Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Kapela je jako firma. Nejprve musíš investovat, říká Mirek Andrássy z Porta Inferi

Kapela je jako firma. Nejprve musíš investovat, říká Mirek Andrássy z Porta Inferi

22.11.2017 Hudba

Novojičínští Porta Inferi inklinují k power metalu, nicméně z každé jejich skladby je patrné, že k němu přistupují jinak než většina souborů pohybujících se v daném žánru. Je to dáno především tím, že do jejich melodických skladeb přidávají elektronické elementy. V současnosti v Porta Inferi hledají nového zpěváka, což bylo jedno z témat, které jsme v následujícím rozhovoru probrali, ale zároveň jsme se sólovým kytaristou souboru Mirkem Andrássym zavzpomínali na jejich společný koncert se světově známými Gamma Ray a v neposlední řadě zazněla i poznámka o tom, proč je někdy vhodné si pustit písně popové divy Shakiry.

Zvětšit obrázek

Kapela Porta Inferi. Mirek Andrássy zcela vlevo.
Foto: Archiv kapely

Rozhovor nemůžeme začít jinak než otázkou týkající se změny na postu zpěváka. Už jste vybrali náhradu za Normana Powera? Případně jak tento konkurz momentálně probíhá, jaké jsou požadavky?

Konkurz stále probíhá. Pár zájemců jsme měli, ale po vzájemné komunikaci jsme se nedomluvili s žádným z nich. Požadavky jsme v našem „konkurzovém videu“ schválně neuváděli, protože prostě chceme, aby nás něčím zaujal a překvapil. Nejdůležitějším aspektem ovšem je, abychom si rozuměli vzájemně lidsky a aby měl stejný pohled na muziku a na život.

Určili jste si nějaký deadline, kdy byste chtěli mít tento konkurz uzavřený? Je možné, že byste za mikrofonem mohli mít i ženu?

Deadline nemáme. Dobrých zpěváků je jako šafránu, takže si prostě na toho pravého počkáme. (smích) Co se týká zpěvačky, tak na tom jsme se jako celá kapela jednoznačně shodli, že chceme mužský vokál. Porta vždy byla s mužským vokálem, a tak to zůstane. Porta Inferi nebyla nikdy založená na pěveckých linkách – nikdy jsme nedělali muziku stylem první zpěvová linka a potom podle ní muzika. Nejspíš i proto, že zpěvák nikdy nepřišel s nějakým nápadem. Vždy jsem přinesl song, který jsme poté společně dotvořili a teprve pak se vymýšlela pěvecká linka a text. Byli bychom rádi, kdyby zpěvák přišel s nápadem, ale bohužel to u nás nikdy takto nefungovalo.

Kdo se stane novým zpěvákem Porta Inferi?. (Foto: archiv kapely)

Nicméně koncertní aktivity máte naplánovány i na příští rok. Pokud byste nového vokalistu stále neměli, je možné, že by současný zpěvák Norman Power na těchto akcích stále zpíval s vámi?

Věc je stále otevřená. Je domluveno jarní česko/polsko/slovenské turné, které obsahuje přibližně deset zastávek, jsou domluveny open air festivaly. S Normanem jsme se vzájemně domluvili, respektive on se sám nabídnul, že dokud nebudeme mít jiného zpěváka, odzpívá s námi domluvené koncerty. Vše záleží na okolnostech.

Předpokládám, že skládáte písně na nové album. Kolik jich prozatím máte a v jakém duchu se nesou? Dá se říci, že nový zpěvák bude mít za úkol „pouze“ nazpívat už hotové věci, nebo dostane prostor, aby se do skladatelského procesu také zapojil?   

Momentálně máme naostro natočené tři skladby, samozřejmě bez pěveckých partů. Díky tomu, že máme vlastní nahrávací studio, můžeme si natočit prakticky celou desku dopředu a po příchodu nového zpěváka můžeme začít pracovat na vokálech a textech. Jak jsem uvedl před chvíli, budeme jen a jen rádi, když bude nový zpěvák samostatný, bude tvořit s námi muziku, texty a tak dále. Je vždy obohacením, když každý přinese do muziky a kapely kus sebe. Samozřejmě se pak vždy jako kapela domlouváme, zda je to dobré, nebo by to chtělo vylepšit, pozměnit a podobně. Určitě ale invenci zpěváka přivítáme.

A co stylové zaměření nových skladeb?

Co se týká nových songů, tak se samozřejmě liší od předchozí desky. Jako kapela se vyvíjíme a je to slyšet i v naší muzice. Muzika Porta Inferi byla vždy rozmanitá, plná momentů překvapení a nebyla žánrově stejná. Máme vlastní rukopis a jsme rádi, že to lidi začali chápat. „Helloweenů“ a „Stratovariů“ je tady všude plno a my ten power metal hrajeme prostě jinak. (smích) Možná by se dalo prozradit, že k nové desce zvažujeme změnu stylu na „powercore“. (smích)

Trochu jsi mi nahrál na další otázku. Jedním z vašich poznávacích znamení je skutečnost, že ve svých skladbách využíváte elektroniku. Budete v tom nadále pokračovat? Je to jedna z cest, jak dodat power metalu také jiné elementy, protože vám to nabízí široké spektrum možností? 

Určitě ano. Jak jsem zmínil před okamžikem, tak kapel hrajících klasický power/speed je kolem všude plno. My jsme moderní kluci, posloucháme moderní muziku, ale všichni jsme samozřejmě začínali na klasice. Elektronika je naše součást a máme rádi, když si o nás posluchači řeknou – to zní jinak! I my sami posloucháme jiné žánry než jenom metal. Když hraješ 30 až 40 koncertů ročně, trávíš stovky hodin ve zkušebně a studiu prací na metalu, tak si občas potřebuješ odpočinout a pustit si třeba Shakiru. (smích)

Tomu samozřejmě rozumím… Každopádně v roce 2011 jste v Krakově vystoupili jako support věhlasných Gamma Ray v čele s Kai Hansenem… Jak na tento koncert vzpomínáte?

Měli jsme s kluky společnou šatnu, takže jsme nakoukli pod pokličku a zjistili, jak se kapela baví mezi sebou, jaké jsou vztahy mimo podium a další věci. Jako první si samozřejmě vybavím plnou halu lidí při našem koncertu a taky to, jak za námi po koncertě chodili a chtěli fotky, podpisy a cédéčka. Polsko je vděčné publikum a nám se tam vždycky moc líbilo. Další věc, kterou si vybavím, byl náš skoro pozdní příjezd na vlastní zvukovku, kdy už to zavánělo průšvihem vzhledem k špatné navigaci. A poslední věc, u které se vždy nasměju, byla hláška našeho bubeníka Lukáše, kdy si k němu na schody u stage po koncertě Gamma Ray přisedl Kai Hansen, poprosil ho o cigaretu, Lukáš mu ji ochotně dal a pak se mě zeptal: „Nevíš, kdo to byl?“ (smích) Lukáš je ale na moderní coreovou muziku a klasiky neposlouchá, což ho trošku omlouvá… (smích)

Máte za sebou turné s americkou kapelou Theocracy a italskou Tarchon Fist. Jaké zkušenosti jste si z těchto koncertů odnesli? Snažíte se navázat také spolupráci třeba s nějakými známějšími kapelami?

Kluci z Theocracy jsou ze Spojených států, kde si myslím, že je melodický metal undergroundem a nemá tam zdaleka tak lehkou pozici jako tady v Česku, Německu anebo ve Skandinávii. Jsou tam samozřejmě velké kapely, festivaly, kam Američani chodí, ale rozhodně jich není tolik jako tady u nás a klubová scéna je tam podstatně horší, co se týká počtu návštěvníků na koncertech. V Itálii není metal taky rozhodně mainstreamem, ale myslím si, že co se týká melodického metalu, tak tam mají rozhodně silnější zázemí než ve Spojených státech. Také jsme měli možnost letos v březnu jet takové minitour po Česku a Slovensku s kapelami Secret Sphere, DGM a Trick or Treat.  Jsou to relativně velké kapely, které jezdívají i světové turné a hrají v nich světoví muzikanti jako Michaele Luppi (zpěvák ze Secret Spere), který momentálně hraje na klávesy s Whitesnake, anebo Allesandro Conti – zpěvák Luca Turrili’s Rhapsody.  Co jsme si vzali z těchto tour, je ponaučení, že ať si jakákoliv hvězda, tak nikdy nesmíš mít nos nahoru. Tihle muzikanti byli přátelští úplně ke všem a nic pro ně nebylo problém. To je rozdíl mezi mnoha českými a slovenskými kapelami a světovou první ligou. Jinak v první řadě chceme vyřešit zpěváka a poté se uvidí, jestli chceme hosta na desce, nebo ne. Dělá to tak většina kapel, aby se zviditelnila, nicméně my se chceme zviditelnit naší vlastní muzikou a ne lákat lidi na cizí jména.

V roce 2014 jste natočili videoklip Lights of Andromeda. Co jste daným příběhem chtěli říci? 

Lights of Andromeda byl příběh mladého otce, který zůstal sám s dcerkou a živil se prodejem drog.  Po určité době si ale uvědomil, že je jednou nohou v kriminále a že tím ohrožuje život svůj a hlavně život svojí dcerky. Proto se rozhodl s prodejem drog skoncovat. A název Lights of Andromeda? Andromeda je souhvězdí na severní obloze a tento název měl symbolizovat jakési jasné „hvězdné“ světlo na konci tunelu. Jinak řečeno: nikdy není pozdě změnit svůj život.

Kdybys měl označit jednu píseň z vašeho repertoáru, která je pro tebe nejdůležitější, která by to byla?

Těžko soudit… Mám všechny songy rád, některé trochu méně, některé více. Méně mám rád takové ty songy, co chtějí lidi nejvíce slyšet (například Black River), protože jsou ohrané. Nejbližší je mi asi song Symetric. Ani nevím proč, ale prostě ho mám rád a dobře se mi hraje. Je i kompozičně zajímavý a není to tříakordová odrhovačka. (smích) Další z mých oblíbených je Glory. Když jsem ji napsal, tak se mi vůbec nelíbila, ale postupem času se tak nějak vryla pod kůži.

Jaký největší kompliment jsi na adresu Porta Inferi zatím slyšel a naopak, jak reaguješ na negativní poznámky o vaší hudbě?

Každá pochvala je pro nás stejně důležitá. Nejvíc si ale asi cením toho, že lidi začnou chápat naši muziku a to, že nejdou na Helloween, ačkoliv je na plakátu třeba napsáno „power metal“, ale že jdou na naši jedinečnou muziku. To je pro mě asi největší pochvala. A musím říct, že to trvalo podstatně déle, než kdybychom hráli takovou tu „klasiku“, ale o to víc si ceníme výsledku. Osobně jsem rád i za negativní kritiku. Jednak je to pro nás námět co zlepšit a další věc je, že pokud se o kapele nemluví, tak je to, jakoby neexistovala! Takže jakákoliv kritika je pro nás plus. Pojďte do nás. (smích)

Patříte k těm kapelám, které si vytyčily nějaký cíl a za tím jdou, anebo tohle vůbec neřešíte a prostě čekáte, co nastane?

Tak jako každá kapela bychom chtěli být „rockstars“, ale je to dlouhá cesta. Nejtěžší je mít vedle sebe ty správné lidi, kteří chápou podstatu věci a žijí tím. To je příčina všech nesvárů kapel, rozpadů, rozchodů a podobně. Troufám si říct, že máme silné jádro, které ustojí vše! Občas nějaký záchvěv nastane, ale Porta Inferi byla před všemi minulými hudebníky a bude i nadále. Jednou bychom jako kapela chtěli mít muziku jako práci – abychom jí mohli dát sto procent našeho času. Prozatím musíme každý pracovat, aby bylo na zkušebny, studia včetně vybavení, natáčení videoklipů a další věci.

Zkus na závěr našeho povídání zhodnotit českou power metalovou scénu, ke které máte nejblíže… Co se ti zamlouvá, k čemu máš výhrady a podobně?  

Bohužel v Česku je power populární pouze v podání prvoligových kapel, jako jsou Sabaton, Helloween, Gamma Ray a tak dále. Je smutné, že i na jména, jako jsou Brainstorm, Primal Fear, Jorn a další, chodí v Česku například dvě stě lidí do klubu pro čtyři sta. Zároveň je tady takový kolotoč českých kapel, které se točí na každém festivalu a mají díky obrovské mediální masáži velkou návštěvnost a do toho kolotoče bohužel tyto kapely, tedy jejich managementy, nepustí jen tak někoho. Potom je těžké ukázat širšímu obecenstvu, že i v Česku máme kvalitní jiné kapely než ty v „kolotoči“. Bohužel i tady je to o penězích. Kapela je jako malá firma. Nejprve musíš investovat, a to kolikrát nemalé peníze, a až poté můžeš čekat nějakou návratnost, pokud se zadaří.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.