Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Kluby zblízka, část 19: Některé kapely vymýšlejí nesmysly, třeba barvu jablek, říká Marcel Lesník, šéf Garage

Kluby zblízka, část 19: Některé kapely vymýšlejí nesmysly, třeba barvu jablek, říká Marcel Lesník, šéf Garage

5.7.2018 00:00 Hudba

V dalším pokračování našeho seriálu o klubové scéně v Moravskoslezském kraji jsme se vydali do ostravské Garáže. S Marcelem „Woodmanem“ Lesníkem, tedy s šéfem tohoto profesionálně vedeného a vypadajícího klubu, jsme probrali řadu témat, přičemž jsme se nevyhnuli ani několika ošemetným záležitostem. Dále se dozvíte například i to, jaká zahraniční hvězda se ptala, zda mají v Garáži fitcentrum, nebo která skupina si dala do smlouvy podmínku, že v Ostravě nesmí být vyvěšeny plakáty zvoucí na její koncert. A samozřejmě nechybí ani zmínka, jak tento její požadavek ovlivnil návštěvnost této akce.

Zvětšit obrázek

Hudebník a majitel Garage Clubu Marcel Lesník.
Foto: Archiv

Kde hledat kořeny klubu Garage, za jakých okolností tento klub vznikl?

Asi od roku 1992 jsme ve zdejším prostoru, který tehdy fungoval jako společenské zařízení martinovského masokombinátu, začali pořádat pravidelné rock´n´rollové plesy. Mezitím se zde měnili majitelé a když tady byl asi čtvrtý a už vše bylo zakonzervované, přišla nabídka, zda nechceme objekt koupit. Zpočátku to vypadalo jako bláznivý nápad, ale nakonec jsem řekl proč ne. Prostě, že to zkusíme. V roce 2005 jsme objekt koupili a já jsem začal vymýšlet koncepci a program. Nejdříve jsem si říkal, že využijeme tak padesát procent prostor a pak budeme přemýšlet co s dalšími částmi. Nicméně se vše rozjelo tak, že jsme nestačili ani přistavovat.

Dá se tedy říci, že jsi začal klub provozovat spíše z podnětu druhé strany?

Ani ne. Pořádal jsem akce v Děhylově. Možná jsem k tomu tíhnul, ale nikdy to nebyla má hlavní práce. Měli jsme stolařskou dílnu, vyráběli jsme nábytek a interiéry. Pořádání akcí byl koníček. Můj prvotní záměr byl, že zařizování koncertů bude taková přidružená výroba, ale nakonec se to úplně otočilo a přeskočilo to do úplně jiného levelu, takže se organizování koncertů stalo mou hlavní pracovní činností.

Vzhledem ke kvalitním prostorům, které Garáž nabízí, se dá předpokládat, že akce nejen pořádáte, ale také tě oslovují různí promotéři, kteří chtějí, aby kapely, jež oni zastupují, vystoupily v Garáži. Jaký je tedy poměr akcí, které přímo organizujete a které pořádají jiní promotéři?

Řekl bych, že osmdesát procent akcí je našich a dvacet procent dělají promotéři, se kterými spolupracujeme. To znamená ti, se kterými to má smysl. Například Pragokoncert nebo Patrik Kohut.

Máš nějaká kritéria pro to, zda danou akci povolíš, či nikoliv?

Řekl bych, že máme nějaká morální měřítka. Vím, že tu určitě nebudou hrát třeba takový Michal David a podobní. Prostě nevidím důvod, proč by měli. Vím, že by to bylo vyprodané, že by nebyl problém je tu pozvat, ale ne. Samozřejmě pokud by je někdo pozval na firemní akci, tak do toho nezasahuji. Ale že bych takové koncerty zajišťoval já, to určitě nenastane. Ale na druhé straně není to tak jednoduché pořádat koncerty. Stačí se podívat, jak český showbyznys vypadá.

Je naopak nějaký interpret, jehož koncert bys chtěl v Garáži zažít, ale zatím se ti to nepodařilo?

Samozřejmě jich je hodně, většinou se jedná o zahraniční muzikanty. V Česku je ten rybníček malý. Pořád se na festivalech nebo pivních slavnostech vaří stejné kapely. Ani není v médiích prostor, aby ty nové kapely nějak nastoupily. To, co se děje v mainstreamových médiích, je hrůza. Proto tedy tíhnu k těm zahraničním kapelám. Už jsme tady měli Sweet, Uriah Heep a mám furt takové přání, že by bylo fajn, kdyby se povedlo přilákat někoho z AC/DC. I když je pravda, že koncert Phil Rudda v Barráku, který jsem viděl, se moc nepovedl. Ale nějaké takové hvězdy se budeme snažit do Garáže dostat. Samozřejmě pokud to bude v našich finančních možnostech, protože klub má přece jenom omezenou kapacitu.

Jak moc ti při organizování koncertů pomáhají nějaké osobní vazby či osobní vztah s danými interprety? Alespoň podle mého názoru třeba koncerty Barbory Polákové, Xindla X, Mňágy a Žďorp by asi rádi uspořádali i v jiných ostravských klubech…

Osobní vztahy hrají velkou roli. Nicméně v prvé řadě si člověk musí vytvořit nějaké jméno a ti interpreti musí vědět, že je všechno v pořádku a že odejdou odsud spokojení, jak finančně, tak i s tím zázemím a řeknou si to dále. Když to člověk jednou začne dělat horkou jehlou a odrbávat, tak se mu to vrátí. To nemám zapotřebí dělat. A když tu někteří hrají pošesté, posedmé, tak je to známka, že všechno funguje a vědí, do čeho jdou. Proto jsme vybudovali i ten hotel, aby to zázemí měli. Jako muzikanti víme, jaké to je, když se v noci někam stěhuješ a přejíždíš přes půlku města. Tady sejdou v papučích na pódium, snídaní dostanou v deset a my jim rádi vyhovíme, protože víme, co to znamená.

Můžeme říci, že značka Garáž je mnoho let úspěšná i díky servisu, který nabízí jak pro fanoušky (zvukové podmínky, kapacita), tak pro kapely (zázemí, backstage a podobně). Nicméně stále je třeba se vyvíjet, plánujete tedy nějaké rozšíření, inovace, novinky?

Vývoj se nedá zastavit. Rozhodně to není tak, jak by si mnozí mohli myslet, že stačí otevřít a všechno bude fungovat. Teď jsme třeba koupili velkou obrazovku, kterou chceme nainstalovat na pódium, aby se zase „live“ zážitek posunul dále. Všechno se mění a někam posouvá. A díky tomu, že ceny technologií klesají, tak i my si mnohé můžeme dovolit. Ta obrazovka by přitom měla snímat jak obraz, tak by měla vytvářet různé animace a efekty.  Také určitě chceme doplnit aparaturu. A ještě jednu novinku chystáme. Ta je zatím ve fázi projektu, a to takzvané rychločepování piva až taková samoobsluha. Zatím nechci moc prozrazovat, ale můj cíl je, aby člověk přišel, načepoval si a šel. V zahraničí jsme viděli, že to funguje. Momentálně tedy testujeme první přístroje tohoto typu.

Rozhodně je chvályhodné, že se stále chcete zlepšovat, protože třeba loni otevřený BrickHouse disponuje podobnou kapacitou jako Garáž…

Konkurence je v pořádku. To je OK, spíše by tu byla jiná otázka, se kterou mám problém. Pokud tedy můžu…

Samozřejmě…

Jde o to, že my jedeme za vlastní prachy a spousta těch městských či takzvaně poloměstských organizací jede za prachy naše, které odevzdáváme v daních. A to je nerovný boj. Proč já mám bojovat s různými institucemi, které dostávají desítky milionů, a my jedeme za svoje? To je špatně. Rozdělme peníze nějak rozumně, nebo nerozdělujme žádné peníze… Já jsem pro, aby se nerozdělovaly žádné peníze. A pojďme se ukázat, kdo co umí. Je to byznys jako každý jiný.

Díky za názor, ale vraťme se ke Garáži. Když zavítáme na váš facebookový profil, tak si občas v diskusích můžeme všimnout postřehů, že v případě, že je na koncertě hodně lidí, respektive když je vyprodáno, tak si někteří stěžují, že je v klubu špatný vzduch a potí se… Plánujete v této věci nějaké zlepšení?

Řeknu to jednoduše. Poměr té investice k tomu, co to přinese, je srandovní. To raději koupím tu obrazovku. Takových koncertů, kdy je tento problém, je pět do roka. A to pro mě nemá smysl. To jsou pro mě statisícové až milionové náklady. Ale zeptám se ještě jinak. Když se koná festival ve venkovním prostředí a tři dny je čtyřicet stupňů ve stínu nebo tři dny prší, řeší to někdo? Takže asi tak… My se samozřejmě snažíme tuto věc vylepšit, počítáme, že se to v budoucnu mírně zlepší, ale rozhodně si Garáž nemůže dovolit rozhazovat jako městská zařízení.

V Garáži koncertovala už spousta hvězdných skupin různých žánrů. Dokázal by sis vzpomenout na nějaký netradiční požadavek, který na vás některá z kapel měla?

Třeba norští Satyricon, kteří u nás nedávno vystupovali, chtěli fitcentrum. Což je jeden z mála požadavků, který jsme neuměli splnit. Paradoxně musím říci, že se západními kapelami není nejmenší problém. Mnohé z nich jsou zvyklé jezdit v tourbusech, kde tráví měsíce a ti členové jsou pak rádi, když k tomu jako u nás mají hotel. Nebo třeba hlavní šéf jako Udo Dirkschneider jde spát na hotel a ostatní členové zůstávají v autobuse. Nicméně rozežranost některých tuzemských kapel je bezbřehá. Tyto rádoby české hvězdičky, které mají dva hity, často vymýšlejí nesmysly, jako například jaké barvy budou mít jablka… (smích) Je to smutné. Protože ti lidi nevědí, že jejich prostor začíná ve Valašských Kloboukách a končí v Aši. A když budou vymýšlet nesmysly, tak si sami sobě do budoucna podřezávají větev. Je pravda, že ti čeští, řekněme, legendární muzikanti jako Olympic, tak s těmi žádný problém není. Ti totiž něco zažili a viděli. Ale když někdo rychle vyjede nahoru a má na YouTube naklikané dva miliony, tak mu mnohdy začíná, jak se říká ostravsky, jebat. (smích)

Máš pocit, že se mění i samotný hudební fanoušek? Když porovnáš situaci v roce 2018 a před deseti lety… Že je náročnější jak na sebe, tak i na to, co se mu nabízí?

Myslím si, že se fanoušek hodně změnil. I v otázce toho servisu. My jsme byli rádi, když jsme kapelu viděli, i když jsme stáli na jedné noze. V současnosti to je jiné, to je jasné. Překvapuje mě třeba, že hodně mladých chodí i na starší takzvané „klasiky“. My se snažíme servis furt posouvat dále. Třeba aby byly záchody čisté. Myslím si, že tohle je standard. Bohužel však musím říci, že to na mnoha festivalech nefunguje. Podle mě záchody a studené pivo jsou základ. Dále můžu zmínit digitalizaci a s tím související elektronické lístky. Fanoušek nemusí nikam chodit, vyřídí vše z domu a zaplatí kartou. To jsou věci, které jsme začali dělat jako jedni z prvních. V současnosti už je to standard, a pořád se to posouvá dál.

Když už jsme zmínili výborné zvukové podmínky, tak si neodpustím jednu související historku. Když v Garáži v roce 2013 vystupovali death metaloví Cannibal Corpse ze Spojených států, tak údajně se zvukovými podmínkami a technickým aparátem klubu moc spokojeni nebyli…

To se stalo, ale tady musím zdůraznit, že tuhle akci jsme nepořádali my. Jsou případy, kdy promotérovi nestačí aparát, který tady je, zajistí si jiný… No, a je to hrozné. Ale do toho já nemůžu zasahovat. To je věc promotéra, koho si najmou. Na druhé straně nevím, proč je dobré vyhulit zvuk tak, že se celý barák třepe. Zvlášť u tohoto stylu.

Jakou strategii využíváte v rámci PR? Všiml jsem si totiž, že na některé akce plakáty ani nevylepujete a stejně je vyprodáno…

Co se týká plakátů, máme základní vzor, aby bylo hned na první pohled jasné, že jde o naši akci. Pak používáme billboardy a také reklamy na zastávkách. Tištěné médium začíná pomalu ustupovat. Nebo ještě trochu jinak… Když jde o koncert pro věkovou kategorii 45 let a výše, tak ten plakát je furt jasný. Ale když jsou cílovou skupinou mladší, tak je to jinak. Plakát zůstává na pokraji, v současnosti už mnohé pokrývají sociální sítě. V této souvislosti mě napadá jedna historka…

Klidně pokračuj… 

Ten koncert sice pořádal Parník, ale měli jsme v Garáži Američany Scott Bradlee and Postmodern Jubebox. Je to kapela specializující se na cover verze, ale předělané třeba do třicátých nebo čtyřicátých let a k tomu využívají i dechy. A ti měli ve smlouvě, že ve městě nesmějí být vylepeny žádné plakáty. Veškerá propagace šla prostřednictvím sociálních sítí. A bylo tu plno. Nechápal jsem, kde se ti lidi vzali. Navíc mnozí z nich přijeli z Polska i ze Slovenska.

Kromě koncertů se občas v nabídce objevují i různá divadelní vystoupení, festival minipivovarů a podobně. Proč? Je to podle tebe nutnost?

Zkoušíme všechno možné. Myslím si, že tento prostor má obrovskou výhodu, že je jak multifunkční, tak multigenerační. Je tu vyžití pro malé děti, které tu mají hřiště, tak pro seniory. Nedávno jsme začali organizovat i tančírnu, zájemci si u nás mohou zatančit třeba tango, což v současnosti v Ostravě kromě nás a Akordu nikdo nenabízí. Co se týká divadel, tak nejprve jsme začali pořádat stand-upy. To bylo nenáročné na prostor. Momentálně už však na pódiu máme i divadelní osvětlení, doděláváme všechny opony a podobně, takže zkoušíme zájezdová divadla. Jezdí jich hodně a myslím si, že stojí za to. Máme zamluvené například představení od divadelní společnosti Háta nebo Divadla Bez zábradlí. Většinou se jedná o hry, které jsou vyzkoušené. Jsem zvědav, jak se to uchytí. Myslím si, že Ostravě tyto divadelní inscenace kromě Domu kultury města Ostravy nikdo další v nabídce nemá. Je to prostě další možnost, jak se pousnout…

Jako třeba už zmíněný festival minipivovarů…

Taky, ale nejen ten… Měli jsme tady i sportovní akce, jako například box, kick-box nebo thajský box. I když tyto akce pořádal vždy někdo jiný, který si pouze pronajal náš prostor. To taky nebylo špatné. Je třeba vyzkoušet všechno možné, hlavně nezůstat stát na místě. Je důležité se furt posouvat dále. Když jsme začínali organizovat festival minipivovarů, tak jsme byli první v Ostravě. Momentálně se taková akce koná v každé vesnici či na každém předměstí. I proto jsme se letos zaměřili na speciály IPA, APA a podobně, aby to zase bylo trochu jiné. Dvanáctka a desítka se čepuje všude.

Jaké jsou plusy a minusy Garáže?

Plusy jsme asi vyjmenovali a řekl bych, že ten největší plus je v současnosti ten hotel. Svědčí o tom ohlasy muzikantů. Dalším plusem je, že si vaříme vlastní pivo, nejsme na nikom závislí. Minus je určitě ta vzduchotechnika, tu musíme trochu vyřešit. A co vidím jako problém, je nedostatek schopných a ochotných lidí, kteří by fungovali tak, jak chci já. Ten stav v rámci personálu musíme doplnit. Ale to není jen náš problém, to je obecný problém. A ještě bych zmínil jednu výhodu. A tou je, že my tu můžeme dělat kravál, jaký chceme, a nikdo nás nebude buzerovat. To je další velké plus. Zvlášť když tramvaje odsud taky jezdí v pravidelných intervalech.

Čtěte také:
Hudební bazar Ostrava
Stolárna Havířov
Kofola Music Club Krnov
Stará aréna Ostrava
Barrák Ostrava

Barrocko Třinec
Rock Café Southock Jablunkov
Galerka Nový Jičín
Fabric Ostrava
Jam Opava
Stoun, Frýdek-Místek
Cooltour, Ostrava
Dock, Ostrava
Parník, Ostrava
BrickHouse, Ostrava
Klub Futra, Orlová
Klub Art, Opava

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.