Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Alice Olmová Jarnotová: Opavská činohra má pracovitý a sehraný tým. A na ostravská divadla nedám dopustit

Alice Olmová Jarnotová: Opavská činohra má pracovitý a sehraný tým. A na ostravská divadla nedám dopustit

19.1.2018 Divadlo

Alice Olmová-Jarnotová vystudovala Divadelní akademii ve Varšavě a doktorské studium absolvovala na Jagellonské univerzitě v Krakově. Na Janáčkově konzervatoři v Ostravě vyučuje dějiny divadla, teorii divadla a rozbor dramatu, jevištní praxi a pedagogické předměty. Od loňska působí jako dramaturgyně ve Slezském divadle Opava a v této profesi hostuje i na dalších divadelních scénách. Povídali jsme si s ní před premiérou inscenace Jak je důležité míti Filipa, která se uskuteční ve Slezském divadle v neděli.

Zvětšit obrázek

Dramaturgyně činohry Slezského divadla v Opavě Alice Olmová-Jarnotová.
Foto: Archiv Alice Olmové Jarnotové

Nadcházející premiérou Slezského divadla Opava bude inscenace hry Oscara Wildea Jak je důležité míti Filipa. Proč jste si vybrali právě tuto komedii?

Komedie mi byla „přidělena“, protože jsem do opavského divadla nastoupila v srpnu 2017 a to už byl dramaturgický plán na sezónu hotový. Ale děkuji kolegyni Alžbětě Matouškové, která je na mateřské dovolené a kterou po tento čas zastupuji, za výběr titulu. Wilde a jeho „Filip“ se pravidelně objevuje na studentském seznamu maturitní četby a trochu mě mrzí, že si z četby či divadelního představením čtenář či divák odnáší pouze zábavný příběh. Ten je samozřejmě základem této brilantní konverzační komedie, ale za ním je skryta spousta narážek, významů a paralel. Pročtete-li si životopis Wildea, objevíte, že autor sám sebe převtělil do hlavních hrdinů Johna a Algernona. Byl to člověk rozervaný a plný kontrastů (proto je ve hře např. kontrast života na vesnici a ve městě). Když Wilde přicházel do společnosti, měl v klopě květinu a květinou se zdobí i jeho hrdina. A takových podobenství zde najdeme víc. Wilde ve „Filipovi“ pracuje s motivem dvojnictví a zrcadlení. Je to nadaný a nápaditý vypravěč, zaujme bystrými a důvtipnými postřehy, barvitostí slov i obrazů, smyslem pro humor, satiru i paradox. Šokuje ironickým přístupem, silnou emotivností, hudebností a zvukomalebností textu, chytrými a komickými parodiemi. Wilde se svým dílem vysmívá, ale neuráží, popichuje, ale nezraňuje. Je originální. Bez zaváhání kritizoval společnost, uměl upozornit na pravdu, pobavit své okolí a dovedl i pronášet kousavé poznámky, se kterými se jistě ne každý člověk ztotožil.

Kdo v opavské inscenaci vystoupí v hlavních rolích?

Diváci se mohou těšit na skvěle sehranou pánskou dvojici  – Michala Stalmacha v roli Algernona  a Daniela Volného jako Johna. Partnerkami jim budou nepřehlédnutelná Gvendolina Terezy Bartošové a v roli Cecilky alternují hostující Eliška Adamovská a Anna Polcrová, Svéráznou lady Bracknellovou ztvárňuje Ivana Lebedová. Dvojici, mezi kterou to utajeně láskyplně jiskří, tedy slečnu Prismovou a kanovníka Chasubla, láskyplně hrají Kamila Srubková a Kostas Zerdaloglu. A nelze přehlédnout sice malé, ale výrazné výstupy sluhů v podání Jakuba Stránského a Martina Valoucha.  Takže jsem vyjmenovala vlastně všechny účinkující a ráda, protože spolupráce s nimi je pro mě radost. Je to herecký soubor sice malý, opavská činohra má všeho všudy deset stálých členů, ale je to tým velmi pracovitý, trpělivý, pokorný a sehraný. A co se týká hostujících dívek, ty znám z Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a je zajímavé se se současnými i bývalými studenty pracovně potkávat na profesionální divadelní půdě.

Jak probíhal výběr obsazení, respektive proč zrovna tito herci?

Text hry je jako ušitý na míru hercům opavské činohry a obsazoval se vlastně „sám“. A navíc opavští herci prostě „mají filipa“.

Vystudovala jste Divadelní akademii ve Varšavě a doktorské studium jste absolvovala na Jagellonské univerzitě v Krakově. Co podle vás nejdůležitějšího jste si ze svých studií odnesla?

Studium v Polsku je nezapomenutelné. Na začátku nápadu, ať to zkusím do Polska, když to nevyšlo u nás, stál současný ředitel Těšínského divadla Karol Suszka, který mě zásobil kontakty a poradil, u koho a s kým se na přijímací zkoušky připravit. A administrativně, tedy abych následně po přijetí obdržela stipendium, to zase vzal do rukou a s ministerstvem jednal tehdejší ředitel Těšínského divadla Ladislav Slíva. Nikdy jim nepřestanu být vděčná, že mě vyslali na „cestu do světa“. Psal se rok 1992, byla jsem doslova „Alice v říši divů“. Vybavena teorií jsem znala jména, ale nikoli to, jak ti lidé vypadají. A bylo úžasné, že jsme se pak s mnohými jmény, která patří k osobnostem polského divadla, mohla potkávat osobně. Studium v Polsku mě naučilo umět hledat informace, orientovat se v nich, dívat se, naslouchat, přemýšlet, formulovat vlastní názor a říkat věci, které se tomu druhému zrovna nemusejí líbit, taktně a začínat tím pozitivním.

Učíte na Janáčkově konzervatoři studenty dramatického oboru. Co je hlavně chcete naučit?

Kombinaci divadla a školy si doslova užívám a děkuji vedení konzervatoře, že mi to umožňuje. Setkávání se studenty je inspirující, potěšující a někdy i zaskakující, ale vždy motivující. Přicházejí vykulené děti a než se nadějete, tak jim chodíte tleskat do národního… pražského, brněnského, ostravského…, do Arény, k Bezručům, do divadla v Těšíně, Opavě, Olomouci…

Učím jak teoretické, tak praktické předměty a snažím se jim předat k těm teoretickým vědomostem přesně to, co mě naučilo studium v Polsku a o čem jsem se zmínila výše, ale protože to jsou budoucí herci, tak jim zdůrazňuji: – Dívej se a naslouchej….

Jako dramaturgyně působite v Těšínském divadle a ve Slezském divadle Opava. V čem vidíte hlavní rozdíl mezi těmito dvěma regionálními scénami?

V Těšínském divadle už jako dramaturgyně jen hostuji, ale prožila jsem tu jako dramaturgyně pár let, které mi přinesly velmi pestré zkušenosti. S Těšínským divadlem jsem spjata od dětství, tam jsem chodila s rodiči na pohádky a později jako středoškolačka opakovaně na všechna představení. Tam jsem bloumala jen tak kolem divadla, protože mi to divadlem vonělo i kolem dokola a záviděla jsem všem, kteří tam mohli pracovat.  Tam jsem se osmělila zaklepat na dveře šéfovny a poprosit, zda bych se mohla jen tak dívat na divadelní zkoušku. Tam jsem po maturitě na zdravotnické škole začínala jako inspicientka. Je to divadlo, které bylo založeno z iniciativy nadšenců v roce 1945 a jeho největší zvláštností je, že zde působí česká a polská scéna a od nedávna také loutkové divadlo Bajka. Je to zájezdové divadlo, které za svými diváky putuje do okolních měst i vesnic. Bylo velmi dojemné, když babička na štaci přinesla svému oblíbenému herci něco ze svých pokladů třeba v podobě domácích vajíček. A na všech scénách Těšínského divadla se dělaly a dělají zajímavé věci. Bohužel je to divadlo, jehož budova stojí mimo centrum města.

Opavské divadlo naproti tomu stojí přímo na náměstí, je to majestátná historická budova a divadlo zde má kořeny sahající až do 18. století. V současnosti si můžete z repertoáru opavského divadla vybrat činohru, operu nebo balet. Každý žánr má zde své obecenstvo.

Na činohře, ať v Opavě či Těšíně, se diváci rádi smějí nebo si i zapláčou. A v Opavě i v Těšíně chodí na „ty své herce“. A o tom to je.

V poslední době se často objevuje v médiích termín „fenomén ostravského divadla“. Myslíte si, že něco takového opravdu existuje? A pokud ano, co podle vás tento termín obsahuje?

Ano, slyšela jsem o tom, ale vlastně jsem se ani nad tím nepozastavovala. Když máte kolem sebe dobré divadlo a zajímavý divadelní svět, tak vám to přijde zcela normální. Ale když poznáváte, jaké je to jinde, tak si potom uvědomíte, co máte doma. Nemohu o sobě tvrdit, že jsem ostravským patriotem, ale na ostravská divadla a jejich herce nedám dopustit. I když spíše preferuji komorní scény. A to, prosím, není nic osobního proti NDM, protože jsem s tímto hereckým souborem měla možnost spolupracovat a poznat blíže, že jeden vedle druhého tam jsou specifické herecké osobnosti. A na herce chodím i do těch komorních divadel. K Bezručům neodmyslitelně patří Norbert Lichý, k Aréně Alena Sasínová Polarczyk a samozřejmě dramatik a dramaturg Tomáš Vůjtek, který dává tomuto divadlu neotřelou tvář. Své místo na divadelním slunci si hledá a nachází Stará Aréna i divadlo Mír. A je příjemné, že místo řevnivosti panuje mezi herci, tedy z toho, co mám možnost postřehnout, spolupráce. Takže, když to vezmu „kolem a kolem“, Ostrava a její divadla fenoménem jsou.

Co vás čeká do konce sezóny 2017/2018?

V opavském divadle setkání s režisérem Romanem Groszmannem a společná práce na Erbenově Kytici, kterou dramatizoval. Účinkovat bude opět celý činoherní soubor. A následně pak společný muzikálový projekt všech tří opavských souborů Muž z kraje La Mancha v režii šéfa činohry Jiřího Seydlera. A samozřejmě dolaďovaní repertoáru na příští sezónu. Na Janáčkově konzervatoři mě čeká absolventské představení se studentkou 6. ročníku a ve spolupráci s ročníkem pátým, bude to Lorcova Yerma v režii uměleckého šéfa polské scény Těšínského divadla a pedagoga JKO Bogdana Kokotka. V květnu a červnu mě pak čekají maturitní zkoušky a absolutoria. Mám trému za všechny své studentky a někdy se mi potí dlaně víc, než jim… za ně…

A těším se na všechny večery v ostravských divadlech. Jedna moje herecká kolegyně prohlásila, že máme profese, ve kterých se buďto leží, nebo běží. Jsem šťastná, že mám období, kdy zrovna běžím.

 

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.