Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Atd. Dramaturg Bezručovy Opavy Petr Rotrekl: Zkusme prozkoumat, zda jsou Slezské písně stále životaschopné

Dramaturg Bezručovy Opavy Petr Rotrekl: Zkusme prozkoumat, zda jsou Slezské písně stále životaschopné

2.9.2017 Atd.

Pomalu se blíží podzim a pro „bílé město Petra Bezruče" to znamená, že se na celé září obleče snad do všech barev umění. Slavnostní zahájení šedesátého ročníku Bezručovy Opavy se uskutečnilo v pátek na tradičním místě v kostele sv. Václava. O nadcházejících hudebních koncertech, filmových projekcích a divadelních vystoupeních, ale třeba i o novém vydání Slezských písní hovoří dramaturg a dobrý duch festivalu Petr Rotrekl.

Zvětšit obrázek

Petr Rotrekl před vystoupením Divadla Vizita, které bylo ve středu prologem Bezručovy Opavy.
Foto: Roman Konečný

Pokud se nepletu, s Bezručovou Opavou jste spjat více než dvacet let. Za takovou dobu se dá i vychovat dítě a poslat ho do světa na zkušenou, dnes spíš na studia. Jak se za ty roky na festivalu podepsala vaše „otcovská“ ruka? Přistupoval jste k němu s nějakou vizí, jak jej proměnit nebo obohatit o další rozměry?

Zajímavá otázka. Někdy se vážně zamýšlím, jestli se to spíš nepodepsalo na mém duševním zdraví, letos totiž dělám pro Opavu dvaačtyřicátý festival. Mám na starost dva festivaly ročně, v dubnu Další břehy a v září Bezručovu Opavu. Ale zatím jsem opravdu nevyhořel a dost mě to baví. Co se týče mého vkladu do programu Bezručovy Opavy, od začátku, to jsme v roce 1996, jsem velmi spolupracoval s přípravným výborem festivalu, kde byla řada pamětníků minulých ročníků, a velmi rychle jsme našli společnou řeč. Mojí vizí byla především monotematičnost a co největší žánrová pestrost festivalu. Mám rád všechny druhy umění: hudbu, film, divadlo, literaturu i výtvarné umění, a proto je pro mě velmi zajímavé a objevné zkoumat, jak dané téma vypovědět prostřednictvím některého z nich. Ovšem s tím souvisí i rozšíření časového formátu na téměř měsíční program.

Sestavit měsíční program snad ze všech oblastí umění je pro mě něco nepředstavitelného. Kdy obvykle začínáte s prací na následujícím ročníku?

V minulosti jsme měli témata zvolená třeba pět let dopředu a já pak musel pracovat paralelně na aktuálním ročníku a věnovat se i věcem, které by mohly být využity třeba za pár let. Je to dost náročné takto mentálně cestovat časem, ale jinak to nejde, protože výjimečné projekty je třeba připravovat dlouho dopředu. Třeba téma židovské kultury, které chceme nabídnout příští rok v rámci dvaadvacátého ročníku Dalších břehů, zraje od roku 2008, kdy jsem měl možnost zúčastnit se úžasného a nezapomenutelného zájezdu do Izraele s dětským pěveckým sborem Domino.

A není rok od roku těžší přinášet stále nová témata, nové nápady a umělce?

Je to opravdu velmi těžké. Zajímavých témat a motivů je mnoho, jde ale o to naplnit program festivalu tím správným a adekvátním obsahem. Trochu si na sebe chystám bič. Ale je to výzva. Nad každým pořadem festivalu vždy dlouze přemítám a musím si ho sám před sebou obhájit a vyargumentovat. Určitě jsou škarohlídové, kteří tuto práci shazují a říkají, že se do tohoto tématu vejde vše. Tak jim radím, aby si to zkusili.

Tématem letošní Bezručovy Opavy je Síla tradice. Osobně mám pocit, že v současnosti spousta tradic a tradičních hodnot upadá v zapomnění, protože na ně prostě nezbude čas. Proč jste zvolil toto téma?

Myslím si, že právě v jubilejním roce festivalu je to téma více než vhodné. Každý ten pojem chápe jinak. Pro mě osobně je tradice něco, co je skálopevné, co prošlo zkouškou času a přitom si ponechalo svou kvalitu a životaschopnost. A proto je nutné tradici zachovat. Je to společné dědictví všech, musíme ji hýčkat, zachovávat a kultivovat. Aby tradice měla také svou budoucnost.

X 15. září uběhne 150 let od narození Petra Bezruče. Festival toto výročí připomene mimo jiné i novým vydáním Slezských písní, které bude pokřtěno 12. září ve Slezském zemském muzeu. Od roku 1909 vyšly Slezské písně přibližně padesátkrát a to číslo stále roste… V čem se bude toto vydání lišit od předešlých?

Především tím, že poprvé v historii budou mít Slezské písně ilustrovány všech jedenaosmdesát básní. Dojde k zajímavé konfrontaci vnímání síly Bezručových veršů s výtvarníky, kteří se ilustraci většinou nevěnuji.

A proč se podle vás Slezské písně vydávají i v dnešních dnech častěji než řada jiných zásadních dobových děl?

Jsem přesvědčen, že je to dáno výjimečností tohoto díla. Těsně před festivalem jsem přečetl celou tuto básnickou sbírku po letech znovu a dokonce některé básně recitoval své ženě. Je v tom opravdu velká síla. Doporučil bych to těm, kteří si na Slezské písně už moc nepamatují. Opakování je matkou moudrosti. Už to bereme jako archaické školní dílo. Ale jak jsem před chvílí řekl o tradici, zkusme prozkoumat, zda je toto dílo stále životaschopné.

Na jaké další pořady s bezručovskou tematikou byste ještě upozornil?

Především bych rád pozval na literárněvědnou konferenci Petr Bezruč bard prvý, co promluvil, na výstavu Petr Bezruč v umění a hudbě či na Slezské angažmá. Ale také třeba na vzpomínkový akt na Městském hřbitově v den narození Petra Bezruče, 15. září v 15 hodin, kde vystoupí dva pěvecké sbory a básník Petr Hruška. Velký podíl na programech týkajících se života a díla Petra Bezruče má Památník Petra Bezruče a také Slezské zemské muzeum, jehož je toto pracoviště součástí.

Bezručova Opava, to není jen Petr Bezruč. Zaštiťuje i další festivaly, například multižánrový festival Cesty za oponu II. Kdo všechno v areálu Psychiatrické nemocnice v Opavě 7. 9. vystoupí?

Tento samostatný programový den žije trochu svým životem. Snaží se nabídnout v krásném areálu Psychiatrické nemocnice zajímavá setkání a poukázat na problematiku duševního zdraví. Což potřebujeme všichni, protože aniž to tušíme, jsme tak trochu na hraně a je třeba na sobě pracovat, abychom nespadli do tenat nemoci. Jde o kombinaci koncertů, divadla, workshopů, besed a přednášek. Vystoupí například kapela Buty, Ladě, Beata Bocek, Jitka Šuranská, Babalet, Oldřich Janota, Luscinia, Jan Potměšil a řada dalších. „Společně vše zvládneme“, tak zní krásné motto aktivních zaměstnankyň psychiatrické léčebny Evy Klimešové a Ivony Országové, které vše připravily.

A na jaké filmové nebo divadelní akce se obzvlášť těšíte?

Na předpremiéru dokumentu o Soni Červené, která bude v sobotu 2. září, na záznam koncertu Davida Gilmoura, zpěváka, kytaristy a skladatele legendárních Pink Floyd, ze starobylého amfiteátru v Pompejích nebo na arcidílo světové kinematografie Andrej Rublev režiséra Andreje Tarkovského. V rámci divadelního programu se mimo jiné těším na divadelní zpracování literárních a životních osudů velké čtverky našich spisovatelů (Bohumil Hrabal, Josef Škvorecký, Jan Zábrana a Jiří Kolář), které přiveze Divadlo Na zábradlí z Prahy.

Z hudebních programů mě nejvíc zaujal Ivan Král. Koncert této živoucí legendy, která spolupracovala například s Patti Smith nebo Iggy Popem, si nemůže žádný fanoušek rockové hudby nechat ujít. Zbývají na něj vůbec ještě nějaké volné vstupenky? A kde si mohou návštěvníci vstupenky na jednotlivé akce vlastně pořídit?

Také se na tento hudební svátek velmi těším. Zrovna před chvílí jsem poslouchal rozhovor s touto vynikající osobností světové rockové hudby s Lucií Výbornou na Radiožurnálu. Sám mám na Ivana Krále takovou vzpomínku, když jsem s ním jako pracovník rockového rádia Attack natáčel v roce 1994 rozhovor. Vstupenek je ještě dostatek a všechny informace naleznou případní zájemci na našich stránkách www.opava-city.cz/bezrucovaopava.

Radek Touš | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.