Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Muzikálová poéma PA.DI.PA.RÉ v Těšínském divadle je zábavnou  výpravnou podívanou s vážnými tóny

Muzikálová poéma PA.DI.PA.RÉ v Těšínském divadle je zábavnou  výpravnou podívanou s vážnými tóny

5.11.2017 Divadlo

Premiéru muzikálové poémy PA.DI.PA.RÉ uvedla v sobotu česká scéna Těšínského divadla. Slovenští autoři scénáře, choreograf Jaroslav Moravčík a hudební skladatel a dirigent Peter Niňaj, se ve svém díle věnují tématu smyslu lidského života na planetě Zemi.

Zvětšit obrázek

Z inscenace PA.DI.PA.RÉ v Těšínském divadle.
Foto: Karin Dziadková

Žánr muzikálu je zde naplněn pouze zčásti: jevištnímu tvaru dominuje hudba, tanec a pohybové divadlo. Mluvená složka chybí téměř úplně, zpívané songy sice v partituře jsou, nicméně jejich text tvoří převážně rytmické slabiky. A pokud nějaké postava mluví, také používá pouze slabiky, citoslovce, případně náznaky významových slov.

V choreografii Jaroslava Moravčíka převažuje moderní výrazový tanec. Objeví se však i prvky klasického baletu. Hudba Petera Niňaje hudba je místy hymnická, chorálová, převažují ale výrazné rytmy. Skladatel se nechává inspirovat známými díly klasiků i lidovou hudbou snad ze všech kontinentů, nechybí ani náznaky pop music.

Významným prvkem je scénografická a kostýmní složka. Scénograf Pavol Andraško vytvořil doslova pohádkovou scénu za pomoci průsvitných šál a barevných světel, jeho scénické obrazy evokují myšlenky na hloubku vesmíru i krásu planety Země, scénickými, ale také kostýmními prvky kostýmní výtvarnice Jany Hurtigové jsou zmiňovány i nejrůznější epochy lidské civilizace a národní kultury.

Z inscenace PA.DI.PA.RÉ. (Foto: Karin Dziadková)

Společnými hudebně-scénografickými a režijně-choreografickými postupy jsou pak divákům nabízeny téměř žánrové obrázky z Číny, Afriky, ale i ze Slovenska. Citace čínských a afrických motivů však v rámci celku není náhodná. Souvislost s vlivem těchto kulturních a geopolitických celků na současnou situaci v Evropě je více než zřejmá.

Výsledkem je poutavá výpravná podívaná na pomezí mezi tanečním a pohybovým divadlem s výrazným hudebním podkresem, v prvním plánu zábavná, pod zábavným povrchem však zní i vážné tóny.

Úvodní obraz stvoření planety Země nevychází z biblického příběhu. Zemi vytvoří bytost-stvořitel, v programu Božstvo 1, pro ženu-Bohyni, a činí tak hlavně proto, aby nebyla nuda. Je zde však i bytost další, nazvaná jako Božstvo 2, která svým zjevem připomíná zlou sílu, jakéhosi démona či ďábla. Celý úvodní obraz je poněkud zdlouhavý, neškodilo by trochu skladatelské i scénáristické autocenzury v zájmu zestručnění všeho, co se na jevišti odehrává. Výtka zdlouhavosti platí i pro některé další jevištní obrazy, například pro duet Bohyně a Božstva 2.

Naopak velmi zábavný je obraz z ptačí říše, naplněný velmi hezkým, rytmickým sborovým zpěvem. V této části divák nesleduje jen ilustraci celkem banálního zobrazení procesu možného stvoření světa, ale objeví se zde i náznak dramatické situace, když na scénu mezi ptactvo vstoupí orel.

Z inscenace PA.DI.PA.RÉ. (Foto: Karin Dziadková)

V další části děje se objevuje člověk. Na scénu však s lidmi přichází i zbraň, luk, určený zpočátku k lovu a zajištění obživy, nicméně proměněný i ve zbraň namířenou na ostatní.  Jsou citovány nejrůznější profese, dojde i na objev ohně a další technické a vědecké objevy a vynálezy, ba i na motiv konzumace alkoholu. Publikum ožije při afrických rytmech a náznacích slovenského folkloru. Tři taneční dvojice uzavírající blok inspirovaný slovenskou lidovou hudbou podávají vrcholné taneční výkony.

Činoherní soubor Těšínského divadla ukazuje, že je v něm velký pohybový a taneční potenciál. Je to právě Moravčíkova práce s hercem i se zpěvákem a tanečníkem, která zasluhuje nejvíce obdivu. Ze všech účinkujících nelze vyjmenovat jednotlivce, jedná se kolektivní výkon vysokých kvalit.

Z inscenace PA.DI.PA.RÉ. (Foto: Karin Dziadková)

Všechno by ale postrádalo hlubší smysl, kdyby Jaroslav Moravčík a Peter Niňaj necítili potřebu upozornit na možné důsledky jednání, poznamenaného lidskou bezohledností a sobectvím.

Závěrečný obraz chaotické lidské společnosti, která zapomíná, že je integrální součástí živé i neživé přírody, uvádí Božstva do pocitu zoufalství nad tím, co stvořila a kam až jejich počáteční kratochvíle dospěla. V okamžiku, kdy se na scéně zastaví čas symbolizovaný velkým kyvadlem, drženým rukou zlého Božstva 2, dochází na varovné memento. Autoři neváhají vyzvat lidstvo, aby se vrátilo zpět ke svým kořenům a tradicím, k lásce k planetě na které žije, a ke vzájemnému vztahu ke všemu živému tvorstvu i k neživé přírodě.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.