Beethovenův Hradec ovládli violoncellisté. Vítězství patří Rakušance Judith Wagner

Beethovenův Hradec je soutěž tak trochu ukrytá v malém, ale malebném městečku Hradec nad Moravicí. Stranou velkých městských center, ale rozhodně ne na periferii zájmu veřejnosti a soutěžících, kteří se pravidelně sjíždějí z celého světa. Letos jich přijelo celkem 52 ze 14 zemí, proto soutěž netradičně začala už ve čtvrtek a konala se rovné čtyři dny. Náročnost Beethovenova Hradce je pověstná, v 1. kole museli mladí hudebníci zahrát mimo jiné tři věty z libovolné violoncellové suity Johanna Sebastiana Bacha, ve třetím kole pak museli přednést koncertní repertoár pro violoncello a orchestr (který suploval klavírní doprovod).

Porota měla skutečně plné ruce, potažmo uši práce. V sobotu k večeru, po náročném druhém kole, už byla známa jména šesti finalistů ze čtyř zemí Evropy: Irene Enzlin (Nizozemsko), Maria Leszczynska (Polsko), Judith Wagner (Rakousko) a trojlístek českých violoncellistů Adam Klánský, Eduard Šístek a Vilém Vlček.

Ve třetím a závěrečném kole se lámal chléb. Každý finalista se představil ve vybraném koncertu pro violoncello s doprovodem klavíru. Abecedně první na řadě byla Irene Enzlin, která zahrála Schumannův koncert pro violoncello a orchetr a moll, op. 129. Náročný romantický koncert jí úplně šťastně nesednul. Nejmladší finalista, teprve sedmnáctiletý Adam Klánský, potěšil brilantními Variacemi na rokokové téma op. 33 Petra Iljiče Čajkovského, z kterých čišela jeho spontánní muzikalita, šťavnatý zpěvný tón, ale i nevyzrálé partie.

Adam Klánský. (Foto: Michal Berger)

Maria Leszczynska zvolila Koncert e moll, op. 85 Edvarda Elgara a v její hře nechyběla dokonalá vyváženost všech aspektů hry: skvělá technická výbava, krásně barevný tón, průrazný zvuk a bohatý výrazový rejstřík.

Vysokou laťku udrželi také následující Eduard Šístek a Vilém Vlček, kteří oba zvolili slavný Koncert pro violoncello h moll, op. 104 Antonína Dvořáka. Jejich výkony byly diametrálně odlišné a poukázaly na to, kolik různých cest (a správných!) k hudebnímu dílu může vést. Jenže pak se zjevila hudební femme fatale letošní soutěže, Judith Wagner. Nekompromisně koncentrovaná Rakušanka ve finálovém kole přednesla koncert č. 2 c moll, op. 77 Dmitrije Kabalevského způsobem, který téměř všem vyrazil dech. Ta niterná pozornost k vystižení ponuré atmosféry s delikátním tvarováním každého tónu! Hypnotická soustředěnost její hry plné citu, vášně i něhy předčila předešlé výkony přesvědčivostí a působivostí. Wagner ukázala i svrchovaný technický nadhled a její hra byla dokonalá.

„Letošní finále ukázalo, že bylo z čeho vybírat“, potvrdil bezprostředně po posledním finálovém výkonu předseda poroty a koncertní mistr violoncell Janáčkovy filharmonie Jiří Hanousek. „Přijela báječná konkurence mladých violoncellistů a každý byl typově trošku jiný. A jsem velmi napjat, jak to celé dopadne. Byly to opravdu znamenité výkony“, dodal Hanousek.

A jak to celé dopadlo? Adam Klánský a Irene Enzlin si odvezli čestné uznání. Vilém Vlček a Eduard Šístek 3. cenu a cenu Matice slezské. Druhou cenu získala Maria Leszczynska a první místo úchvatná Judith Wagner, která navíc opanovala všechny další trofeje: Cenu města Hradce nad Moravicí, Cenu agentury Presto, Cenu Janáčkovy filharmonie a Cenu Luboše Odlase.

Maria Leszczynska. (Foto: Michal Berger)

Překvapení některých bylo značné: „Mám radost, protože na hudebních soutěžích je výsledek velmi subjektivní,“ uvedl sympatický Eduard Šístek, který zářil jako sluníčko. „Je pro mne ctí být mezi oceněnými a hrát na stejném koncertě. Je to i velká motivace dál cvičit, studovat a přemýšlet, co můžu udělat lépe. Budu dál hrát na koncertech a ta práce mne bude dál bavit a těšit“, uzavřel motivovaný mladík.

„Jsem docela spontánní člověk, ale musí být nastavené nějaké mantinely: stylistické, hudební, technické, když se to spojí, je to potom hrozná zábava, zamyslel se po soutěži i další oceněný Čech Vilém Vlček. „Já jsem vůbec nečekal, že se dostanu do druhého kola. Je to moje první velká soutěž a mám hroznou radost. Je to opravdu ohromná čest a motivace. Příští rok bude Čajkovského soutěž v Moskvě, ale to vše ukáže čas,“ uzavřel spokojeně Vlček.

Vilém Vlček. (Foto: Michal Berger)

Také vítězná Judith Wagner byla ze svého umístění více než mile překvapená: „Čekala jsem, že budu ze hry po prvním kole“, uvedla stále ještě evidentně nevěřícně Wagner a dodala: „Momentálně si myslím, že to není pravda, absolutně jsem něco takového neočekávala.“ Radost však tryskala i ze subtilní Rakušanky, která dojatě řekla: „Jsem opravdu šťastná, že se lidem moje hra líbí.“

Pět z šesti finalistů se také představilo na závěrečném koncertě laureátů soutěže Radost z vítězství. Program zahájil Adam Klánský Preludiem z violoncellové suity C dur BWV 1009 Johanna Sebastiana Bacha. Mladý divoch Klánský už byl hlavou ve vlaku domů, čemuž odpovídala i jeho lehounce roztěkaná hra. Každopádně Adam je velký talent, který při svém mládí může být za několik let klidně vítězem. Dravou Etudu č. 4 M. Bukinika zahrál Vilém Vlček. Po něm přišla chvíle vítězné Judith Wagner, která se za doprovodu ostravské pianistky Elišky Novotné ponořila do Sonáty č. 5, D dur, op. 102, č. 2 Ludwiga van Beethovena. Obrovský ohlas sklidila také Marie Leszczynska svým pojetím Sonáty C dur op. 119 Sergeje Prokofjeva.

Program závěrečného koncertu uzavřel Eduard Šístek s Renatou Ardaševovou dvěma větami z violoncellové Sonáty č. 2, H. 286 Bohuslava Martinů. Soutěž velmi mile poznamenaly výkony některých korepetitorů, zejména v případě posledně zmíněné Ardaševové se jednalo o skutečně mimořádný umělecký doprovod, který byl do nejmenších detailů promyšlený a protkaný skvělou hudební komunikací.

Pro letošní rok mohou být organizátoři soutěže Beethovenův Hradec spokojeni. I mladá česká generace violoncellistů má skvělé talenty, kteří mají před sebou velkou budoucnost. Jen ji nepromarnit.