Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Trojhalí zažilo velkolepou podívanou s obřími loutkami. Zlatý hřeb Spectacula Interesse přitáhl davy

Trojhalí zažilo velkolepou podívanou s obřími loutkami. Zlatý hřeb Spectacula Interesse přitáhl davy

6.10.2017 Divadlo

Loutkoherectví nezná hranic, o tom se znovu a znovu přesvědčují návštěvníci mezinárodního loutkářského festivalu Spectaculo Interesse. Ve čtvrtek pozdě večer to dvojnásob platilo pro dlouho očekávanou podívanou Du und Du v provedení stuttgartské společnosti DUNDU. Festival tak opustil centrum města a poprvé ve své dvanáctileté historii vstoupil do bývalé tovární haly v lokalitě Karoliny.

Zvětšit obrázek

Loutky DUNDU ovládly ve čtvrtek večer Trojhalí.
Foto: Roman Polášek

V jedné polovině obřího zastřešeného prostoru vznikla improvizovaná divadelní scéna s černými závěsy, ve které se mohly pohybovat gigantické světelné loutky. Stovky lidí, kteří obsadili nejen přivezené tribuny, ale také půlkruh uvnitř vymezené podkovy, sledovaly show s příběhem, připomínající vzdáleně obrysy Kubrickova přelomového filmového díla Vesmírná Odyssea 2001. Představení velmi efektní, nicméně vracející se zároveň k tisíciletým pravdám o vzniku života.

Reflektory hasnou přesně ve 21.15, jako na povel. Ze tmy se vynořují světelné koule spletené či utkané ze zvláštního materiálu. Jsou duté a uvnitř světélkují. Zavěšené na koncích tyčí je vedou loutkoherci a objevuje se mezi nimi také loutka-postavička. Rovněž jako koule ji tvoří speciální hmota, světlo vychází z dutého nitra loutek a má podobu třpytivých hvězdiček.

Nakonec zůstane jen jedna koule a panáček. Ten dodá zbylé kouli impuls, zároveň jakoby umírá, ale také probouzí k životu jednotlivé částí gigantických orgánů, které jsou rozesety po betonové podlaze haly. Loutkoherci je zvedají a různě s nimi poletují po ploše haly. To vše se děje za doprovodu kosmické hudby spojující zvuk západoafrické loutny kory, flétny a elektroniky.

Z představení DUNDU v Trojhalí. (Foto: Roman Polášek)

Jednotlivé údy i hlava ožívají. Kupodivu netvoří pár, ale trojici, která se snaží vytvořit jednolitý organismus, ale to se nedaří. Nakonec je však odhalena ležící obří loutka, doposud ukrytá pod pláštěm. S pomocí pětice loutkoherců se před zraky publika vztyčí první ze dvou gigantických pětimetrových postav. Následuje interakce mezi gigantem, koulí a malým stvořitelem. Jakýsi komický fotbal, po kterém se světelný obr setká se svým ženským protějškem.

Po nesmělém seznamování zplodí dítě, které ale vzdoruje ve vztahu s otcem-obrem. Vše vrcholí závěrečným usmířením. Atrakci uzavírá divácký potlesk a interaktivní setkání publika s oběma světelnými obry. Ten ženský, nasvícený červeno-růžovo-fialově, má dokonce odvahu vydat se hlouběji do kotle mezi řady publika. Po třičtvrtěhodinovém vystoupení přichází definitivní konec, lidé se rozcházejí a sdělují si dojmy z jedinečného zážitku a velkolepé podívané.

Z představení DUNDU v Trojhalí. (Foto: Roman Polášek)

Samotné avízo zobrazeného příběhu na přiložených letáčcích přitom znělo relativně banálně: „Hvězda padá z nebe a pluje k Zemi. Stává se součástí našeho příběhu o přátelství, důvěře, ztrátě a otázce, zda každý potřebuje někoho k tomu, aby byl sám sebou. DU UND DU – DUNDU – obří loutky pro diváky všech věkových kategorií.“ Jakoby šlo o sezónní výprodej všem dostupných emocí s upozorněním, že na každého se dostane.

Světelná performance v Trojhalí na jedné straně těžila z nejmodernějších technologií, ale jádro příběhu sestávalo z arzenálu odvěkých mýtů o stvořiteli. O tom, že někde existuje jistý zárodek, který je třeba kultivovat. Teprve když jeden potká druhého, může začít opravdová interakce. O toto téma ale jde téměř v každém loutkohereckém vystoupení, není vůbec rozhodující, nakolik moderní hi-tech technologie je v tomto směru angažováno, protože princip setkávání se za tisíciletý vývoj naší civilizace nijak nezměnil, jiné jsou akorát kulisy.

Z představení DUNDU v Trojhalí. (Foto: Roman Polášek)

A čtvrteční kulisy plné atraktivní podívané v moderní říši loutek, by se při troše dobré vůle daly například srovnat s úchvatností filmových záběrů Kubrickova veledíla Vesmírná Odyssea 2001.  I když setkání „hvězdy“ oživující obry DUNDU na Zemi je v tomto ohledu přeci jen strohé. Lidé se ale naživo spokojí i s jednodušší podívanou, která v sobě skrývá přeci „ten“ odvěký dojemný příběh, který musí být zřejmý i tomu nejjednoduššímu vnímateli.

Loutky v tomto směru v Ostravě překračují hranice, protože festival, známý za svou dobu i řadou loutkohereckých průvodů na chůdách a s klauny nebo interakcemi spočívajícími vstupováním do přilehlých obchodů kolem náměstí, nebyl zatím nikdy tak otevřený svému publiku. DUNDU v Trojhalí se určitě může pyšnit největší návštěvností v jeho historii.

Z představení DUNDU v Trojhalí. (Foto: Roman Polášek)

Ostrava vlastně ani nedisponuje tak velkým divadelním sálem, ve kterém by se směstnalo tolik lidí. A přestože se nemohlo z technických důvodů hrát pod širým nebem, Trojhalí vytvořilo nejbližší vhodnou alternativu a určitě objevilo nejen Ostravanům svou další možnou tvář. Tentokrát plnou „niterných“ světel, performance, kosmické hudby a gigantické interakce stuttgartských obrů s koulí.

Ovšem bez klasických „voditelů“, kterých bylo celkem jedenáct, by se tato „hi-tech“ paráda nikdy neobešla. Ještě pořád jsou tady potřebné ony „jednoduché“ provázky, za které někdo tahá.  Loutkoherectví na Spectaculu sice nezná hranic, ale přitom se neustále vrací k prazákladům komunikace typu Já a Ty, anebo chcete-li Ty a Ty.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.