Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Filharmonie zahájila novou sezónu ve smutku, ale se skvělou houslistkou Fabiolou Kim

Filharmonie zahájila novou sezónu ve smutku, ale se skvělou houslistkou Fabiolou Kim

22.9.2017 Hudba

Janáčkova filharmonie ve čtvrtek vstoupila do nové koncertní sezóny. Zahajovací koncert byl sestaven z děl Josefa Suka, Maxe Brucha a Antonína Dvořáka. V sólové úloze se představila houslistka Fabiola Kim, provedení řídil šéfdirigent Heiko Mathias Förster.

Zvětšit obrázek

Fabiola Kim na zahajovacím koncertu Janáčkovy filharmonie.
Foto: Ivan Korč

Bezradný stesk. Jediné, co může trochu přiblížit atmosféru zahajovacího koncertu Janáčkovy filharmonie Ostrava. V úvodu si vzal slovo ředitel filharmonie Jan Žemla a pochybuju, že někdo v nabitém sále by v tu chvíli chtěl stát na jeho místě. Většina tušila, o kom bude sympatický ředitel filharmoniků mluvit. Žemla svůj projev soukal těžce, v závěru vyjádřil přesvědčení, že hobojistka Denisa Bílá, která minulý týden zemřela při dopravní nehodě, by si přála, aby filharmonie podala ten nejlepší možný výkon. Zaražený potlesk.

Stýskalo se i skladateli Josefu Sukovi, který byl v dubnu roku 1904 v Lisabonu na turné s Českým kvartetem. Suk byl hypersenzitivní, spontánní melodik, kterému byla blízká opojná lyrika i patetická epická šíře. Proto na něj zapůsobila tak sugestivně sekvence z básně Žižka Svatopluka Čecha, kde se v jedné strofě líčí krása a velikost Prahy. Jenže stýskání Josefa Suka po Praze získalo další rozměr. Došla zpráva o úmrtí Antonína Dvořáka a šokovaný Suk se musel vrátit domů. V těch smutných chvílích komponoval svou symfonickou báseň Praga, op. 26, která je prostoupena majestátností, zvukovým leskem i dramaticky vzedmutými pasážemi.

Dirigent Heiko Mathias Förster během úvodního koncertu. (Foto: I. Korč)

Hlavní téma symfonické básně je odvozeno z chorálu Ktož jsú boží bojovníci. To zaznělo v žestích s třpytivou brilancí. Nositeli hudebního výrazu jsou v Sukově symfonické básni zejména svítivé žestě, které odvedly velice poctivý a přesvědčivý výkon. Stejně tak se v melodické úloze bravurně blýskla dřeva v čele s nádherně zahranou melodií hoboje. Výstavba Förstera se nesla v epické šíři, která se rozlévala prostorem s velkolepostí tryzny či panychidy, úchvatný byl zejména samotný závěr skladby, kde se k celému orchestru přidávají varhany a zvony. Sláva Sukem svěřená hlavnímu městu však toho večera patřila Denise Bílé.

Skladatel romantické epochy Max Bruch napsal celkem tři houslové koncerty. Nejpopulárnější je první g moll, op 26, který vznikl v roce 1866. Využití široké škály houslových technik a lyricky hřejivá kantabilita jsou zjevnými paralelami k Mendelssohnově houslovému koncertu e moll. Vedle Skotské fantazie se jedná o Bruchovu nejpopulárnější skladbu. Korejská houslistka žijící v USA Fabiola Kim v Ostravě předvedla své umění velmi přesvědčivě.

Po krátké introdukci tympán a dechových nástrojů nastupují sólové housle vzestupnou melodií, která působí tajemně. Kim se od prvních taktů prezentovala neuvěřitelnou houslovou techniku, její pojetí frází bylo velice energické, razantní a možná mu trochu chyběl větší smysl pro odstínění detailů, promyšlenější práce s agogickými a obecně výrazovými parametry skladby. Virtuózní pasáže a četné trylky první věty Allegro moderato zahrála s dokonalou suverenitou.

Fabiola Kim v Ostravě. (Foto: Ivan Korč)

Výstižnější frázování a zpěvnější přednes houslistka předvedla v adagiu druhé věty, které je naplněno citově bohatou lyričností a krásnými hudebními myšlenkami. V poměrně prudkém tempu běžela třetí věta Allegro energico s akordicky vzletným, radostným tématem. Kontrastní téma je opět lyrické a je zakončeno rozmáchlou melodickou pasáží, která opět poukázala na mimořádnou techniku houslistky.

Fabiola Kim sklidila v Ostravě obrovský úspěch a publikum si vyžádalo ještě přídavek, který opět charakterizoval výstižně její instrumentální kvality. Kim má bravurní technické dispozice, její tón zní sametově, určitá překotnost a temperament jejího naturelu však místy potlačily detailnější výstavbu frází, využití zvukové barvy a zejména promyšlenější agogické odstínění. Lze však věřit, že tato mladá umělkyně zraje jako víno a všechno má teprve před sebou.

Autor recenze hodnotil pouze první polovinu koncertu. Ve druhé ještě zazněla Symfonie č. 2 B dur op. 4 Antonína Dvořáka.  

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.