Ostravská kapela Sækədʒəwiːə na albu Temporary Thing dokazuje, že má velmi slušně nakročeno

Introspektivní, explozivní, přímočará záležitost. Hudba, které věříte, protože si na nic nehraje a přitom se hravě zmocňuje očekávaných atributů: je melodicky neodbytná, rytmicky nekompromisní, instrumentálně šikovně zahraná. Poznávacím znamením Sækədʒəwiːə je střídání nálad a melancholie, která se často prostírá jejich písněmi, graduje a většinou vybuchuje v dynamickém refrénu nebo závěru songů.

Dalším erbovním znakem nahrávky je osobitý zvuk alba, za který kapela vděčí hlavně Alexovi z Lausch a hlavně své schopnosti a touze přemýšlet a naslouchat. Skvělé jsou dynamické detaily a konkrétní linky všech nástrojů včetně tohoto nejdůležitějšího: vokálu Matěje Vašíčka.  Některé songy si pohrávají s bluesovými riffy, rytmika je zaseknutá ostinaty, která prolomí až pohádkově písničkářský refrén. Kapela také dobře umí lyrické momenty (místy je v nich slyšet vliv R.E.M.) stejně jako vysloveně parodické a karikaturní kousky, svědčící o napojení na dřevní hudební žánry.

Kytary Romana Zikána jsou výrazné a zapamatovatelné. Pěkně pracuje se zvuky a technickými finesami svých nástrojů: od vázaných akordických rozkladů, přes tlumené pizzicato až k syrovým vybuzeným plochám, které se potkávají s emocemi rozvibrovaným vokálem Matěje Vašíčka. Jeho hlas je obnaženým srdcem kapely. Charismatický, přecitlivělý, s jedinečným rychlým vibratem a dynamickým rejstříkem grungeových zpěváků zvládá Vašíček nejjemnější výrazové polohy i sonorní screaming ve vysokých polohách.

Temporary Thing výrazně dotvářejí bicí Michaela Gacka, které každému songu vtiskly osobitou tvář: někdy začínají nečekaně, jsou rytmicky pestré, dynamicky ideálně výstižné a v řadě momentů pokorné a náladotvorné. Gacek také v řadě případů nazpíval zajímavé doprovodné vokály, které nejsou tuctové a hlavně: oba hlasy k sobě barevně sedí.

Basa Jakuba Šimkoviče přesně zapadá do celkové atmosféry, je úsporná, optimálně sdělná a rytmicky pregnantní.

Temporary Thing se obešlo bez elektroniky a kapela se soustředila na práci se zvukem, který baví vnímat a poslouchat znovu a znovu. Album je vzdáleno stereotypům a šedi rádiového rocku, nahrávka je správně ježatá, nekašírovaná, syrová, ale stejně tak se dokáže zklidnit, utišit a zasnít.

Deseti songům alba nechybí potenciál stát se právoplatnými hity: jsou to zejména eponymní Temporary Thing, chytlavá Wish You Were Her, vybroušená Enlisted a sešeřelý Dusk. Ostatní písně ale nejsou slabší, jen plní na albu odlišnou funkci a protínají ho jinými náladami a emocemi.

Kapele s nejdivnějším názvem v Evropě a možná i na světě Sækədʒəwiːə se povedla deska s názorem. Temporary Thing je přesvědčivá kolekce a právem se může řadit k tomu nejlepšímu, co na Ostravsku loni vzniklo.