Hudba je nejvěrnější milenka, říkají členové kapely Bastard, kterou čeká turné s populárním Kreysonem

V listopadu a v prosinci vás čeká turné s kapelou Kreyson po sedmi městech České republiky. Co si od této skutečnosti slibujete? Jaké okolnosti předcházely tomu, že se na turné objevíte?

Jarda J.: Slibujeme si od toho především skvělé zážitky. Přijde určitě hodně lidí a před plnými sály se vždy hraje výborně. Také pro nás bude čest stát na stejném pódiu jako hvězdy světového formátu, což Roland Grapow a Mike Terrana bezesporu splňují. S Láďou Křížkem a Jirkou Rainem jsme dobří kamarádi, vloni jsme hostovali už na turné Citronu, kde také oba působí, takže kluci si nás vybrali i pro Best of Kreyson Tour.

Mojmír: Je to samozřejmě výzva hrát před takovou hvězdnou sestavou, myslím si, že stylově se k sobě obě kapely hodí, takže doufám, že bude na tour hojná účast!

Jaký je obecně váš vztah ke Kreysonu?

Jarda J.: Já osobně jsem na Kreysonu, podobně jako na Citronu vyrůstal. Několik let po sametové revoluci to byl u nás nepřekonatelný fenomén, stejně jako předtím Citron. Kromě Kreysonu a Doda tady krátce po roce 1989 nikdo tak kvalitní hard&heavy muziku nedělal. Mezi má nejoblíbenější alba patří Anděl na útěku, Zákon džungle a poslední deska Návrat Krále. Moc se mi líbí také jejich nová balada Přátelství. V nové hvězdné sestavě má Kreyson obrovský potenciál a věřím, že ho využije.

Každopádně letos Bastard vydal EP …na start! Jak bys nahrávku popsal těm, kteří ji ještě neznají, respektive neslyšeli, co je pro ni charakteristické?

Mojmír: Ano, je to ochutnávka toho, jak zní Bastard v nové sestavě! A protože se fanoušci netrpělivě dožadovali nových věcí, tak jsme je nechtěli nechat čekat na CD a vydali jsme začátkem roku EP …na start! Jde o kolekci tří nových songů, které jsme doplnili dvěma live verzemi skladeb z prvního CD, které televizní stanice Rebel zaznamenala loni na tour v olomouckém S-klubu. Charakteristický pro novou tvorbu by měl být poctivý hard heavy v moderním kabátě s nezaměnitelným vokálem, tepající rytmikou a výraznými kytarami.

Na EP se nachází také píseň Měj se fajn, k níž jste natočili rovněž videoklip… Jedná se o příběh podle skutečné události?

Láďa T: Myslím, že neexistuje na světě lidská bytost, která by nějaký rozchod nezažila, takže je to takové obecně vděčné téma nejen pro text ke skladbě, ale například i pro napsání knihy, divadelní hry a podobně. Dívám se kolem sebe a pak mi něco vede po papíře ruku, ve které držím pisátko, a pak si vybavím, že i já jsem jeden z těch, který chodí po světě, takže tam útržky i z mého bytí jsou, ale konkrétní příběh v tom nehledejte. A hlavně: Mějte se fajn.

Dále zde najdeme skladbu Soudný den. Nemůžu si pomoci, ale slyším v ní Citron… Setkali jste se už s tímto názorem?

Jarda J.:  Tak to jsi rozhodně první, kdo nám tohle řekl. (smích) Nám naopak přijde dost netypická a slyšíme v ní spíše vlivy kapel jako Extreme. Ale možná ti to může tak připadat, protože autor téhle skladby kytarista Láďa Krečmer v letech 1992 až 1993 v Citronu působil.

Nyní se vraťme trochu do historie… Ačkoliv kapela Bastard vznikla v roce 1993, tak o tři roky později se rozpadla a měla téměř dvacetiletou pauzu. Proč k tomu došlo? V té době jste měli vydané debutové album, absolvovali jste turné s Kabátem, ale přišel rozpad…

Láďa T.: Musíš být ve správný čas na správném místě a k tomu mít hodně štěstí, což jsme vlastně skoro měli, ale pořád je to málo, chyběl nám někdo, kdo by kromě toho, že umí slušně hrát na nástroj nebo zpívat, ovládal i ostatní věci, a to nejen na pódiu. Byli jsme nezkušení a uměli jsme jen „hrát“, a to nestačí. Někdo má toho štěstíčka o špetku víc a roztočí se to kolem něho na plné obrátky. Manager, marketing, reklama a tak dále. Ta špetka nám chyběla, a tak jsme vlastně jednoduše „vyšuměli“.

Jak s odstupem času onen rozpad hodnotíte? Je v tom nějaký pocit nostalgie, nenaplněných ambicí? Přemýšleli jste někdy nad tím, kde byste byli v současné době, kdybyste se v roce 1996 nerozpadli?

Láďa T.: Je to veliká škoda, že jsme nevydrželi déle. Byl to raketový start, velký humbuk hned na začátku a najednou jsme neměli pilota, který by raketu nasměroval správným směrem, ale každopádně jsme dle mého názoru měli letět dál. Je všeobecně známo, že vytrvalost přináší ovoce a mnoho českých kapel, které to nevzdaly tak rychle jako my, si dnes užívá pozici v „první lize“, a to zcela zaslouženě. Ambice dobýt svět jsme fakt neměli, ale „velkou“ kapelou na české scéně bychom samozřejmě rádi byli.

Na druhé straně si samozřejmě nemůžu odpustit otázku, jaké okolnosti vedly k tomu, že jste v roce 2015 začali opět fungovat?

Láďa T.: Už jednou jsem v rozhovoru zmínil a zopakuji to, že hudba je nejvěrnější milenka a kdo s ní měl někdy co do činění, mi asi dá zapravdu, že se od ní nedá nadobro utéct. Vždy se vrátíš. Mrzelo mě to vlastně hned po rozpadu a provázelo mě to celou tu dlouhou dobu. Jsme zpět a užíváme si to znova a myslíme to vážně!

Také je dobré zmínit, že v kapele působil a bicí na vašem debutovém albu nahrál bubeník Stanislav Hovadík, který v roce 2013 utrpěl těžký pracovní úraz… Jste spolu stále v kontaktu?

Láďa T.: Je nám moc líto, co se Standovi přihodilo, a je zázrak, jak se s tím vším vyrovnal a dnes dokonce opět i na bubny hraje. Na našem prvním koncertě po jednadvaceti letech byl Standa u toho a samozřejmě si s námi také jednu skladbu zahrál a mnoha lidem ukápla i slza. Byl to silný okamžik. Standa je fakt velký bojovník a my mu na dalších jeho životních cestách přejeme jen to dobré. Vždyť byl jedním z nás a tam někde v nekonečnosti jedním z nás stále je. Drž se, Stando.

Na hudební scénu jste se vrátili téměř po dvaceti letech. V jakém stavu jste scénu našli? V čem se hlavně změnila? V čem je to jiné třeba pro kapelu vašeho žánru, která rozhodně nespoléhá na nějaké hudební inovace? 

Mojmír: Bastard jako kapela se sice na scénu vrací po téměř dvaceti letech, ale každý z nás působil během té doby i v jiných projektech, takže to pro nás nebyl žádný skok do neznáma. Určitě přibylo kapel a taky klubů, kde se dá hrát. Nástroje a aparatura jsou dneska dostupné a můžeš si pořídit stejné vybavení, jako má například Metallica, což když jsme začínali, byl jen sen.  Problém asi bude v návštěvnosti koncertů. Zavedená jména táhnou, ale začínající kapely to mají horší. Byl jsem svědkem, když v nejmenovaném městě u nás na Moravě seděli „rockeři“ v hospodě na pivu a házeli prachy do jukeboxu, než aby se šli podívat vedle do klubu, kde hrály mladé kapely a vstup byl zdarma… A co je pro nás jiné? No nevím, turné s Citronem bylo v sálech pro 600 až 1000 lidí a většinou vyprodané, takže jsme si to celkem užívali. Festivaly, jako například Masters of Rock, Holba Rock na grilu, Benátská noc, to je kategorie sama o sobě. Ty jsou taky v poho. Celkem překvapení bylo, že chodili fanoušci, kteří si pamatovali kapelu z minulého století. (smích) Takže celkem vzato jsme spokojeni.

Jak se vám hrálo třeba právě na prestižním festivalu Masters of Rock? 

Mojmír: Jak jsem již zmiňoval, festivaly jsou kategorie sama o sobě a Masters of Rock, jakožto největší metalový festival u nás, obzvláště! Letos jsme tam hráli podruhé za sebou na Rock Face Stage. I přes silnou konkurenci, kdy na hlavním pódiu hráli Rage, bylo v kotli celkem slušně fanoušků a ohlasy byly skvělé. Popisovat atmosféru asi nemá smysl, to se musí zažít osobně. Navíc se v backstage  potkáváš s osobnostmi světové metalové a rockové špičky, takže je to pro nás opravdu čest si na tomto festivalu zahrát. Tímto bych chtěl poděkovat Jirkovi Daronovi z pořádající agentury Pragokoncert za pozvání!

Turné s Kreysonem vás čeká, s Citronem jste už také hráli, ale neodpustím si na závěr ještě jednu otázku… Kdybyste si mohli vybrat, jeli byste na turné raději s Citronem nebo s Limetalem?

Mojmír: Pokud by hypoteticky přišla od Limetalu nabídka, tak bychom ji samozřejmě zvážili. Ničemu se nebráníme a nestavíme v hudbě žádné bariéry! Naším cílem je ale odjet tour jako headliner! Na příští rok už něco chystáme, tak se nechte překvapit.

Co dalšího plánujete do budoucna? Kde vidíte cíl vašich hudebních aktivit?

Mojmír: Tak kromě již zmíněného tour s Kreysonem je to v první řadě dokončení CD, které by mělo být podpořeno novým videem, a pak plánujeme křest alba. Nechceme ale nic uspěchat, takže pevný termín vydání zatím není, ale chtěli bychom to stihnout v první půlce příštího roku před festivalovou sezonou. A co je náš cíl? Jak již v jednom rozhovoru uvedl zpěvák Láďa Tomis: „Po letech jsme se vrátili na pódia a naším přáním je co nejvíce koncertovat, tvořit nové věci a opět se zabydlet a najít trvalé bydliště na naší rockové scéně.“ Ale úplně nejbližší budoucnost je ostravská zastávka na turné s Kreysonem, a to 29. listopadu v martinovské Garáži, na kterou vás všechny tímto zveme.