Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Doga na albu Hard Werk nevybočuje z dříve zvoleného směru a prezentuje se rockem bez postranních úmyslů

Doga na albu Hard Werk nevybočuje z dříve zvoleného směru a prezentuje se rockem bez postranních úmyslů

26.12.2017 Hudba

Karvinská rocková stálice Doga, která v příštím roce oslaví třicet let své existence, vydala nové album Hard Werk. Dvanáctiskladbový komplet nabízí svěží a příjemné rockové písně, které očividně nemají ambici měnit hudební dějiny. Jako obvykle jim ovšem vévodí charakteristický Izzyho „chraplák“.

Zvětšit obrázek

Kapela Doga je zpět s novým albem.
Foto: Archiv

Ne, opravdu nic se nemění. Hned na úvod je tak třeba uvést, že Doga je stále k neutahání a na svém jubilejním desátém studiovém albu de facto pokračuje v tom, kde skončila na předchozí desce Detox, jež vyšla před dvěma lety. Tato sázka na osvědčené metody se však ukazuje jako správná volba, protože Izzy a spol. moc dobře vědí, co jim jde nejlépe a v jakém hudebním teritoriu se umí nejlépe orientovat.

To znamená, že Hard Werk se opírá o svižné rockové písně, které nevybočují z dříve zvoleného směru, přičemž plynou spíše ve středním tempu, aniž by byl posluchač nucen překonávat nějaké komplikované elementy. Samozřejmě platí, že středobodem každého songu je chytlavý refrén, což je disciplína, ve které je Doga opravdu silná.

V podstatě bychom mohli uvést, že máme co do činění s rockem bez lží a postranních úmyslů tak nějak ve stylu: Buď mě miluj, nebo nechej být. Nic míň, nic víc. Jinými slovy Doga prostě vyslyšela hlas svých oddaných fanoušků a opět nahrála písně pro ně, a to přesně na míru. Což se cení. Pro někoho sice málo, pro jiného naprosto dostatečné.

Už v první písni Fabrika rock´n´rollu se kapela stylizuje do „dělníků rocku“, s čímž lze s ohledem na životní osudy členů skupiny souhlasit. U Dogy můžeme pojmy rocková hudba a život chápat jako synonyma. A to všechno se na nahrávce odráží. Ať už v textové rovině, tak ve výsledném soundu.

Na druhé straně je také pravda, že ona rocková drsnost je postupně rozmělňována a pro Dogu tolik typická hudební špinavost se stále víc a víc mění na líbivost. I to je v zásadě dobré zjištění, ačkoliv nemusí být po chuti každému. Rozhodně však tuto proměnu nemůžeme spojovat s podbízivostí či s jakousi blýskavou přeslazeností.

Hard Werk sice postrádá nějaký opravdu výrazný moment, který by tento počin posunul ještě o level výše a který by na něj nalepil punc neodolatelnosti, nicméně jeho síla je spíše v celku. Tato vyváženost se pak promítá do skutečnosti, že album umí pohltit a má co nabídnout i po vícero posleších. Jak už to bývá, samozřejmě že se některé ze skladeb do koncertního playlistu pro aktuální turné budou tlačit. A to i vydatně. Zda se tam udrží delší čas, je však otázka. V tomto případě je řeč především o úvodním triumvirátu Fabrika rock´n´rollu, poutavě uvolněné Beskydy a s vášní koketující Dej mi duši svou. K tomuto výčtu můžeme přidat i sedmou v pořadí Lepší než ex, kterou táhne kupředu vkusná akustická kytara.

Rovněž můžeme zmínit, že se na albu podílelo vícero hostů. Hudba k třetí Dej mi duši svou je dílem Petera Cmoríka a svými texty přispěli Márdi z Vypsané fixy (Beskydy, Vítězná, Pili jsme) a Petr Šiška (Lepší než ex a Spadla klec). Vokály si vzali na starost Tomáš Hradil a Martin Zaremba, s harmonikou se zase v desáté Pili jsme popasoval Milan Cyrus. Jako bonus se na desce nachází ještě píseň Noc vášnivá z filmu Muzzikanti, kterou Izzy nazpíval společně s Martou Jandovou.

Pravda, žádný moment překvapení na albu nenajdeme, Hard Werk je v podstatě očekávaná deska, nicméně hlavní je, že funguje. I bez nějakých hudebních explozí. Diskutovat o tom není třeba. Tak to prostě je. Po řemeslné stránce je tedy všechno takové, jaké by mělo být. Asi těžko lze předpokládat, že by Doga touto nahrávkou získala zástupy nových fanoušků. Nicméně ti, kteří si kapelu oblíbili už dříve, budou spokojeni. Navýsost spokojeni. A to je hlavní.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.