Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Atd. Kino na hranici trhalo rekordy a ukázalo, že film pořád může být součástí společenského dění

Kino na hranici trhalo rekordy a ukázalo, že film pořád může být součástí společenského dění

4.5.2018 Atd.

Švédské drama o polských sezónních pracovnících Země jahod a animovaný životopisný snímek S láskou Vincent ve čtvrtek uzavřely jubilejní 20. ročník festivalu Kino na hranici. Dosud nejrozsáhlejší přehlídka české, polské, slovenské tvorby trhala rekordy. „Přijelo nejvíce diváků, nejvíce hostů, promítli jsme nejvíce filmů a po letech se nám vydařilo počasí, takže i na venkovních projekcích bylo plno,“ říká za organizátory Gabriela Cichá.

Zvětšit obrázek

Publikum 20. ročníku festivalu Kino na hranici.
Foto: organizátoři

„Diváci měli možnost zhlédnout více než 150 snímků. Vybírat mohli z nadčasové klasiky, perliček vydobytých z archivů i novinek české, polské a slovenské filmové produkce. Ty se ostatně jako vždy těšily největšímu zájmu publika,“ uvedla za pořadatele ředitelka české části přehlídky Petra Slováček Rypienová.

Řadu snímků doprovázely delegace hostů, už jenom kvůli nim se vyplatilo do Těšína (českého nebo polského) přijet. Nejlépe na tom byli Poláci, protože se jedná ponejvíce o polskou přehlídku, jejímž účelem bylo a je zejména našim sousedům představit českou tvorbu. Poláci ovšem měli akci lépe zorganizovanou a také jejich hosté či počet delegátů k danému filmu mnohdy výrazně převyšoval českou část.

Přijely očekávané hvězdy jako Ivan Trojan, Jan Hřebek, Krzysztof Zanussi, Maja Komorowská, Janusz Majewski, maďarská ikona Marta Mesárosz a desítky dalších hostů. Některé okamžiky byly plné fantastické atmosféry, jisté momenty měly svou nevyváženost, což ale patří k věci.

Jestliže u některého filmu bylo až osm hostů, tak třeba k dlouhodobě očekávaným projektům jako je Švankmajerův závěrečný opus Ze života hmyzu nebylo vidět ani nohu ze strany tvůrců. Vyprodaný sál tak mohl být zklamán, že nepřijel ani ostravský herec Norbert Lichý, který jinak ve fantaskním hororu exceluje v roli Parazita, který si pochutná na Larvičce.

Nedorazil ani již loni absentující a údajně přislíbivší Karel Roden. Zato třeba přijel novodobý klasik slovenského hororu Peter Bebják. U jeho oceňovaného krimi dramatu Čára sice diváky bavil jenom herec Andrej Hryc, ale Bebják dojel na druhý den. Do Těšína zamířil rovnou z Belgie, kde si za Čáru převzal ocenění, ale na cestě jej zdržela silniční nehoda. Studentské filmy VŠMU tak sice neuvedl, ale byl velice ochotný k rozhovoru na téma své tvorby. Například natáčel i v Ostravě a je autorem celovečerního slovenského hororu Zlo, v současnosti dokončuje třídílný televizní seriál Trhlina podle Jozefa Kariky.

Bebják prozradil, proč se tento strašidelný snímek nebude v distribuci nazývat horor. „Slovenská televize by jej musela uvést až po desáté večer, na to je zákon, proto jsme jej přejmenovali na mysteriózní thriller,“ prozradil o tom, jaké peripetie podstupují tvůrci na Slovensku. Slovenská televize nedávno zcenzurovala i uvedení Slámova ceněného snímku Bába z ledu. Andrej Hryc ale na otázku, zda by dovolil on nebo jeho dcera Wanda, aby se stříhalo v případě Čáry, byl naprosto radikální. „Vyloučeno, Sláma na to neměl přistoupit. Že by jeho film byl uveden až po desáté večer? Proč ne, v případě Čáry v tom nevidím žádný problém, je to přece autorské dílo a tvůrce by neměl připustit další zasahování do jeho tvaru,“ řekl Ostravanu.

Zajímavá debata se rozpoutala i nad úvodním Tlumočníkem, kdy právě Andrej Hryc okomentoval rozdíl mezi původním plánovaným obsazením, kde měl původně hrát nedávno zesnulý Juraj Herz. „Tlumočník je velmi dobrý film, velmi se mi líbil, ovšem jsme hluboce přesvědčený, že kdyby v něm hrál Juraj Herz, byl by to úplně jiný film. Byl by ve své roli daleko tvrdší a zajímavější. Podle mě jde o Šulíkův nejlepší film za poslední roky. Velmi dobře udělané kino. Rozdíl mezi Menzelem a Hercem je 180 stupňů, diametrální. Juraj Herz byl už svou pouhou vizáží typický žid. Mohli podle jeho profilu dělat karikatury, které vznikaly už za hitlerovského režimu. Všechno to jsou vlastně portréty Juraje Herze. Uměl být navíc velmi naštvaný a také byl antisemita. Nesnášel židy. Když jsme spolu seděli, nadával na židy, ale to může udělat jenom žid. Kdyby hrál se Simonischkem, tak by to bylo něco úplně jiného a jsem přesvědčen, že lepší. Ale tak to je, Menzel hrál sám sebe a výborně.“

Nepřijel také žádný delegát k pozoruhodnému dokumentu o českých vojácích ve vietnamské válce Pochoduj nebo zemři. Navýsost ožehavé téma mrazilo i po desetiletích a ukázalo, jak cenné záběry může filmový tvůrce nabídnout. Navíc aktuálnost této tvorby povyšuje i samotný fakt, že jeden z hlavních protagonistů francouzský legionář Pavel Knihař ve středu zemřel ve věku 87 let.

V Těšíně také silně chyběl kdokoliv ochotný vést diskusi po slovenském dokumentu Až přijde válka o mladých nacionalistech s vygumovanou hlavou a silnými šovinistickými tendencemi sahajícími až k Hlinkovým gardám. Zdá se, že v Těšíně k ožehavým tématům hosté či diskutéři ze strany tvůrců prostě scházejí, škoda.

Přehlídka přesto bavila a často nabízela živý důkaz toho, jak je i dnes film součástí společenského dění. Davy lidí proudily z kina do kina. Někdy měli uvaděči velice zodpovědnou práci, museli manipulovat s publikem tak, aby se maximálně semklo a zaplnilo se i to poslední volné místo. Český Těšín sice i po dvaceti letech místy působil, jako by jeho obyvatelé filmovou přehlídku ani nezaregistrovali, ale to také patří k věci. Na Kino na hranici se především přijíždí, zejména z celého Polska, když vejdete do podniku na české straně, je třeba se předem psychicky připravit, že budete nejprve považováni za Poláky, až potom s vámi začnou hovořit, když tak i česky. A pak stoprocentně vždy dojde k famózním překvapením, třeba když potkáte na ulici osamělého zástupce FAMU, skvělého výtvarníka a pedagoga Radima Valáka, a můžete s ním prodebatovat až do pozdních nočních hodin metafyziku pohyblivého obrazu.

Umocnění fantastické atmosféry vztahující se k roku 1968, kterému byla věnována jedna festivalová sekce, přineslo i sdělení českého dramaturga a scénáristy Lubora Dohnala. „Když jsme natáčeli v srpnu 1968 Slávnosť v botanickej záhrade, tak nás obsadila nikoliv sovětská vojska, ale polská. Připadlo nám absurdní vnímat Poláky jako okupanty. Usilovali jsme se dohodnout. V jedné scéně jsme potřebovali dělostřelecký kanón, ale protože česká armáda nemohla být ozbrojena, šli jsme za polskými vojáky. Ti souhlasili a kanón nám půjčili na natáčení, takže byla scéna, kdy šel vesnický průvod, za ním jel kanón a za ním kráčely husy. I přes okupaci bylo třeba si nějak ten život aranžovat,“ uvedl Dohnal na jedné z mnoha debat v kavárně Avion.

Těšín byl letos i plný návratů, po zbylých devatenácti ročnících se mnozí tvůrci vraceli na místo činu, ať to byl například žijící klasik Janusz Majewski, Agnieszka Holand, Zanussi, ale také režisér Hřebejk. „Už jsem tady byl u příležitosti uvedení Pupenda, ale teprve dnes se s Těšínem chci více seznámit, předtím na to nebyl čas,“ prozradil jeden z nejvytíženějších českých tvůrců .

Po osmi letech před diváky v kině Central stanul i mladý tvůrce Robin Kašpařík, kromě toho, že přijel představit svůj minimalistický sci-fi horor Jsem brána, tak se svou partnerkou oslavil osmiletý vztah, který začal právě na hradě v polském Těšíně.

Festival se, mimo jiné i díky dobrému počasí, vydařil – a kromě toho ukázal, že pro zdejší region je to svým způsobem živá voda na poli vyprahlého filmového dění.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.