Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Jiří Pokorný chystá v Opavě balet Juno a Avos a říká: Tanečníci se dokázali semknout před vrcholem jejich sezóny

Jiří Pokorný chystá v Opavě balet Juno a Avos a říká: Tanečníci se dokázali semknout před vrcholem jejich sezóny

17.5.2018 Divadlo

Baletní soubor při Slezském divadle v Opavě čeká po delší odmlce premiéra celovečerního představení. Jedná se o komorní taneční večer s hudbou ze slavné ruské rockové opery Juno a Avos. Autorem představení je Jiří Pokorný, český choreograf, tanečník a současný šéf baletu Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, který  si i v průběhu příprav na premiérový večer našel čas pohovořit o tom, jak nová choreografie vznikala, čím je specifická a jak opavským tanečníkům sluší.

Zvětšit obrázek

Choreograf Jiří Pokorný nastudoval v Opavě balet Juno a Avos.
Foto: Archiv Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni

Vaše nová opavská choreografie nese zajímavý název – Juno a Avos. Mohl byste prozradit, jakým příběhem či tématem jste se nechal inspirovat?

Inscenace Juno a Avos vznikla v osmdesátých letech jako ruská rocková opera, napsaná pány Andrejem Vozněsenským a Alexejem Rybnikovem, a dodnes patří ke kultovním dílům. Vychází ze skutečných událostí, které však plně rezonují s dnešní dobou. Jde o snahu propojit politicky dvě největší velmoci, ale osudová láska zasáhne plně do dění a zvrátí osud do tragického konce.

Tvoříte pro opavský soubor poprvé?

S opavským souborem jsme se sblížili už v minulém roce při studiu Dvořákovy Rusalky, kde byl baletní soubor pochopitelně nezbytnou součástí opery. S některými tanečníky se známe již z dřívějších let, například s Martinem Tomsou jsme tančili v Národním divadle v Praze, Radovan Labanič působil v plzeňském divadle, s Michalem Klapetkem jsem spolupracoval v muzikálu Romeo a Julie.

Jak vůbec k současné spolupráci došlo a jak se vám v Opavě zatím pracuje?

Při studiu již zmíněné Rusalky, kde byla práce velmi plodná, jsme s vedením opavského divadla došli k názoru, že je třeba podnítit dramaturgii a práci s baletním souborem k další motivaci a směřování plnohodnotné nabídky k divákům a umělcům. Všichni tanečníci a personál Slezského divadla jsou ryzí divadelníci a je znát, že rozumějí tepu zdejšího prostředí i divadelnímu publiku. Tanečníci jsou také plně vytížení studiem jiných premiér a repertoárem, o to větší obdiv mám k tomu, že se dokážou zkonsolidovat ve velmi krátkém období do příprav naší premiéry, která je pro ně vrcholem této sezóny.

Opavský baletní soubor je, dá se říct, komorním tělesem, kterému jste vytvořil představení tzv. na míru. Bylo náročné postavit celovečerní dílo s tak limitovaným počtem tanečníků?

Náš nový balet Juno a Avos je koncipován jako dějově mystické představení, kde stejně významnou roli hraje hudba a scénická myšlenka. Kostýmy a scénu vytvořila Dana Hávová, se kterou jsme se snažili podchytit dílo jako celek. Počet tanečníků s ohledem na velikost zdejšího divadla by tím měl vyznít absolutně přirozeně. Máme k dispozici hostující tanečníky a externisty, přesto jsou všichni stále plně využití.

V Plzni jste již inscenoval klasické balety (např. Coppélii, Spartaka), ale také moderní choreografie (Chaplin). Je pohybový slovník v Juno a Avos spíše klasický, nebo využívá současné taneční techniky?

Všichni se snažíme klást důraz na význam postav a myšlenku, kterou podporuje nádherná hudba, ale i mluvený či zpívaný text v ruštině a španělštině. Pohybový slovník vychází jak z neoklasického stylu s prvky současné techniky, tak i z důrazu na minimalistické gesto.

V popisu k Juno a Avos je mimo jiné uvedeno, že každý z členů souboru dostane svůj prostor k podmanění publika. Jak opavští taneční zvládli takovou výzvu a jak moc svým osobitým stylem ovlivnili výslednou podobu choreografie?

Jako je daný počet tanečníků, tak je také dáno, že každý tanečník je důležitý. Jsme tým a bereme dílo jako celek. Tomáš Hoš v hlavní roli Rezanova má před sebou velkou výzvu a krásnou oporou je mu velmi talentovaná a citlivá Karolína Walachová v roli Conchity. S ní se alternuje Dominika Jandová, která již nyní prokazuje, jak velkým příslibem pro baletní soubor do budoucna je.

Jako choreograf máte za sebou již řadu celovečerních představení. Jaká témata vás při tvorbě nejvíce oslovují?

Myslím, že k výběru témat přistupuji instinktivně a samozřejmě v souznění celkové dramaturgie divadla. Není nejdůležitější samotná linka děje, ale vnitřní vybudovaný náhled ovlivněný právě dějem, okolím a tím, co každý nás v sobě nosí jako podstatu duše a vesmíru, obalenou charakterem.

Dlouhou dobu jste působil jako sólista Baletu Národního divadla, máte také bohaté zkušenosti ze zahraničí – které osobnosti vás v průběhu kariéry nejvíce formovaly a inspirovaly z hlediska choreografické práce?

Mít stále otevřené oči a nemyslet si, že názor končí tam, s kým člověk spolupracuje – tím začíná etapa nově začínajícího choreografa. Vše se myslím prolíná a propojuje jako rozrůstající strom. A čím je základ, empatie a talent silnější, tím jsou větve bohatší. Krásná byla setkání a práce s Liborem Vaculíkem, Jozefem Bednárikem, Petrem Weiglem, Michaelem Tarantem, Zdeňkem Kaločem. Také choreografie Nacha Duata, Jiřího Kyliána nebo Johna Neumeiera a mnoho dalších. To jsou osobnosti, které inspirují nejen nové tvůrce, ale mají dar formovat názory diváků v našem krásném umění.

A na závěr – rýsuje se vám v současné době nějaké další působení v Moravskoslezském kraji, nebo dokonce přímo v Opavě?

Vnímáme to tak, že v současné době jsou nejdůležitější poslední zkoušky a vzájemná symbióza pro naši novou baletní premiéru, v tomto času a prostoru. A jestli z této nádherné energie vzniknou další podněty, bude to pro nás všechny další motivací  v nekonečně rozrůstajícím se stromě.

Tereza Cigánková | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.