Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Není balet jako balet. Gigantické origami ve Vítkovicích ohromilo symbiózou kovu a lidského těla

Není balet jako balet. Gigantické origami ve Vítkovicích ohromilo symbiózou kovu a lidského těla

14.6.2018 Divadlo

Podmračené a deštivé středeční odpoledne lákalo spíše k posezení v kavárně než ke zhlédnutí venkovní performance. Tajemně vyhlížející červený kovový kontejner, který přirozeně splynul s drsnou krásou Dolních Vítkovic, však sliboval neobyčejnou podívanou, a tak se odhodlaní diváci navzdory nepříznivému počasí usadili v srdci industriálního města, připraveni nechat se ohromit. A rozhodně nemuseli litovat!

Zvětšit obrázek

Z představení Origami.
Foto: Petr Kiška

Představení Origami, které do Ostravy zavítalo jako vyslanec festivalu Tanec Praha, se i přes nevelkou publicitu postaralo o velký zážitek. Můžeme jej bez nadsázky označit za duet tanečnice/akrobatky a kovového „monstra“, které se však dokáže elegantně uspořádat podle tradic japonského umění skládání papíru.

Z představení Origami. (Foto: Petr Kiška)

Právě spojení křehkosti – ať už se jedná o křehkost papíru či křehkost tanečnice – a syrovosti ocelové konstrukce odkazuje k paradoxům, kterými dnes žije nejen Japonsko, ale celý svět. Zranitelný člověk existující mezi kolosy mrakodrapů, obřích tankerů, megalomanských nákupních center, těžních věží…. to vše se vkrádá do mysli, zatímco se červený kontejner pomalu otevírá a z jeho nitra září světlo, skoro jako z vesmírné lodi. Zvuk a hluk lodních doků a kvílení sirén plynule vystřídají hlasy mluvící přes sebe v různých jazycích.

Z představení Origami. (Foto: Petr Kiška)

Satchie Noro oblečená v jasných barvách pomalu rozehrává své pohyby a nechává se vytahovat do výšky jedním z ocelových bloků. Občas visí jen za ruce, občas obrácená hlavou dolů, až se postupně vyšplhá až na samý vrcholek rudé konstrukce. Přísně geometrické tvary plechových elementů ožívají plasticitou jejího těla, které klouže, houpe se, běhá, vlaje a protahuje se do efektních pozic. Když zafouká vítr s kapkami deště a rozčechrá dlouhé vlasy tanečnice, vyvstane před divákem obraz námořníků na zaoceánských lodích, kteří stojí na přídi a do očí jim šlehá sprška z mořských vln. Jak moc jiné by celé představení bylo za krásného slunečného dne? To se můžeme jenom dohadovat.

Z představení Origami. (Foto: Petr Kiška)

Choreografie Satchie Noro staví na detailu a přesnosti, ačkoli se zdá, že se jedná o improvizovaný pohyb. Pozice těla vytváří spolu s červeným kontejnerem působivé obrazy, do kterých je přirozeně zakomponován i genius loci daného místa. Proto je každé představení jiné a originální, v závislosti na tom, kde se odehrává. Noro je milovnicí vzdušné akrobacie, nového cirkusu i riskantních pohybových počinů a práce s konstrukcemi typu kovového kontejneru se stala jedním z jejích hlavních zájmů. Po ostravském představení sama přiznala, že Dolní Vítkovice jsou úchvatnou lokací, která nejen že propůjčila její performanci neopakovatelnou atmosféru, ale také v ní zanechala hluboký osobní zážitek.

Z představení Origami. (Foto: Petr Kiška)

Origami by nemohlo vzniknout bez důmyslného technického řešení Silvaina Ohla a Erica Noëla, kteří přetvořili nehybný kov v takřka živoucí objekt – to však vyžaduje velké úsilí, technici uvnitř kontejneru dosáhli během ostravské produkce hranice neuvěřitelných 290 000 otočení klikou za všechna dosud odehraná představení, přičemž na jednu performanci připadá přibližně tisíc otočení.

Z představení Origami. (Foto: Petr Kiška)

Stejně důmyslně jako kovová konstrukce funguje i propojení se světly, zvukem a hudbou. Saxofonista a skladatel Fred Costa vytvořil pro tento projekt původní hudební doprovod, v němž se mísí industriální zvuky s tradiční japonskou hudbou, lidovými zpěvy a mluveným slovem. Střídá surovost s něžností, stejně jako se mění výraz performerky.  Zvuk a pohyb jsou úzce propojeny, například v okamžiku, kdy Satchie Noro na vrcholku kontejneru mává sekerou, kterou několikrát prudce zatne do ocelového plátu, přičemž se vždy ozve dunivý a ohlušující zvuk.

Z představení Origami. (Foto: Petr Kiška)

Vzdorovat větru a dešti se tedy tentokrát opravdu vyplatilo a zároveň se potvrdilo, že Tanec Praha vysílá do regionů kvalitní a neotřelé produkce. Pokud snad někteří neocenili představení samotné, mohli se alespoň znovu přesvědčit, kolik skrytého potenciálu má industriální centrum Ostravy a s jakou samozřejmostí dokáže hostit různé typy site-specific projektů.

Tereza Cigánková | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.