Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Atd. Filmový snímek Dukla 61 konkuruje světové produkci. Příběh podle skutečné události zhlédnete se zatajeným dechem

Filmový snímek Dukla 61 konkuruje světové produkci. Příběh podle skutečné události zhlédnete se zatajeným dechem

20.5.2018 Atd.

Dukla 61, nejnovější snímek Davida Ondříčka (Ve stínu, Samotáři) inspirovaný Pestrými vrstvami Ivana Landsmanna, předčí veškerá očekávání. Dvoudílný televizní film by se mohl poměřovat i s těmi nejlepšími filmovými dramaty. Ostravsko-karvinský region se tak po nepříliš povedených provinčních oddechových komediích typu Ostravak Ostravski nebo Muzzikanti vrací mezi špičkovou světovou produkci.

Zvětšit obrázek

Snímek z natáčení filmu Dukla 61.
Foto: Jiří Zerzoň

Havířov, odkud pochází většina exteriérových záběrů, se díky Dukle 61 za krátkou dobu už potřetí stal terčem filmových kamer. Jakoby filmaři nemohli nalézt fotogeničtější lokalitu. Štafetu si v bývalém městě horníků od loňského roku předává bombastická amatérská produkce Konec Blanických rytířů v Čechách i na Moravě, komorní seriál Lajna z hokejového prostředí od internetové televize a konečně i nové Ondříčkovo dvouapůlhodinové drama.

Přestože se samotnému zpracování dá vytknout řada detailů, například ne vždy zdařilá věrnost dobovým kulisám, jako celek je Dukla 61 kompaktním dílem. Umožňuje sugestivní pohled na dobové poměry, kdy peníze ovládají osud havířů natolik, že jsou ochotni obětovat pro vidinu blahobytu nejen své vlastní životy, ale také životy svých blízkých.

Divák se dočká nejen kvalitního scénáře vycházejícího z motivu Landsmannových Pestrých vrstev, ale bude se zatajeným dechem sledovat osudy obyčejných lidí v bravurních hereckých výkonech současné české špičky.

Z filmu Dukla 61. (Foto: Mikuláš Křepelka)

Ostravština na filmovém plátně nezněla dosud nikdy tak sugestivně jako v podání suverénní Marthy Issové nebo přesvědčivého Marka Taclíka. Hornický kolektiv na plátně dokonale stmelil předák Bob Mikluš. Plnokrevné drama tak funguje neomylně a pečlivě dávkované výrazové prostředky se vrství ve velkolepé dílo.

Kdo přežije největší důlní katastrofu 2. poloviny 20. století? 7. července 1961 na havířovské Dukle zahynulo 108 duší. Fakta jsou tedy dopředu známá, ovšem díky Ondříčkovi a jeho týmu se bude divákům přesto tajit dech až do posledního záběru.

Dějová linka je jednoduchá, ale díky nezvykle velké ploše se jí dostalo kvalitního zpracování. Expozice se natáhla téměř na celý první díl, ten druhý už budete sledovat s nekončícím napětím před hrozící katastrofou.

Ja su haviř, kdo je vic! Dobově příznačný slogan jde cítit na pozadí doby, kdy se přestala ctít předválečná pravidla a do sedla společnosti se vyhoupla dravá socialistická soutěživost. Do nově postaveného Havířova, pověstného sídla horníků vybudovaného na zelené louce, přijíždí vysokoškolský student Petr (Oskar Hes). Jeho přítelkyně Jana (Antonie Formanová) čeká dítě a on chce nastoupit do dolu jako horník, aby získal byt. Zatím se ale tísní v jedné místnosti u jeho relativně bohatých rodičů.

Na dole pracuje jeho otec Milan (Marek Taclík), drsný horník a elitní havíř pronásledovaný záchvaty klaustrofobie po prožitém závalu. Milan doufá, že to Petr s úmyslem zůstat na dole vzdá, Jana mezitím čelí Petrově matce Marií (Martha Issová). Nakonec je ale Petr stejně tvrdohlavý jako jeho táta a pomalu zapadá do dělnického prostředí i s naškrobeným límečkem bývalého studenta. Dělnici jej v čele s předákem Edou (Bob Mikluš) přijímají za svého.

Z natáčení filmu Dukla 61. (Foto: Zuzana Pachová)

Druhý díl je jedna vyhrocená jízda začínající nezvyklým „atentátem“ na důlní pás v podání ostravského herce Lukáše Melníka. Katastrofa se přibližuje krok za krokem v detailním chodu důlního díla. Hornické party mezi sebou rivalizují, vedení šachty chce rubat za každou cenu i při porušení bezpečnostních pravidel. Ředitel Kotas (Jiří Langmajer) tady vládne pevnou rukou a neodradí jej ani signály nebezpečí, upozornění samotných předáků nebo kolaps Milana.

K světlým zítřkům se musí nezadržitelně, i přes mrtvoly. Pak už nezbývá než napjatě sledovat, kdo z našich hrdinů zůstane navždy pod povrchem zaživa pohřben a komu se na poslední chvíli podaří vybloudit ze smrtonosné pasti.  Přestože jsou karty rozdány, David Ondříček a scénáristé Matěj Podzimek a Jakub Režný nenechávají vůbec jasnou zprávu o tom, koho zástup čekajících žen před branami Dolu Dukla spatří nakonec naživu.

Mezi prvky dějové linie prosakují dobové reálie, takže i když nevidíme rozblácený nově budovaný Havířov, tušíme zdejší realitu. Jednání postav určují pověstné sociální poměry versus peníze. Horníci se prý měli nejlépe, dostávali královský plat, měli byty s teplou vodou a splachovacím WC. Plat našeho elitního horníka je sice vysoký, ale není to nikde příliš znát. Kam jej tedy rodina ukládá? Zřejmě na tehdy tolik populární vkladní knížku, protože jejich byt vypadá velice nuzně, až to odporuje dramaturgické koncepci filmu.

O to více se Ondříček soustředí na napětí uvnitř rodiny, na spory mezi mladými a rodiči, kteří překvapí svou drsnou elegancí, díky skvělým výkonům Issové a Taclíka. Scéna s potratem patří k nejzajímavějším částem prvního dílu stejně jako zachycení rivality mezi horníky a záchranáři, když vyvrcholí rvačkou v místním kulturním domě. Nechybí milenecké peripetie a zkouška partnerských vztahů, skoro jako z Formana.

Martha Issová ve filmu Dukla 61. (Foto: Zuzana Pachová)

Dramaturgicky stmelenější je druhá část filmu zaměřená na jedinou hlavní událost a všemu co ji předcházelo v rámci jednoho dne 7. července 1961. Vysněné poměry dravého mládí, vidina vysokého platu, nový byt, šťastné rodinné vztahy, to vše se hroutí. Petr zapadá mezi drsné horníky, odcizuje se Janě, Milan je přeřazen na špatně placené místo, harmonii rozkládá přiznaný potrat i nerozvité milenecké vztahy. Socialismus krvácí ve vnitřní zóně.

Důl Dukla se tak může na pozadí doby pozvolna proměnit v hořící peklo. Strach, chaos a panika ovládnou děj na několik desítek minut jako v dobře vystavěném apokalyptickém hororu. Z podzemí není úniku, kouř zaplavuje chodbu za chodbou. Extrémní situace plodí šílenství, nečekaná rozhodnutí, zbytečné oběti, nesmyslné vraždění pro životadárný kyslík. Chodby se mění na labyrint neodkladné smrti, jen nahoře zatím čekají ženy. Vyhlížejí své muže, syny, milence. 108 jich už nikdy nepřijde. Bude mezi nimi právě Milan, Petr nebo třeba Eda? A kdo jim tuto smutnou informaci sdělí? Dramatické vyčkávání patří k nejlépe zvládnutým sekvencím novodobé české kinematografie.

Nestarší dochovaný hraný snímek z Ostravska Šachta pohřbených idejí z roku 1921 nešetřil dobové publikum hromadnými stávkami, vzpourami dělníků, ale také třeba jednou z prvních na filmovém plátně ztvárněných důlních katastrof. Po mnoha desetiletích se mu Dukla 61 Davida Ondříčka přibližuje, obrazu opět dominují nahá lesklá těla pokrytá potem a uhelným prachem. Ze všeho vynikají ale i jiné scény, které nepatří jen do podzemního hájemství horníků. Nezapomenutelné je zejména srocování se žen horníků před tušenou katastrofou. Vůbec portrét žen je v tomto snímku něčím scénáristicky mimořádným a umocněným i díky hereckým výkonům Marthy Issové, Antonie Formanové a Lucie Žáčkové.

Z filmu Dukla 61. (Foto: Zuzana Pachová)

Nezapomenutelný je i Petrův noční flám s trumpetou srovnatelný s nejlepšími scénami v poválečné československé kinematografii a zvláště nové vlny, kterou se Ondříček zjevně nechává inspirovat. Emočně mrazivý je pak především hororový závěr z hlubin dolu, který se stane hrobkou pro zaživa udušené horníky, kteří se v amoku zabíjejí sami mezi sebou.

Na jedinečné kvalitě Dukly 61 se podepsal takřka filmový rozměr převažující nad standardně komorním televizním schématem. Nedávná havířovská předpremiéra v kině Centrum tento filmový rys ještě více vytáhla velkým plátnem. Kamera překvapivě nabízí i podmanivé velké celky, například velkorysé záběry na místní krajinu, nejen na rekonstruovaný Důl Dukla pomocí Dolu Barbora v Karviné, ale také zejména na osudově vyhlížející panorama Dolu Lazy.

Největším přínosem Dukly 61 jsou ale přesvědčivé herecké výkony, suverénní ovládnutí charakterů postav. Nejen již zmíněných představitelů všech hlavních postav, kde paradoxně nejméně zajímavě vyhlíží Jiří Langmajer hrající suchopárného ředitele dolu Kotase.  Drobné roličky byly svěřeny ostravským divadelním hercům, za zmínku stojí Anna Cónová v roli dobové andělíčkářky, klíčovou akční roli tady sehraje bezručácký lídr mladší generace Lukáš Melník. V nepatrné části se na plátně na okamžik mihne aréňácká Tereza Cisovská v miniatuře s ledničkou, kterou je třeba vyložit v krajině, aby se ženy horníků mohly svézt k branám dolu. Z mužských protagonistů spjatých s regionem na plátně exceluje Robert Mikluš a v roli bezpečnostního dozorce vystupuje František Večeřa z Národního divadla moravskoslezského.

Bohužel filmu zcela chybí neherci, s těmi dnešní tvůrci už evidentně vůbec nepočítají. Autentické tváře horníků ale v záběrech nahrazují výpovědi svědků tragédie na černobílém formátu, snímek je tímto rámován podobně jako například mezinárodně úspěšný Šulíkův Tlumočník.

Dukla 61 zatím čeká na televizní uvedení a je velká škoda, že ji nemohli vidět diváci třeba na nedávném Kině na hranici, což je poněkud promarněnou šanci, protože mezi zdejší konkurencí by nepochybně obstála. Snad se tato situace změní po 27. květnu, kdy bude mít premiéru její první díl v České televizi.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.