Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Žít jinak. Výstava v opavském Domě umění ukazuje nadčasovost rozsáhlého díla Milana Knížáka

Žít jinak. Výstava v opavském Domě umění ukazuje nadčasovost rozsáhlého díla Milana Knížáka

17.6.2018 Obraz & Slovo

Opavská kulturní organizace cílí na silná a etablovaná jména. Po Kájovi Saudkovi tak můžeme až do konce srpna navštívit rozsáhlou výstavu Milana Knížáka. Mnohovrstevnaté dílo této žijící legendy českého i světového umění obsadilo kromě hlavní lodi kostela sv. Václava všechny prostory Domu umění v Opavě.

Zvětšit obrázek

Milan Knížák během vernisáže v opavském Domě umění.
Foto: Jaroslav Michna

Kurátorka Rea Michalová nazvala výstavu Žít jinak, což je poměrně signifikantní zkratka obsahově zhušťující charakter Knížákovy osobnosti. Od poslední autorovy retrospektivy uběhlo třináct let a aktuální opavská výstava je důkazem, že je stále z čeho brát, ale také potvrzením, že celistvě uchopit autora v médiu výstavy je prakticky nemožné. Jakákoliv prezentace jeho díla bude vždy fragmentárním výsekem a bude tak působit jako vytržení několika molekul z komplexní šroubovice DNA.

Knížákova DNA nese genetický kód eruptivní neukojenosti, multiplicity a intermediality. Jeho autorské postupy předznamenaly a spoluformovaly vývojové tendence 2. pol. 20. století a počátku 21. století a rozhodně udržují krok se současným výtvarným uměním. Pokud odhlédneme od Knížákovy osobnostní kontroverze, sebestřednosti a až chorobné obsesivní manýry permanentní opozičnosti vůči všem a všemu, musíme žasnout nad kreativitou, precizností forem, provokativností, ale i nad hloubkou obsahů a především nad nekonečnou a nikdy neuzavřenou strukturou výtvarného projevu.

Triptych (střední část), 1968-1985, textil a akryl na plátně.

Přestože opavská výstava, jak již bylo řečeno, nemůže obsáhnout Knížákovu tvorbu en bloc, rozhodně otevírá adekvátní průzory do jednotlivin a jako celek autorovu uměleckou osobnost vykresluje přesvědčivě. Časově jsou zde nejsilněji zastoupena díla z 90. let, nalezneme zde ale i ohlednutí za staršími projekty. Byl jsem fascinován jejich nadčasovou formální průbojností a naléhavostí. Ve vstupním atriu jsou kromě známějších porevolučních plastických kompozic Česká krajina (1990) a Černá Václavka (1990) nahuštěny mladší drobnější umělohmotné plastiky ze série „Ozbrojená zvířata“ (po roce 2000), v nichž autor pracuje s kompozičními srostlicemi zvířat a zbraní. Je to silná odrazová reflexe absurdnosti lidského ozbrojování a zabíjení, které jsme si u člověka tak nějak navykli přirozeně akceptovat. Teprve u ozbrojených zvířat ale tahle tupá zvrácenost rezonuje v plné síle.

Kancopal (ze série „Ozbrojená zvířata“), 2007, umělá hmota, akryl.

Devadesátková série „Počítačové obrazy“ v ochozu atria prokazuje Knižákovu nadčasovou citlivost k otázkám mediálních hranic, kdy nejenže užívá v té době ještě neukotvené experimentální techniky, např. laserový tisk kombinovaný s podlepovaným PVC a doplněný antireflexní celuloidovou vrstvou, ale především užívá softwarového vizuálního jazyka, který vměstnává do surreálných koláží. Jasně tak předjímá celou problematiku vizuální okupace veřejného prostoru digitálním obrazem, s níž se v současnosti vypořádává nejen výtvarný svět, ale obecně vzato i celá civilizace v rámci fenoménu obrazových postprodukčních manipulací jakožto nástrojů politické moci.

Ilustrace k nové Bibli (ze série „Počítačové obrazy“), 1990, laserový tisk.

Výstava ukazuje i Knížákovu autentickou polohu konstruování polymorfních, androgynních nebo jinak abnormalizovaných proniků. Tahle obojetnost umožňuje nabourávat schematismus vnímání lidského mozku a znejišťovat dosazování pravděpodobnostních vzorců, což je oblast zkoumaná nejenom v současné neurovědě, ale také v oblasti výtvarného umění. Je stále aktuální výtvarnou strategií, jak dokazovat, že vnímání obrazu (v obecném slova smyslu) je pravdivostně pochybné.

Autor se vždy s lehkostí pohyboval na pomezí kriticky vyhrocených poloh a vtipných glos. Jeho odvážné postupy spoluformovaly český i světový konceptualismus, především vyvázáním se z hranic konkrétních médií, jejich progresivním mísením, asimilací estetiky kýče i přesahem do oblasti sociálních projektů.  V prostorách oratoře je dokumentace těchto starších sociálních akcí a jiných happeningů vystavena společně se sérií slavných skulpturálních knižních vazeb.

Knižní vazba „Godzilla a spol“.

Výstava Žít jinak v opavském Domě umění znovu připomíná nejen mediální šíři a svobodu se napříč různými médii pohybovat, ale hlavně nadčasovost. Právě realizace z 90. let dokazují Knížákovu nadstandardní progresi v hledání nových a neotřelých výrazových možností. V Opavě máme možnost setkat se nejen s ohromnou tvůrčí potencí jednoho českého výtvarníka, ale i s archeologickou exkurzí do souvrství konceptuálních a postkonceptuálních tendencí výtvarného umění 2. pol. 20. století, v nichž byl Milan Knížák silně přítomný, a to i v rámci mezinárodní scény.

Jaroslav Michna | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.