Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Indický Macbeth Mirror nadchl a zvedl diváky k dlouhotrvajícímu závěrečnému potlesku vestoje

Indický Macbeth Mirror nadchl a zvedl diváky k dlouhotrvajícímu závěrečnému potlesku vestoje

30.7.2017 Divadlo

Nejkratší, a pokud jde o zlo, které plodí čin i odplatu, i nejkoncentrovanější Shakespearovu tragédii, předvedla v rámci ostravské části Letních shakespearovských slavností herecká skupina režiséra z Kalkaty Santanu Dase. Divadelníci z Indie odehráli příběh krále Macbetha v bengálštině s českými titulky v žánru pro české publikum téměř neznámém. Šlo o scénické vyprávění ilustrované expresívním hereckým projevem obsahujícím i tanec a zpěv.

Zvětšit obrázek

Z indické inscenace Macbeth Mirror uvedené v Ostravě.
Foto: Petr Kiška

Režisér Santanu Das převyprávěl Macbethův příběh prostřednictvím tří sester čarodějnic. Na rozdíl od Shakespearova originálu jsou tyto čarodějnice – démoni zla – na scéně po celou dobu představení a jsou hybatelkami všeho dění.

Hracím prostorem je černá plocha, na které jsou připraveny tři „domovy“ tří čarodějnic. Každý z nich obsahuje svíci ve svícnu, podnos s různobarevnými květy, nádobu s vodou, misky s rudou, černou a hnědou barvou. V pozadí visí shůry čtyři silná lana. Po pravé straně z pohledu je stanoviště hudebníka, bubeníka a hráče na dechové nástroje v jednom, za scénou jsou další hudebníci.

Po setmění v sále nastupují tři čarodějnice za doprovodu bubnu a dalších rytmických nástrojů. Démonickým krokem se blíží z temného pozadí blíž a blíž k diváků pomalým tanečním krokem. Zaujmou svá místa a na čela si namalují krvavě rudou skvrnu. Teprve pak zazní první slova tragédie.

Z inscenace Macbeth Mirror. (Foto: Petr Kiška)

Shakespeare přeložený do bengálštiny nezvoní veršem, ale v podání všech tří hereček je plný emocí. Uhrančivý projev vtahuje diváky do děje. Někteří sledují český překlad řečených slov, někteří to ani nepotřebují, protože pohyb a řeč (hlavně intonace a dynamika) účinkujících a doprovodná hudba téměř nedávají čas na odvrácení pohledu z dění na scéně směrem na titulky.

Svícení z podhledu zvýrazňuje hororové líčení a hrůzyplné výrazy očí. Fascinující obrazy tří ženských postav v tříbarevných kostýmech s důrazem na černou, bílou a rudou, které ilustrují krvavé obrazy Shakespearovy nejkrvavější tragédie, jsou podtrženy výraznou rekvizitou – stylizovanou dýkou se zahnutou čepelí, v jejímž oblouku je krutý krvežíznivý úsměv.

Jak již bylo řečeno, jde o výraz jiné kultury a jiné divadelní tradice. S evropským divadlem nemá však tato fascinující podívaná nic společného jen zdánlivě: je zde přítomna práce s hlasem, a to v plné šíři dynamiky od křiku a řevu až po šepot, je zde řeč těla, plná exotických pozic a postojů včetně tanečních gest známých z indických tradičních a lidových tanců.

Z inscenace Macbeth Mirror. (Foto: Petr Kiška)

Co však má dění na scéně a vnímání publika hlavně společného, to je stejné vnímání zla a odplaty. Naprosto sdělné závěrečné vyjádření síly dobra ve scéně, ve které se les dává do pohybu, aby tím sama příroda dala najevo, že i ona se musí vzpříčit krvežíznivému popírání řádu, nepotřebovalo žádného překladu. A samy čarodějnice naprosto srozumitelným gestem odmítajícím zlo v závěru vyjadřují morální memento platné napříč všemi kulturami.

Organizátoři ostravské části Shakespearovských slavností dali ostravskému publiku pozváním kalkatského divadelního souboru vzácný dárek a naplnili tak svoje usilování o to, aby se v Ostravě v létě nechodilo jen na známé domácí herečky a herce, ale aby Ostrava v létě mohla vidět i mimořádné divadelní inscenace ze zahraničí.

Lze jen doufat, že i následující zahraniční host, čínský divadelní soubor z Honkongu se svou inscenací Tita Andronika (Cooltour 1. srpna v 19 hodin) poskytne divákům stejně kvalitní zážitek jako kalkatský Macbeth Mirror.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.