Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Bílé divadlo vzdá hold Petru Bezručovi. V jeho verších je silná poezie a krutost, říká Luděk Jičínský

Bílé divadlo vzdá hold Petru Bezručovi. V jeho verších je silná poezie a krutost, říká Luděk Jičínský

7.9.2017 Divadlo

Bílé divadlo nedávno slavilo své pětatřicátiny na Jiráskově náměstí v centru Ostravy, a přestože bilancuje, nezapomíná ani na nové podněty. Jedním z nich jsou nadcházející oslavy 150. výročí narození slezského barda a básníka Petra Bezruče, kolem jehož díla neustále víří pochybnosti. Napsal, nebo nenapsal Slezské písně? Legendární ostravský soubor se chopí klasika s originalitou sobě vlastní. Ba co víc, nabídne hned dvě verze jeho odkazu, komorní i výpravnou. O tom, jak se nestoři ostravské amatérské scény na nový projekt připravují, hovoří jejich kmenový člen, majitel knihkupectví Artforum Luděk Jičínský. Premiéra jejich „Bezručiády“ ve velkém bude už 14. září.

Zvětšit obrázek

Luděk Jičínský je jednou ze známých tváří Bílého divadla.
Foto: Aleš Honus

Zdá se, že jste stále plni sil….

Pomalu končíme, ale nabídky přicházejí. Tento víkend třeba míříme do Břevnovského kláštera, kde představíme naše tři nejslavnější inscenace.

Co můžete prozradit o svém nejnovějším bezručovském projektu?

Bezruč, kterého nyní připravujeme, vznikl díky inspiraci Jiřího Sekáče. Jirkova nápadu se chytil i náš principál Jan Číhal, takže postupujeme po dvou liniích. Zatímco Honza chce udělat komornější a kratší představení, spíše jen výpověď autora a hlavního hrdiny Bezručových básní ve zkratce, Jirka naopak pojednal svou verzi Bezruče ve velkém. Využijeme tak například konstrukci z představení Občerstvení. Bude například symbolizovat těžní věž, ale zároveň i Beskydy, zároveň je její součástí hospoda. Pracujeme tedy na dvou verzích. Honzovu verzi jsme už v pracovní formě hráli na Kuřím rynku při našem výročí, ale ještě ji musíme doladit. V současnosti zkoušíme ale také Jirkovu verzi, na které spolupracujeme s hudebníkem Pavlem Helebrandem. Zajímavostí je, že Sekáčova verze se částečně překrývá s Číhalovou verzí. Podle potřeby. V komornější Honzově verzi není třeba tolik lidí, protože přece jenom v našem věku a zdravotním stavem mnohých spoluhráčů to není tak jednoduché a ne vždy přijdou všichni.

Budete recitovat známé Bezručovy básně?

Zazní verše, i když v neokázalé recitaci, propojí je Pavlova hudba. Využívá rozmanitých zvuků, třeba cinkot sklenic. Předpremiéru větší verze uvedeme 14. září na Masarykově náměstí v Ostravě. O den později, v pátek 15. září v 17 hodin ji budeme hrát na festivalu Bezručova Opava. Nabídky ale přicházejí dál, další štací bude například festival v Těšíně.

Bezruče jste zatím nikdy neinscenovali?

Ne.

A kdyby neměl výročí?

Tak by si na něj pochopitelně nikdo nevzpomněl. Má to svou logiku, jde o fenomén tohoto regionu, takže jsme se do něj ani nechtěli pouštět. Bezručovi se dostatečně věnují jiní.

Inspirujete se při tvorbě představení jen Bezručovou poezií, nebo i jeho životem?

Honza Číhal pracuje jen s těmi verši, které se týkají jeho jako autora. Kdežto Sekáčova verze už skýtá příběh o hornictví, včetně postav jako Markýz Gero. Spjatost lidí s lesy, přírodou a těžkou prací.

Jak se vám spolupracuje s Jiřím Sekáčem?

Už jsme spolu srostli. Jirka s námi poslední léta hraje. Spolupracujeme od doby, kdy se stal majitelem kulturního domu Labyrint v Třebovicích, kde nám nabídnul sál ke zkoušení, který nám chyběl. Nyní je už členem Bílého divadla. Naše poetika je poněkud odlišná, Jirka je spíše kabaretiér, jehož cílem je bavit lidi za každou cenu, vytvářet masky, což nám úplně nevyhovuje, ale přizpůsobil se nám a funguje to.

Kdo napsal podle Bílého divadla Slezské písně a kdo byl v tomto případě Petrem Bezručem?

To jsme neřešili.

A podle tebe to je jak?

Můj názor je takový, že pro ně využil texty svého přítele. Nemohu říci, jaký názor má Bílé divadlo, ale já jsem o tom přesvědčen.

Jsou podle tebe Bezručovy básně ještě živé?

Kdysi jsem je četl povinně, v rámci školní četby, ale i dnes si myslím, že jsou úžasné.

Jako knihkupec máš na skladě Slezské písně? Vidím tady v Artforu přímo ostravský koutek…

Ne. Rozebralo je Bílé divadlo (smích). Ale není problém je objednat. Mám tady ale nějaké publikace o zpochybnění autorství Slezských písní. Člověk by si řekl, že Slezské písně, stejně jako Erben nebo Mácha, musí být všude, ale nejsou, protože třeba dva roky se po nich nikdo nezeptá. Když ale někdo chce, rád mu je seženu.

Zájem o Erbena nebo Máchu ve 21. století výrazně oživily filmové a komiksové adaptace. Zdá se tedy, že Bezruč zatím zůstává na ocet. Čtenáři zřejmě raději sázejí na laciný vtip Ostravaka Ostravskeho.

Bezruč je ještě pro mnoho lidí stále jen budovatelskou literaturou, ač neprávem. Je v něm silná poezie i krutost. Obsahuje všechno, a že se jej ještě nikdo v tomto směru nechopil, je škoda. Pokud se nám to podaří, tak možná inspirujeme i nějakého filmového tvůrce.

*

Bílé divadlo: Já, já toho věštec od Beskydu lidu
14. září 2017, 18.00, Masarykovo náměstí Ostrava
15. září 2017, 17.00, Horní náměstí Opava
6. října 2017, 17.00, Pivovar Bratski, Czieszyn
8. října 2017, 14.00, Priessnitzovy léčebné lázně, Jeseník

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.