Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba O téhle kapele ještě hodně uslyšíme. The JazzCake a Radek Melša ohromili publikum klubu Pjetka

O téhle kapele ještě hodně uslyšíme. The JazzCake a Radek Melša ohromili publikum klubu Pjetka

7.6.2018 16:40 Hudba

Festival Jazz Open Ostrava 2018 pokračoval ve středu večer vystoupením dvou mladých kapel The Abs a The JazzCake. Koncert se konal v hudebním klubu a restauraci Pjetka na Havlíčkově nábřeží a přilákal početnou skupinu fanoušků i hudebních přátel. Ve druhé jmenované kapele se představil suverénní zpěvák Radek Melša, známý zejména z ostravského nastudování nového muzikálu Romeo a Julie.

Zvětšit obrázek

Radek Melša zpívá nejenom Romea, ale stojí i v čele kapely The JazzCake.
Foto: Petr Janáček

Krátce před sedmou je v Pjetce ještě početní přesila kapel. V koutku uvnitř restaurantu se chystá kapela The Abs a kolem postávají roztroušení členové The JazzCake. Postupně se poměr sil obrátí ve prospěch publika, to už je však okolo osmé hodiny a po krátkém přivítání ostravského jazzového guru a zakladatele Jazz Open Borise Urbánka začíná další festivalový den. Nejprve zahraje brněnská formace The Abs.

Kytarové trio The Abs je složeno ze studentů jazzového oddělení JAMU a ostravské vystoupení v Pjetce na Jazz Open je součástí jejich koncertní šňůry. Bubeník Adam Sikora pochází z Ostravy a je také tváří ostravského Jan Kavka Tria, které nedávno vydalo překvapivě vyzrálý debut. Kontrabasista Michal Šelep je z Bratislavy a kytarista Vít Beneš pochází z Trutnova a studuje kytaru napůl u Viléma Spilky a Davida Dorůžky. Jeden z Benešových učitelů Spilka také o svých studentech řekl, že jsou „nadějí české i slovenské hudební scény.“ Trio spolu hraje necelý rok a v Pjetce se představilo v hodinovém setu, který střídal pomalejší balady s progresivnějšími rychlejšími peckami.

The Abs zaujali pestrým zvukem, různorodou inspirační základnou a instrumentálními výkony. Mně osobně nejvíc sedla hra Adama Sikory a groovově košatá basa Šelepa. Pestrá zvukovost a stylová multižánrovost je dána autorstvím vlastních skladeb tria, na kterých se podílejí všichni tři muzikanti. Proto je vlastní charakteristika The Abs jako „jazzu na cestě“ poměrně výstižná. Spolu s tím však některá místa jejich instrumentálních kompozic zněla trochu nesourodě a bylo zjevné, že některé věci se musí teprve usadit (včetně souhry a některých polovičatě zahraných závěrů), pročistit a zjednodušit.

Z koncertu kapely The Abs. (Foto: Petr Janáček)

The Abs a jejich hudební styl jsou reakcí na mainstreamový jazzový zvuk a z několika vyposlechnutých skladeb je zřejmé, že se muzikanti snažili vměstnat možná až příliš moc vlivů. Africké prvky byly slyšet v hudebních motivech kytaristy Víta Beneše, který místy prozradil i oblibu Jimiho Hendrixe. Hodně skladeb The Abs má veselou atmosféru, která je rovněž reakcí na někdy příliš klidný a vážný jazz současnosti. Po koncertě k tomu frontman a kytarista Beneš skutečně dodal: „Snažím se psát vesele. Napsat smutnou věc není až takový problém, ale napsat něco veselého, do toho se nikdo příliš nežene.“

A jak se hudba první poloviny večera líbila návštěvníkům Pjetky, která se mezitím slušně zaplnila? „Trochu takové nudné, pomalé, některé prvky ale byly dobré. Čekal jsem něco jiného“, konstatoval lakonicky starší pán usrkávající kafe, který zjevně přišel na druhou kapelu a netušil, co vše jej čeká. „Najedla jsem se dobře, ale to je asi tak jediné, co z koncertu zatím mám“, řekla s mírnou ironií jiná účastnice koncertu. Posléze ale popsala své výhrady konkrétněji: „Já jsem se těšila, že The Jazzcake budou první. Tím samozřejmě nehaním tu předchozí kapelu. Jenom mi vadilo, že nepoužívají mikrofon a že neartikulují“, vysvětlila žena fakt, že The Abs nebylo mluvené slovo rozumět a pokusy o využití mikrofonu dopadly rozpačitě.

Smířlivější byl jiný posluchač: „Na to, jak jsou mladí, hrají ti kluci dobře. Člověk musí být zvyklý, že když tam není saxík nebo zpěv, tak to celé zní trochu jinak. Mně se to obecně vcelku líbilo, vzhledem k tomu,  že to nejsou žádní matadoři, kteří hrají dvacet let“, uzavřel pochvalně muž.

The JazzCake navázali na bezprostřední hudební projev The Abs a hned od začátku si získali svou dovednou směsicí swingu, blues, jazzu a improvizace osazenstvo Pjetky. Charismatický zpěvák Radek Melša dobře zúročuje všechny zkušenosti, které nabyl studiem na Janáčkově konzervatoři u Hany Fialové i z vlastní bohaté hudební praxe. Přitom se prezentoval jako nesmírně skromný, do muziky až po uši zamilovaný frontman.

Zpěvák Radek Melša. (Foto: Petr Janáček)

Chytlavá, výbušná, jamující swingová a jazzová klasika v absolutně sehraném, emotivním a odvázaném ztvárnění The JazzCake prostě fungovala a muzikanti v každém okamžiku dávali najevo, jak je hraní baví, a kořenili známé standardy perfektními improvizacemi. Melša se projevil nejen jako výborný zpěvák ale i jako přirozený a zábavný moderátor, který sázel hlášky jednu za druhou (skvělá byla ta vítací, v níž se současně hned rozloučil, i spontánní zdravice Borisi Urbánkovi), dokázal roztančit publikum Pjetky a uvolnit atmosféru.

Vokální projev Radka Melši patří k tomu nejpozoruhodnějšímu na současné hudební scéně. Zpěvák má charismatickou hlasovou barvu a přirozené imitátorské schopnosti, které mu dovolují napodobit styl různých pěveckých osobností. Opírá se o spolehlivou techniku a jistou intonaci, současně se nebojí kombinovat klasičtěji pojatý swingový a jazzový zpěv s improvizací a jeho typickými prvky (scat) s muzikálovými a rockovými vlivy. Ne vždy sice podobné experimenty (v podobě náročných oktávových skoků do falzetu a přechody do screamingu) padly na úrodnou půdu, ale o to víc bylo podání Melši dravější a emotivnější.

Místy zpěvák řádil s až rošťáckou nezbedností, poskakoval a tančil do rytmu. Bude zajímavé sledovat, až Melša najde střed mezi výrazem a mírou expresivních prostředků (méně je někdy více!). Už nyní je zjevné, že v něm roste jeden z nejzajímavějších a nejlepších českých zpěváků současnosti.

Členové kapely The JazzCake. (Foto: Petr Janáček)

Komentář si zaslouží také kapela kolem Radka Mešli, složená rovněž z budoucích akademiků, roztroušených na brněnské JAMU. Akordeonista Vojtěch Drnek sázel barevné melodické linky (škoda, že byl místy hůře slyšet), kterým odpovídaly více experimentální a harmonicky zajímavé vyhrávky kytaristy Jana Laciny. Skvělé byly jejich „souboje“ v podobě dialogických improvizací. Také kontrabas Luana Gonçalvese a bicí Jana Andrýska neztratily z frenetické muzikality ani pětník.

„The Jazzcake na vlnách pseudo-retro-avantgardnosti se snaží brázdit uměleckým prostředím,“ zní okřídlený pseudocitát na jejich stránkách. Kapele, která si získala srdce posluchačů Jazz Open, by to slušelo i na mnohem větším pódiu a lze předpokládat, že úspěch by byl okamžitý a zasloužený.

Jazz Open pokračuje také ve čtvrtek koncertem legendárního showmana Ivana Mládka s kapelou a pátečním hlavním programem na Slezskoostravském hradu.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.