Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Pendluji, pendluješ, pendluje, pendlujeme, pendlujete, pendlují. Centrum Ostravy oživila klubová událost sezóny

Pendluji, pendluješ, pendluje, pendlujeme, pendlujete, pendlují. Centrum Ostravy oživila klubová událost sezóny

24.2.2018 Hudba

Čtvrtý ročník Pendlu, který ovládl hudební kluby v centru moravskoslezské metropole, je minulostí. Tentokrát festival, jenž spojil hned několik klubů a nabídl pečlivě promyšlený program, v němž si každý našel své favority, odstartoval již ve čtvrtek sérii koncertů v několika podnicích zejména v okolí Stodolní ulice a potom v pátek v samotném centru nabídl hlavní program, který navštívil velmi slušný počet pendlujících fanoušků.

Zvětšit obrázek

Zpěvák skupiny Ladě Michael Kubesa během koncertu v klubu Marley v Ostravě.
Foto: Aleš Honus

Maratón koncertů kapel všech možných žánrů začal přesně v 18 hodin souběžně v klubech Dock a Marley a nebyl to jen předkrm na zahřátí, ale pořádně vydatná porce hudby pro náročnější publikum. V prvním jmenovaném podniku se představila domácí kapela Šamanovo zboží. Ta si poprvé řekla o slovo před pár lety na soutěži amatérských kapel Boom Cup, kde se jí podařilo probojovat až do semifinále. Od té doby urazila velký kus cesty a kdo činnost této skupiny neměl v mezidobí možnost sledovat, musel být v pátek velmi příjemně překvapen. Kapela hraje promyšlený art-rock inspirovaný velikány svého žánru, hlavně kapelou King Crimson, jejíž vliv lze slyšet ve většině pečlivě vystavěných kompozic, zejména z repetitivních kytarových figur. Zpěvák Jakub Novák svým výše položeným hlasem tak trochu připomíná Ivana Gajdoše z Bratří Orffů, což ve spojení s údernou masou sofistikovaných motivů, které místy narůstají až v psychedelické hlukové stěny, působí zvláštně kontrastním dojmem.

Frontman Šamanova zboží Jakub Novák v Docku. (Foto: Aleš Honus)

Jen velmi těžko se mi opouštělo Dock, ale nebyla jiná možnost, protože v klubu Marley hrála opavská kapela Ladě. Ta je naprostým fenoménem na poli alternativní hudby, a to i přesto, že vydává své nahrávky jen sporadicky, ovšem když něco nového zveřejní, stojí to za to. Zpěvák a básník Michael Kubesa si koncert evidentně užíval. Jeho chraplák velmi silně připomíná hlas Toma Waitse a je základním poznávacím znamením formace Ladě. Dalším nenahraditelným členem, jehož hra činí kapelu nezaměnitelnou, je kytarista Petr Uvira, jehož kytara sice nevyluzuje tak krkolomné vyhrávky jako v případě zmiňovaného Šamanova zboží, ale při pozorném poslechu je jasné, že za výsledným, žánrově jen těžko uchopitelným tvarem je hodně práce a i přes na první poslech a složitou strukturu písní má každý, byť sebevíce podivný tón, či zvuk, v písních Ladě své místo. Kapela svou hudbou přímo hypnotizovala viditelně nadšené publikum a toto pozitivní naladění se zjevně přeneslo i na muzikanty. Ladě na Pendlu odehráli vynikající koncert.

Z koncertu kapely Mňága a Žďorp v Cooltouru. (Foto: Aleš Honus)

Na scéně klubu Cooltour otevírala páteční program kapela Mňága a Žďorp. Ta byla populární zejména na počátku devadesátých let. Její jakási generační výpověď ve spojení se svěžími melodiemi a vzdušným zvukem tehdy působila na české scéně jako zjevení, ovšem ani dnes kapela z Valmezu nezahálí a její novější alba dosahují nadprůměrných kvalit a navzdory prosvítajícím šedinám členů nepůsobí někdy až dětsky naivní popěvky nepatřičným dojmem, i když se někdy může zdát, že Mňága hraje pořád tu stejnou písničku. Cooltour v tu chvíli pochopitelně praskal ve švech, a to přes relativně časnou hodinu, nicméně tato kapela patřila jednoznačně k největším tahákům festivalu, takže s tlačenicí se muselo počítat.

Mezitím v klubu Marley nastoupila kapela Porcelaine People, která se na scéně pohybuje už nějaký ten pátek. Richard Krajčo si před pár lety tuto alternativní havířovskou partičku vybral pro soundtrack k filmu Křídla Vánoc, ovšem touto připomínkou spojitost mezi oběma kapelami končí. Už jen velmi sporé osvětlení pódia, na které dopadaly jen mlhavé tvary ze světelného projektoru, mohlo napovědět, o jakou hudbu se bude jednat. Nevím čím to je, že dnes tolik nových kapel nezastírá inspiraci indie scénou 90. let, ale je dobře, že se kapely jako Porcelaine People snaží atmosféru těchto hyponoticky rozmazaných kytarovek à la Sonic Youth nebo My Bloody Valentine uchopit po svém a vytvořit hudbu, která zjevně neosloví masy, ale mimimálně potěší snahou o autentický výraz.

Jiří Sedláček s kapelou vystoupil v Docku. (Foto: Aleš Honus)

Klub Dock v tu chvíli plně ovládlo seskupení Big George and Moby Dick v čele s věčně rozesmátým a dobře naladěným zpívajícím hercem Jiřím Sedláčkem. Kam tento nepřehlédnutelný člověk přijde, tam rozdává úsměvy a optimismus, který z něj září každým coulem, a ani v případě jeho hudebních aktivit to není jiné. Moby Dick nabízí písničkářskou produkci s příměsí dřevního blues-rocku i punkové recese. Kapela pochopitelně sází na charismatického Big George, který sice někdy v kytarových sólech přiloží prst jinam, než má, ovšem to vůbec nevadí, protože se může opřít o bezchybnou rytmiku v zádech. Kapelu tvoří zkušení muzikanti, kteří jsou si vědomi, že smyslem tohoto tělesa je hlavně rozveselit a potěšit duši posluchače, bez jakýchkoliv ambicí dělat závratnou hudební kariéru. Nejde o nic jiného, než udělat radost sobě, svým přátelům a fanouškům. Jedním slovem příjemné.

Zpěvák kapely Antigod v Barráku. (Foto: Aleš Honus)

Naprostý protipól produkce v Docku představovala kapela Antigod, která ve stejnou dobu ovládla klub Barrák. Metalová scéna byla letošní festivalovou novinkou a těžko říct, zda jde o správnou cestu. Typ publika, který v pátek pozdě večer opanoval Barrák, totiž vyznává odlišnou úplně jinou hudební estetiku než většina ostatních návštěvníků Pendlu, ale v každém případě je dobře, že fanoušci díky tomuto festivalu mohli ochutnávat i jiné hudební lahůdky, byť pro některé asi těžce stravitelné a pro některé nestravitelné vůbec.

Scénu Cooltour už v tu chvíli ovládla kapela Poletíme? Stejně jako v případě Mňágy a Žďorp, i při jejich vystoupení byl Cooltour naplněn až na hranu únosnosti. Je zvláštní, že tento typ kapel přitahuje mnohonásobně početnější publikum než kapely typu Ladě, ale taková už je doba. Převažují ti, kteří si chtějí na koncertech hlavně zazpívat a zaskákat, než aby v hudbě hledali něco víc než jen zábavu. Ovšem kapela Poletíme? rozhodně nepatří mezi jednosezónní záležitosti a svůj žánr dělá dobře a s vtipem, který její produkci sluší. Navíc jde o docela slušnou show.

Písničku Fousy si zpěvák Poletíme? zazpíval mezi fanoušky. (Foto: A. Honus)

Ale pendlování pokračovalo – v klubu Marley nastoupila po desáté hodině večer kapela Robson Revival. Ano, čtete správně, jenže nemyslete si, že skupinka nadšenců se rozhodla vzdát poctu kapele Robson, která někdy ve druhé půli devadesátých let a na přelomu milénia představovala jeden ze silných rockových hlasů Ostravy. Robson Revival tvoří opravdu členové původní kapely, kteří se rozhodli udělat sobě a svým někdejším fanouškům radost a začali po letech znovu vystupovat, a to v „předchodúrovské“ sestavě v čele se zpěvákem Tobim.

Zpěvák Robsonu David Tobi Tobiasz. (Foto: Aleš Honus)

Jenomže, jak se zpívá v jedné z písní, která na koncertu nemohla chybět, všechno už je jinak. Doby, kdy se Robsonu podařilo takřka vyprodat ostravské kluby, jsou nenávratně pryč, navíc kapela už ani nemá potřebu tvořit nové písně, a tak její koncert nemohl přinést více než jen jakousi vzpomínku na doby, kdy jsme všichni byli o nějakých patnáct let mladší. Ovšem ta vzpomínka byla docela příjemná a někomu možná přišla více k duhu, než závěrečné koncerty Pendlu, které přinesly podstatně současnější, modernější a pro dnešní klubovou generaci i evidentně přitažlivější hudbu v podání tanečně a elektronicky laděných projektů Mydy Rabycad či Puding paní Elvisovej.

Čtvrtý Pendl je za námi, takže za rok se snad můžeme těšit na jeho další pokračování. Myšlenka propojit několik ostravských klubů aspoň na jednu únorovou noc společnou hudební dramaturgií a společným vstupným vyrostla před pár v hlavě mladého hudebního nadšence Filipa Košťálka. Nejde přitom o nic originálního, podobná akce se již dlouhá léta koná v Praze. Nynější čtvrtý ročník ukázal, že v ostravských podmínkách je koncept klubové noci nejen životaschopný, ale má i potenciál pro postupné zlepšování a růst, o čemž svědčí i mimohudební doprovodný program, který se každoročně rozšiřuje.

Rozměrů pražské Žižkovské noci zatím ta ostravská nedosahuje ani omylem, ale kdo ví, co bude za pár let? Vždyť Ostrava a potažmo Moravskoslezský kraj v sobě skrývají takový kulturní potenciál, jako má jen málokterý region České republiky. Stačí ho jen využít. Takže, Filipe, držíme palce.

Aleš Honus | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.