Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Undergroundový muzikál Tomáše Vůjtka a Jana Gajdici: Sólo pro Přemysla Bureše i sžíravá satira totality

Undergroundový muzikál Tomáše Vůjtka a Jana Gajdici: Sólo pro Přemysla Bureše i sžíravá satira totality

9.5.2018 20:29 Divadlo

V úterý večer se v Ostravě rozezněl nový „undergroundový“ muzikál dramatika Tomáše Vůjtka a hudebníka Jana Gajdici s názvem Slávek Novák. Premiéra se uskutečnila v Absintovém klubu les. Režii Tomáše Vůjtka doprovodila scéna a kostýmy Elli Motýlové a choreografie Stanislavy Schupplerové. Hrál Lesní orchestr Jana Gajdici a v hlavních rolích účinkovali Přemysl Bureš, Vojtěch Štěpánek, Kostas Zerdaloglu, Sabina Muchová, Jakub Chrobák, Soňa Zapletalová a Stanislava Schupplerová.

Zvětšit obrázek

Přemysl Bureš a Sabina Muchová v muzikálu Slávek Novák.
Foto: Monika Horsáková

Vyšetřovatel 1: Vážně si myslíš, že dneska přijde?
Vyšetřovatel 2: Když to říkal, tak asi jo.
Vyšetřovatel 1: Ty mu věříš?
Vyšetřovatel 2: Tak sám se nám nabídnul, ne? Dobrovolně.
Vyšetřovatel 1: Jo. To jo. Ale přece jen. Je to docela známý herec.
Vyšetřovatel 2: No právě. Když už to dotáhnul takhle daleko, tak by to nemusel být úplný idiot.
Vyšetřovatel 1: No. Jenom aby.

Slávek Novák aneb Příběh opravdového herce, který se opravdu stal. Undergroundový muzikál Tomáše Vůjtka a Jana Gajdici zpodobňuje životní příběh úspěšného českého herce Vítězslava Vejražky. Slavný dramatický umělec se v roce 1949 z vlastního popudu (!) stal spolupracovníkem StB s delikátním posláním. Díky atraktivnímu vzhledu a přirozenému charisma se tento agent tajné služby specializoval na svádění a kompromitování žen nejdřív pod krycím jménem AK 70, později jako agent Novák. Jeho intimní schůzky byly natáčeny skrytou kamerou a Vejražka přičinlivě honil sukně s hereckou grácií.  Nejvíc zapomenutá „pornohvězda“ tajného českého filmu za svou „službu straně a lidu“ získala vskutku úctyhodnou řádku titulů včetně zasloužilého i národního umělce.

Vůjtkův muzikál se přidržuje poměrně přesně článku Dana Hrubého otištěného v Reflexu 5. června 2014, který odkryl Vejražkovu hereckou polohu bez servítků. Děj probíhá jako komponované pásmo mluvených scén a písní.

Vojtěch Štěpánek a Kostas Zerdaloglu jako estébáci. (Foto: M. Horsáková)

Dva vrchní estébáci s vlídnými jmény Vašek a Venca očekávají příchod nového zájemce o vstup do služeb StB. Žádný omyl, historická skutečnost. Chtivost a lačnost po úspěchu ve všech společenských sférách provázela našeho oblíbeného herce po celý nedlouhý život. Soudruhy představují Kostas  Zerdaloglu jako ten hodný a umírněný a Vojtěch Štěpánek jako ten uřvaný a zlý. Oba byli přesvědčiví, byť Zerdaloglu během premiéry trochu zápasil s pamětí. Vůjtek ukázkou politického masírování psychiky Slávka přesvědčivě vystihnul mentalitu těchto zaprodanců pod diktátem cizí moci.

Přemysl Bureš se pro Vůjtkovu postavu zřejmě narodil. S historickou postavou ho spojuje řada fyziologických analogií: podobná tvář, maskulinní postava i modulačně bohatý hlasový projev. Jeho Slávek je servilní, poslušný a hlavně ochotný vzdát se všech morálních zábran, pokud je to potřeba. To asi z herecké branže. Burešův Slávek se v nové roli po několika humorných eskapádách zabydlí a jako první položí na lopatky svou příbuznou. Po ní následují další oběti jeho neodolatelného šarmu, samozřejmě, že vždy v kombinaci s olbřímím množstvím chlastu a povzbuzujících prostředků.

Z muzikálu Slávek Novák. (Foto: M. Horsáková)

Burešovo ztvárnění slavné ikony českého divadla (více než filmu) je sugestivní a elegantně vycentrované mezi dramatem, karikaturou a groteskou. Dokonalé jsou jeho imitace pravověrné ruské herecké školy plné expresivity a rozšklebených grimas, stejně jako hercova pozvolná proměna z nechápavého agenta – začátečníka, ve zkušeného matadora, který přeroste své školitele. Jeho počáteční neúspěchy vyvolávají úsměv, který však sledováním jeho kariérního postupu zamrzává na tváři. Vůjtkova charakteristika ústřední postavy je však i antagonistická. Burešův Slávek je za slupkou herecké manýry a zbytnělého libida stále stejně ustrašená, bojácná nicka, která má strach o své místo na slunci a udělá pro něj cokoli.

Dvojroli svedených žen si zahrála Sabina Muchová ze Slezského divadla v Opavě. Její herecký rejstřík se nemohl v jejím sporém scénáři rozvinout, přesto pobavila svým chrápáním a hrou obličeje. Je zřejmé, že Vůjtkovi o prokreslení citových pohnutek žen a dalších postav vůbec nešlo a celý muzikál se tváří jako psychologické monodrama – zápas o lidství, které Slávek, obdivovaný celým národem stejně nakonec prohrává. V dalších rolích se představili Jakub Chrobák, jehož agilní kameraman byl nenuceně přirozený, dále pak Soňa Zapletalová a Tomáš Sosna. Nepřehlédnutelné bylo mažoretkové číslo Stanislavy Schupplerové.

Přemysl Bureš. (Foto: Monika Horsáková)

Suterénní prostor Absintového klubu do značné míry předurčuje akustickou kvalitu produkce (škoda vypadávajícího mikrofonu Přemka Bureše, stačilo vyměnit šňůru), o to víc získalo provedení na hodnověrnosti a originalitě. Gajdicova hudba smysluplně podmalovala jednotlivé scény s psychologickou výstižností. Muzikál hudebně zahájí celý Lesní orchestr v klasickém undergroundovém riffu á la Plastic People, v dalším průběhu lze slyšet i parafráze ruských častušek. Velmi silný je podkres vázacího slibu v podání Roberta Hejduka na klávesy. Varhanní rejstřík a tvrdošíjně se opakující ponurá harmonicko-melodická figura podtrhuje panoptikální zvrácenost celého rituálu.

 

Autor hudby Jan Gajdica. (Foto: Monika Horsáková)

Gajdica také využil některé postupy hudebního divadla, na jiných místech jeho hudba využívá modulace typické pro progresivní rockové žánry. Jako celek drží hudební složka muzikálu pohromadě a obsahuje místa, která se vryjí do paměti. Lesní orchestr pod Gajdicovým vedením zahrál přesně, úsporně a citlivě. Netlačil na pilu a přizvukoval přesně podle potřeby. Výrazné byly klávesové melodie, stejně jako saxofonové kakofonní střiky a jednoduše úsporné a přesto skvěle charakteristické bicí.

Nový muzikál Slávek Novák rozhodně není příležitostnou kratochvílí, která vznikla v podstatě náhodou. V souvislosti s aktuálními politickými událostmi a morální hladinou mentality lidu České republiky by bylo radno Vůjtkův muzikál uvítat i na méně undergroundových scénách. Skvěle by se vyjímal třeba ve školních tělocvičnách, přednáškových sálech univerzit apod. Dějiny se rády opakují. Lidská paměť vyhasíná jako jiskry na moři času. Češi, kterým jejich bratři-komunisté pouštěli do „rozevřených zornic vzteklé psy 500wattové a 1000wattové“, jsou mrtví. Mladší si vzpomenou už jen na pivo za dvě padesát. Výmluvně o tom svědčí některé komentáře pod Vejražkovou biografií na Československé filmové databázi:

Diskutér č. 1: Vy považujete článek v Reflexu za hodnověrný? Tak to potom jo.
Diskutér č. 2: Najkrajší a najviac sexi prvorepublikový herec.
Diskutér č. 3: No ano, to bylo jaksi součástí té spolupráce… jinak by s ní asi nespal, kdyby ho k tomu StB nepřiměla..
Diskutér č. 4: Hovado to bylo.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.