Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Pohltilo mě Slezsko, píšu další detektivku i novelu z Hlučínska, říká spisovatelka Eva Tvrdá

Pohltilo mě Slezsko, píšu další detektivku i novelu z Hlučínska, říká spisovatelka Eva Tvrdá

16.2.2018 Obraz & Slovo

Spisovatelka Eva Tvrdá dokáže každý rok něčím překvapit. Loni v dubnu detektivkou s názvem Mrtvou neměl nikdo rád, zatímco příští týden chystá křest knihy s překvapivým názvem Města v Českém Slezsku. Jedná se o literární reportáže? Nejen o tomto titulu vypráví Eva Tvrdá v rozhovoru pro kulturní deník Ostravan.

Zvětšit obrázek

Spisovatelka Eva Tvrdá.
Foto: archiv

Města v Českém Slezsku. Jsou to literární reportáže?

Myslím si, že jde spíše o osvětu. Máme sice 21. století, dobu nasycenou fakty, ale Slezsko se nám z povědomí téměř zcela vytratilo. Stala se z něj „slezská část severní Moravy“, takto svoji polohu udává jedno z malých slezských měst na svém webu, a přesně tak se o Českém Slezsku dnes běžně uvažuje. Chtěla jsem jen připomenout, že některá města u nás jsou slezská. Se vším, co to znamená.

Ano, běžně slyším, že třeba Karviná leží na Moravě. Jak jste na nápad přišla?

Loni v lednu jsem začala psát sérii článků o slezských městech a myslela jsem si, že to pro mě bude jen drobné rozptýlení, že se jen podívám na weby jednotlivých měst, prohlédnu si fotografie a něco stručného o městech napíši. Dopadlo to tak, že mě každé z měst na dlouho pohltilo, nebyla jsem schopná jednotlivé články dokončovat včas, zdálo se mi, že pořád chci vědět víc a víc. Každé z českých slezských měst má ojedinělou historii, některá velmi dlouhou, jiná teprve krátkou, a každé z nich mi připadá opravdu jedinečné.

Postupně jsem docházela k tomu, že se chci o své poznatky podělit i se čtenáři na blogu, k tomu jsem však potřebovala jednotlivá města vyfotit, a tak jsem se dopracovala ke svému slezskému létu. Jezdila jsem do jednotlivých měst, procházela jsem se v nich a občas něco mobilem vyfotila. No, a když už jsem toho materiálu tolik nasbírala, napadlo mě na podzim vydat všechny informace i knižně. To byl dost náročný nápad, ale nakonec z toho opravdu drobná kniha je.

Obálka nové knihy Evy Tvrdé.

Ve kterém městě došlo k tomu iniciačnímu zlomu, že z článků bude kniha?

Které konkrétní město tohle všechno spustilo, to už nevím.

Slezskými městy se kupodivu také docela dlouho zaobírám. Víte, že má České Slezsko tvar rybí duše? Všimli si toho třeba autoři speciálního slezského vydání populárního časopisu Světozor, které vyšlo na počátku roku 1914. Opavské Slezsko s tím Těšínským totiž spojuje jen úzký pruh země u Bohumína.

Pokud má Slezsko tvar rybí duše, je to pro mě velmi zajímavé, neboť jsem narozena ve znamení Ryb.

Tak vidíte, je to tady.

Ano, je zvláštní, že si mě Slezsko vždycky nějak umí najít.

Slezská města. Někdy to jsou pořádné díry, vždycky ale se zajímavou historií. Co vás bezprostředně napadne, když se řekne třeba Dolní Benešov?

Moje první učitelské místo. Ranní autobus plný havířů z noční směny na Dole Vítězný únor, Ludgeřovice Dvůr, zastávka na znamení, kde přistupuje čerstvá absolventka pedagogické fakulty. Zvykli jsme si na sebe, dokonce na mě leckdy autobus i počkal, když jsem měla zpoždění. A pak náměstí v Dolním Benešově, babky v černých šátcích jdoucí na ranní mši a mezi nimi já mířící do školy. Rybník Nezmar, školní jídelna v místním zámku a žáci jen o pár let mladší než já. S mnohými z nich jsem se spřátelila. A spřátelila jsem se i s Dolním Benešovem.

A když na vás vyhrknu Bílovec?

To je zvláštní město. Syrové, možná tápající. Město tak trochu opuštěné. Řada malých měst Českého Slezska tvoří jakási společenství, Bílovec a Vítkov jsou však města osamocená, je těžké proniknout k nim.

A Javorník pod Rychlebskými horami na samé západní výspě Českého Slezska?

Zámek tyčící se nad neuvěřitelně malým městem, které se zrovna snaží o rekonstrukci. Javorník mě moc neoslovil, daleko víc, vlastně nejvíc ze všech měst Českého Slezska, na mě zapůsobila nedaleká Vidnava. To město mě literárně láká, je pro mě trochu z ruky, ale síla tohoto místa je pro mě značná.

Jasně, Vidnava je skvostná. Obrovské náměstí, širá rovina, čeští Řekové. Tam se mi vždycky zdá, že vůbec nejsem v České republice. Takový Hradec nad Moravicí je asi úplně jiný?

Hradec, to je hlavně nezvykle půvabná krajina s nádherným zámkem. To je rod Lichnovských a jeho vazby na celou kulturní Evropu. S Hradcem nad Moravicí mám spojenou i svou oblíbenou slezskou osobnost Mechtildu Lichnovskou.

A co Těšínské Slezsko, třeba Jablunkov?

Hory, folklór, svět sám pro sebe. Jablunkov je maličké město, mě osobně více oslovuje nedaleký Třinec. To propojení hor a průmyslu je téměř neuvěřitelné.

Uzavřu to Polskou Ostravou.

Pro mě to od malička byla Slezska. Ne Slezská Ostrava, nebo Polská Ostrava, prostě Slezska. Něco bylo v Ostravě a něco na Slezske. Z této části Ostravy mám teď nejradši hrad, ráda chodívám z Masarykova náměstí k řece a kolem ní pak na hrad. Na hradě nikdy nezapomenu navštívit svatou Hedviku, patronku Slezska.

Pracujete prý také na další detektivce. Naznačte alespoň dějiště, na vaší poslední detektivce bylo sympatické, že se odehrávala v centru Ostravy, nicméně vyšetřovatelka pocházela z Hlučínska. Bude v nové detektivce opět hlučínská stopa?

Detektivku opravdu píši, zase by mělo jít o Silesia Noir, vše kolem detektivky však tentokrát uchovávám v tajnosti, chci alespoň jednou přijít přímo s hotovou knihou, bez předchozího zveřejňování částí textu, fotek a nápadů. Mohu ale slíbit, že v knize bude přítomna Ostrava, bude přítomna i vyšetřovatelka Nina, avšak Nina a s ní i Hlučínsko tentokrát stojí na okraji příběhu.

K Hlučínsku se vracíte i dalším románem, z něhož už jste na svých stránkách otiskla malou ukázku, z níž jsem pochopil, že podstatné v ní budou Šilheřovice. Pokud se nemýlím, v Šilheřovicích žijete, je to místo nabité zvláštními kontrasty, setkával jsem se tam s Karlem Sládkem, posledním ze žijících sluhů Rothschildů, který ale pak za wehrmacht válčil až u Stalingradu. Už se Šilheřovice s těmito kontrasty nějak srovnaly?

Můj další rozpracovaný text není román, ale jen novela. Šilheřovice v něm opravdu hrají důležitou roli, ale jen jako místo. Chtěla bych se na Hlučínsko podívat z trochu jiného úhlu. Před několika lety jsem napsala rozsáhlejší povídku o třech dětech s velmi rozdílnými osudy a nějak na ně nemůžu zapomenout, ten jejich příběh myslím potřebuje novelu a o to se teď pokouším. Samozřejmě v novele je přítomen zámek i wehrmacht a mnoho dalšího, co do daného prostředí patří. A Šilheřovice asi pořád budou místem kontrastů, protože jsou i dnes velmi přitažlivé pro nejrůznější typy lidí, to vždy přináší silné kontrasty.

Nakonec odskočme od těžkého tématu jménem Hlučínsko k ještě těžšímu. 1948, 1968, 2018. Nějak se nám hroutí demokracie, předsedou vlády je estébák, prezident je starý, nemocný, ješitný a arogantní. Spisovatelé vždycky byli svědomím národa, zobrazí se nějak současná politika ve vašich nových knihách?

Samozřejmě, že bych se chtěla autorsky vyjádřit k současnosti, je to ale hodně těžké, nicméně po loňském cestování po Slezsku se přede mnou jistá perspektiva otevřela, a tak, pokud mi budou dopřány čas a síla, o něco se pokusím. V mém případě jde ale vždy o roky práce.

*

Křest knihy Města v Českém Slezsku proběhne 21. února v 16.30 hodin ve studovně Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.