Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Spectaculo interesse, den druhý: O naplnění snu, naději, cestách k domovu a zrůdné hrabivosti

Spectaculo interesse, den druhý: O naplnění snu, naději, cestách k domovu a zrůdné hrabivosti

3.10.2017 Divadlo

Čtyři představení nabídl hlavní program loutkářského festivalu Spectaculo interesse ve svém druhém dni. A bylo to čistě zahraniční nabídka. V Ostravě byla k vidění představení souborů z Řecka, z Polska, z Německa a z Francie.

Zvětšit obrázek

Z představení Ubu(s), které bylo vrcholem druhého dne.
Foto: Roman Polášek

Prvním z nich byla inscenace řeckého divadla Merlin Pupet Theatre s názvem Noone´s Land. Řečtí loutkáři postavili na jevišti hlavního sálu Divadla loutek konstrukci, sloužící jako hrací prostor pro dvojici loutkářů, ovládajících loutky způsobem využívajícím principů černého divadla. Uprostřed hracího prostoru stál strašák, jakého zemědělci staví na pole, aby odháněl ptactvo a zvěř, tedy tvorstvo rádoby požírající úrodu. Nicméně o plody z říše rostlin tady ani tak nešlo. Spíše šlo o metaforu života odsouzeného ke strnulosti, k nehybnosti, také však života naplněného snem se z této nikam nevedoucí nehybnosti vymanit.

To, že loutkáři umí využívat kouzel jeviště za pomoci světla a tmy a nejrůznějších světelných a zvukových efektů, je dostatečně známo. Ostatně právě za tímto kouzlem loutkářského, potažmo loutkohereckého divadla se většinou chodí od nejútlejšího věku až do stáří. Představení hry Noone´s Land bylo určeno divákům od šesti let výše. Jeho hlavní devizou je nonverbální scénický jazyk, hovořící k divákům prostřednictvím výrazu loutky, jejího pohybu, a proměnami prostoru, ve kterém loutka žije svůj život. Od začátku, kdy na strašáka usedne pták a strašák ožije, přes chvíle, ve kterých si pořídí k jedné noze ještě jednu, aby si mohl hrát s míčem, až do samého konce, kdy pluje celým vesmírem, byl sál Divadla loutek naplněn kouzlem divadla, kterému podlehli všichni, od těch nejmenších až po ty nejstarší v hledišti.

Z představení Noone´s Land. (Foto: Roman Polášek)

Ve společné produkci Lale Theatru a Wroclav Puppet Teatru byla vytvořena inscenace s názvem Prosta historia. Opět dvojice loutkářů, tentokrát ale zcela viditelných, pracovala s plošnými loutkami a dalšími rekvizitami ve scénickém obraze plném barev. Skutečně prostý příběh tříčlenné rodiny, matky, otce a malého dítěte, k nimž patří ještě čtvrtý rodinný příslušník, v tomto případě pes, pojednával o kouzlu domova a o tom, že v životě se občas přihodí nejrůznější zla a protivenství, ale kdo se nevzdá, má vždy naději, že se život plný barev, pohody a štěstí, proměněný vnějšími silami v šedivou nepohodu, vrátí opět do veselých kolejí. Poněkud zdlouhavé představení, kterému by pomohly škrty a důslednější dramaturgie a také režie sledující zbytečnosti některých opakovaných obrazů, nicméně potěšilo převažující úsměvnou atmosférou, kterou si mohli užívat diváci od čtyř let výše.

Z představení Prosta historia. (Foto: Roman Polášek)

Třetím bodem pondělního programu byla inscenace německého Theatru Handgemenge Královská cesta. Cílovou skupinou byli tentokrát diváci od dvanácti let. Příběh svým způsobem podivného krále a jeho starostlivého ženského doprovodu v podobě laskavé i nelaskavé průvodkyně byl opět dvěma loutkoherci podán publiku prostřednictvím převažující stínohry. Zpočátku se sice zdálo, že divákům se dostane hudební klauniády, neboť vše začínalo živou hrou na trombón a bubínek, ale tato hudební kulisa se ukázala být pouze rámcem určujícím až na malé výjimky hlavně začátek a konec.

Velkou překážkou v navázání silnějšího pouta s publikem byla jistá upovídanost výchozího textu a jeho interpretace místy v ne zcela srozumitelné angličtině. Svým způsobem jakási road movie, ve které král cestuje po zřícení svého hradu a propadnutí na druhou stranu zeměkoule přes nejrůznější země zpět do svého království, byla tím nejméně záživným kusem pondělního programu.

Čtvrté představení francouzského divadla Odradek/Compagnie Puppella Nogués s názvem Ubu(s), určené divákům od patnácti let výše,  bylo vrcholem dne a zcela jistě bude patřit k tomu nejlepšímu, co letošní ročník Spectacula Interesse od zahraničních hostů nabídne. Postava krále Ubu z dílny velikána absurdního divadla Alfreda Jarryho je již déle jak sto let stále aktuální a velmi inspirativní. Zrůdná touha po moci, politická žravost požírající vše lidské a krásné, hrabivost, vulgárnost a bezohlednost, cynický egoismus – to vše bylo terčem pro Alfreda Jarryho a je i terčem francouzských loutkářů ve zmíněné inscenaci.

Z představení Ubu(s). (Foto: Roman Polášek)

Aktuálnost je zřejmá: v každé zemi, kde politická reprezentace není pro lid morálním příkladem a ukazatelem alespoň elementární lidské slušnosti, bude tato inscenace varovným mementem před každými volbami. Politický rozměr tohoto představení je zřejmý, stejně jako upozornění na všechny, včetně umělců nejrůznějších žánrů, kteří v zájmu prezentace svého, byť někdy i pokleslého umění, slouží každému, kdo platí.

Dvojice loutkoherců si vystačí s jedinou loutkou, jakýmsi stvořením mezi člověkem a prasetem. Nicméně i hercům samotným po chvíli narostou prasečí nosy a také oni se stanou součástí světa žravosti a hrabivosti. Vynikající herectví, skvělé vodění loutky, důmyslná práce s rekvizitou i prostorem a výborná hudba – jak již bylo řečeno, vrchol celého dne, ne-li celého festivalu.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.