Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Výchova slečny Rity v Těšínském divadle je vtipnou a zábavně podanou komedií

Výchova slečny Rity v Těšínském divadle je vtipnou a zábavně podanou komedií

3.9.2017 Divadlo

Česká scéna Těšínského divadla zahájila v sobotu sezónu premiérou inscenace hry britského dramatika a písničkáře Willyho Russela Výchova slečny Rity. Předloha, proslavená filmovou verzí u nás promítanou pod názvem Rita s Michaelem Cainem a Julií Walters v hlavních rolích a ověnčená třemi nominacemi na Oscara, má dostatečnou vizitku kvality. Jak si s převedením příběhu na jeviště poradili v České Těšíně.

Zvětšit obrázek

Eliška Adamovská a Miroslav Liška ve Výchově slečně Rity.
Foto: Karin Dziadková

Narozdíl od filmu jsou v původní divadelní verzi pouze dvě postavy. Pygmalionovské téma, jak z prosté dívky učinit dámu z vyšších kruhů, je v divadle i ve filmu velmi časté. Není divu – u podařených předloh se vždy jedná o velkou a vítanou hereckou příležitost nejméně pro dvě hlavní postavy – onu slečnu a jejího učitele.

V Těšíně našli pro obě postavy téměř ideální představitele. Slečnu Ritu/Suzan hraje Eliška Adamovská. Herečka, která v roce 2017 ukončila pátý ročník hudebně dramatického oboru na Janáčkově konzervatoři, své nejnovější velké herecké příležitosti maximálně využívá. Partnerem na jevišti v roli stárnoucího profesora literatury Franka jí je Miroslav Liška, taktéž absolvent Janáčkovy konzervatoře.

Hraje se v překladu Dany Hábové, na scéně a v kostýmech hostující Zuzany Mazáčové a v režii Pavla Ondrucha.

Zuzana Mazáčová vytvořila na jevišti sevřený prostor pracovny učitele Franka tak, že na podlahu položila obdélníkový koberec, jehož pravý zadní roh z pohledu diváka posunula diagonálně o něco dozadu. Na zadní straně místnosti jsou jediné dveře, na stěně visí velká kopie Goyovy nahé Maji vedle prostorné knihovny. V boční stěně se nachází velké a vysoké dvoukřídlé okno.

Z inscenace Výchova slečny Rity. (Foto: Karin Dziadková)

Pavel Ondruch vede herce k vytvoření hereckého oblouku postavy. Oporou je mu umně napsaný sled dialogů mezi Ritou/Suzan a Frankem. Jednotlivé obrazy (dialogy) přerušuje Ondruch vhodně vybranou hudební kulisou v podobě zpívaných ženských songů. Velkou devizou režie je důsledné trvání na dodržení míry vkusu. Jednání každé z obou postav nikdy nesklouzne k laciné lascivitě, byť příležitostí by režisér, pokud by chtěl, nalezl dosti. Tím není řečeno, že hra je lascivní – ba naopak, je velmi vkusná, velmi vtipná a vedle duchaplných dialogů nabízí i příběh, jehož osou je vývoj obou postav pod vlivem vzájemného ovlivňování i vývoj vzájemného vztahu mezi dívkou a jejím učitelem.

Eliška Adamovská vtrhne na začátku na jeviště jako vichřice v podobě nevycválané kadeřnice toužící vymanit se ze světa banalit, pokleslosti a nevzdělanosti. V první fázi postavy se herečka pohybuje na hraně vulgarity, k čemuž jí velice napomáhá vyzývavé a svým způsobem výstřední oblečení. Rifle s blýskavými cetkami a přiléhavý živůtek z Rity dělají na první pohled téměř pouliční holku – a Adamovská své postavě v této fázi dává i odpovídající chování.

Eliška Adamovská jako slečna Rita. (Foto: Karin Dziadková)

Pouliční projev nevzdělané Rity by však i navzdory svému charakteru vyžadoval o něco více řemeslného důrazu na artikulaci a srozumitelnost každé pronesené repliky. Právě v této fázi vývoje Rity je totiž mluvní projev z hlediska hereckého výkonu nejnáročnější. Projev Rity na počátku její snahy o proměnu samozřejmě musí být nedbalý a Frank musí svoji klientku odpovídajícím způsobem opravovat. Postupně, jak se Rita pod vlivem narůstají vzdělanosti kultivuje, je její jednání herecky jednodušší. Přes tuto malou výhradu k mluvnímu projevu je však výkon Elišky Adamovské zatím tím nejlepším, co ve své kariéře předvedla, a herečka ukazuje i nemalé komediální nadání.

Z inscenace Výchova slečny Rity. (Foto: Karin Dziadková)

Miroslav Liška jako Frank zvládá věrohodně polohu suchopárného učitele překvapeného tím, co mu v podobě Rity vtrhlo do pracovny, i proměnu Franka v zamilovaného profesora. Jen v některých okamžicích náhlého vzplanutí emocí přichází afekt poněkud nepřipravený předchozím průběžným jednáním. Tento nedostatek je však v průběhu repríz snadno odstranitelný.

Co je však velmi cenné, to je poloha, ve které Liška svého Franka vede. Na jevišti je v hercově podání intelektuál nadaný kritickým myšlením, nepostižený profesní idiocií. I Frankova mírná závislost na alkoholu je tu adekvátně využita k výstavbě dramatických a komediálních situací. Miroslav Liška si ovšem musí dát pozor na sklouznutí k sentimentu v závěrečné fázi hry, při prezentaci svého citového vzplanutí ke krásné a kultivované Susan. Zde musí herci napomoci i režie.

Inscenace hry Výchova slečny Rity bude zajisté patřit k tomu nejlepšímu, co se v podání české scény Těšínského divadla za několik posledních let publiku nabízelo.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.