.

Kdo vyhrál?

Marek David s čtyřicetiminutovým filmem Babi se známou herečkou Marií Vikovou, emeritní členkou Divadla Petra Bezruče.

Znamená to, že už nyní se vám mohou přihlásit mladí tvůrci se svými filmy na druhý ročník?

Ano. Když je k dispozici materiál na odpovídající úrovni, tak jej rádi odpromítáme. To byl případ i premiéry filmu Babi, která byla v březnu, posléze jsem autora vyzval, aby se zúčastnil i naší jarní soutěže. Porota pak prohlásila, že jde o jiný level, který je těžko srovnávat s ostatními filmaři, ale soutěž už byla v plném proudu, takže nebylo možné nic měnit.

Takže studenti se svými prvními snímky k vám mají dveře otevřené?

Chci, aby přehlídka Film Sprouts byla o mladých filmařích všeobecně, nejen o studentech.

Kdo to je mladý filmař?

To je přesně naše cílová skupina, člověk do zhruba 25 let. Nechci oslovovat studenty filmových škol, protože ti mají možnost vlastní konzultace. Jsou ale i takoví, kteří se odmítli zúčastnit, protože nemají potřebu takovéto sebereflexe. S tím souvisí i forma prezentace. Na začátku každé projekce bylo představení sebe a filmu, po promítání se tvůrce účastnil takzvaného Pranýře, kde se před publikem vystavil různým dotazům. Také v tom je kus odvahy, které anonymní filmař neokusí. Takže fandíme těm odvážným, kteří si to chtějí zkusit, nemusí být nutně začínajícími profesionály.

Tvůrci vás mohou kontaktovat a přihlásit své filmy?

V rámci současné informační obezity, kdy je někdy náročné už jen dostat samotný program kina mezi lidi, si nutně musíme vybírat. Film si společně s Jarmilou Kučerovou a dramaturgem Minikina Michaelem Bukovanským pustíme a posoudíme, zda se může zúčastnit naší soutěže. Z dřívější zkušenosti, kdy jsem spolupracoval na literární soutěži, vím, že mezi námi žijí třeba grafomani, kteří hravě dokážou popsat třicet stran, ale nejde o žádnou hodnotnou literatury. Zatím jsme tady takový případ neměli.

Čím vás vlastně kino lákalo, působíte jako loutkoherec?

Souvisí to s věkem, v Divadle loutek dohrávám, nejsem ambiciózní typ. Divadlo u mě nebylo nikdy na prvním místě, čemu se musí vše podřídit. Na prvním místě u mě byla vždy rodina. Navíc máme s manželkou vlastní divadlo pro děti. V Opavě, kde jsem dříve působil, jsme spolupracovali na pořadech s Petrem Rotreklem, s charitou, s Hlavnicí A. C. Nora, kde jsem dělal literární večery.

Jak se za dobu vašeho působení v roli vedoucího kina změnil pohled na jeho provoz?

Nebyl jsem kinař, tím pádem manažerská část organizace mi byla cizí a nyní je jednou z hlavních věcí, které musím zajišťovat. Což není vždy příjemné, protože už se nám několikrát stalo, že distributoři přesunuli termíny plánovaných premiér. Budova už má za sebou desetiletí provozu a potřebuje jistou revitalizaci, od čistění koberců, sedaček v kině až po opravu terasy. Nemám s tím ale problém. Zpočátku bylo novou zkušeností sestavit měsíční program na sedmdesát projekčních termínů. Přitom nehrajeme blockbustery.

Jednu dobu jste byl na provoz dokonce sám, myslím, že to poněkud odnesl Filmový klub, který patří k tradicím Minikina, máte na něj už pomocníka?

Už mám nového dramaturga Michaela Bukovanského a od podzimu bychom rádi divákům nabídli i tradiční úvody ve Filmovém klubu, ten je sice zachován, ale nebylo v mých silách jej udržet v zavedené formě. Bukovanský je Ostravák studující filmovou vědu v Olomouci, zajišťuje odbornou dramaturgickou část Minikina s Jarmilou Kučerovou, která nám pomáhá, i když nemusí. Já mám tím pádem čas na provozní záležitosti a mohu se starat o údržbu budovy, bude třeba vyměnit písmena původního nápisu, udělat novou fasádu. Prozatím ale přeji divákům příjemné letní večery s našimi plenérovými projekcemi v centru města anebo na nábřeží Ostravice u Slezskoostravského hradu.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.