Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Atd. Psychedelická ropucha Bufo Alvarius po Ostravsku? Fascinace vlastními zážitky aneb Žabka ve Vesmíru

Psychedelická ropucha Bufo Alvarius po Ostravsku? Fascinace vlastními zážitky aneb Žabka ve Vesmíru

13.1.2018 Atd.

Skupinka nadšenců věnujících se aplikování psychedelik se rozhodla zajít k prameni. Vypravili se do Mexika za domovinou coloradské ropuchy, která je známá tím, že se v jejím slizu nachází nejsilnější přírodní psychedelikum, aby na vlastní kůži prožili jeho účinky. Z výpravy, o jejíchž faktografických datech se prý záměrně nedozvíme nic, vznikl snímek Bufo Alvarius. Ve čtvrtek večer jej tvůrci s úspěchem promítli v okruhu svých příznivců na univerzitní půdě v bývalém ostravském kině Vesmír.

Zvětšit obrázek

Z filmu Bufo Alvarius.

„Nikdy jsem nevěřil, že malá mexická žabka dokáže naplnit celý Vesmír,“ glosoval vtipně na úvod režisér snímku Filip Záruba, který se jinak věnuje animační tvorbě a natáčení reklam. Vesmír v tu ránu oznámil hlasitou ovací, že jsou všichni přítomní na stejné vlně, že před psychedeliky neexistují žádné hranice. Naopak, jsou hodné úcty, protože mohou mít i léčivé vlastnosti. A také dokáží jedince přimět k neopakovatelné lásce neznající hranic. Dávné zkušenosti květinových dětí tak ovládly v ten večer i malou oázu ve 21. století.

Vyprodaný Vesmír? Není divu, na promoakci byly pozvány jistě stovky hostů, kamarádů, rodinných příslušníků a podobně. S efektem vyprodaného sálu se lze potkat na jakémkoliv amatérském snímku, který poskytl možnost zviditelnění dostatečnému počtu přátel. Zkouškou ohněm budou ale až následující reprízy, zub času. Ovšem z pořízeného materiálu se dá usuzovat, že o návštěvnost půjde tvůrcům až na posledním místě. Aplikace žabky (jak důvěrně někteří protagonisté říkají) jim dokonce umožňuje ten čas zastavit a vytvořit absolutní rozplynutí se nebo splynutí. Škoda, že ve snímku nezaznělo jediné kritické slovo. Tímto se z filmu Bufo Alvarius stává jedna velká reklama na předmět svého zájmu.

Ropucha Bufo Alvarius.

Více než hodinové dílo lze stěží nazvat dokumentem. O podstatě věci, o ropuším druhu Bufo Alvarius, se nedozvíme nic. Vlastně o to tvůrcům ani nejde. Ovšem proč poté výsledné dílo nazývat vůbec dokumentem? Jde přece jen o záznam osobních chvilkových stavů a snahu je nějak utřídit. Tvůrčím záměrem bylo totiž nikoliv zdokumentování živočišného druhu nebo historie šamanství, ale „pouhé zvěčnění“ silných subjektivních dojmů několika jedinců – alespoň nějak zprostředkovat extatické opojení po požití nejsilnějšího psychedelika.

No a co jiného může vypustit z úst Ostravák, který inhaluje správně ubaleného jointa? Síla, pičo!! Sál se směje, ví, odkud vítr vane. Bohužel subjektivní prožitek je zkrátka nepopsatelný a závisí na vyjadřovacích schopnostech jedince.

Film je plný ideálů a velkých slov, jež zatím zůstávají na papíře či v kameře, navíc působí mírně řečeno úsměvně. Léčivé vlastnosti dané látky nejsou zdokumentovány na jediném pacientovi, pokud za něj nepovažujeme samotného mexického lékaře nadšence, který ve snímku vystupuje.

Z filmu Bufo Alvarius.

Přes neúnosně nekritickou míru oslavy právě nalezeného opojení disponuje reklamně filmový Bufo Alvarius i důležitými poznatky pronesenými z úst osob nejpovolanějších. Jednou z nich, nebo spíše jedinou a naprosto jedinečnou, je legendární Stanislav Grof. Jeho názory, které zazní, patří k nejlepším momentů této jinak subjektivní eskapády oslavující tak trochu objevení Ameriky.

Coloradské ropuchy nejsou známé jenom úzkému okruhu ostravských nadšenců nebo specializovaných vědců. Sloužily především domorodým šamanům a je na pováženou, že ve filmu nevystupuje alespoň jeden z nich. Bohužel také Grofovy poznatky zůstávají na pouhé slovní úrovni, v nic nevypovídajících prostorách uzavřeného bytu. Dvojnásobná škoda, protože Grof přednášel i na Ostravsku a pokud by nadšenci psychedelik měli natočit nějaký dokument, tak především o něm. Ovšem to už by vyžadovalo daleko větší úsilí než tripovat v Mexiku na neznámém místě s partou.  Grofův popis aplikace ropuší šťávy, či lépe řečeno dávné vzpomínky na zážitek látkou vyvolaný, se také nejvíce blíží určitému mysterióznímu tajemství. A nenahradí je sebelepší 3D animace, které ve světě dnešního filmu samy o sobě mají spíše jen tuctový charakter.

Z filmu Bufo Alvarius.

Další zvláštností snímku je účast některých jeho tvůrců přímo na samotných experimentech s drogou. Vidíme tak například bezprostřední reakci hudebního skladatele a filmaře Petra Zajace (jednu z těch zasvěcenějších srozumitelněji formulovaných), známého svou účastí na výjimečném projektu Song of Satori. Hudba, na které se podíleli i další tvůrci, ale v uvedeném snímku působí standardně esotericky a slyšíme ji i v nejnapínavějších okamžicích, jako by se snad nedala ani vypudit z hlavy.

V kostce, Bufo Alvarius je film pro okruh přátel psychedelik, nadšenců, kteří vyznávají rychlé pronikání do jiných dimenzí. Nezachycuje ani tak úroveň psychedelické kultury jako sporné bezprostřední zážitky, na které si nejlépe každý rád udělá názor sám. Po filmové stránce vypadá mnohem psychedeličtěji Kubrickova stará dobrá Vesmírná Odyssea anebo její pozdější upgrade Twin Peaks v nekompromisní režii Davida Lynche.

Není třeba olizovat vzdálené ropuchy, stačí dostat výboj z kterékoliv nedaleké elektrické zásuvky. Láska k životu je i pak všeobjímající.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.