Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Ostravská kapela Nedivoč hraje poctivou hudbu, která zaujme nejen exkluzivními hosty na debutovém albu

Ostravská kapela Nedivoč hraje poctivou hudbu, která zaujme nejen exkluzivními hosty na debutovém albu

7.7.2018 Hudba

Ostravská kapela Nedivoč zatím nepatří ke kapelám, jejichž jméno by vyvolalo okamžitou a všeobecnou odezvu. Jenže časy se mění. Svatopluk Tulej, Jan Uvira, Vojtěch Šňupárek, Jan Smichovič, Kuba Kupčík a Jiří Krhut vydali album Vale pletichám, z kterého chytlavost přímo kape. Parádní balady střídají odpíchnuté pop-rockové pecky. Svěží debut má energii a překvapuje emoční silou, která je subtilnější a bohatší než většina srovnatelných nahrávek.

Zvětšit obrázek

Snímek ze křtu alba Nedivoč v ostravském klubu Heligonka.
Foto: archiv kapely

K recenzi debutu ostravské kapely Nedivoč jsem se dostal zvláštní oklikou. Vedla přes prvotní nedorozumění, náročný první ročník kulturních Cen Jantar až k prázdninám. Nakonec jsem si k albu Vale pletichám našel cestu až ke konci školního roku. Jejich melodie mi zněly při psaní vysvědčení i na toulkách Moravskoslezským krajem za koncerty nebo výlety. Debutová nahrávka Nedivoč byla pořízena ve Studiu 1 Českého rozhlasu Ostrava. Mihlo se na ní několik exkluzivních hostů, kteří příběhům kapely vtiskli nadregionální rozměr. Ale tím hlavním trumfem Nedivoč jsou vynikající texty bubeníka Jiřího Krhuta a skvělá hudba i provedení.

 

Zastavme se chvíli nad názvem Vale pletichám. Je to indicie: signál o konci jedné epochy a novém směru životní cesty, niterné osobní rozhodnutí, které se zříká intrikování, zákeřností, podlostí a zbabělosti. Nutno říci, že Nedivoč nezůstali u pouhého názvu. Celé album je v textech prostoupeno osobními křižovatkami: příběhy se vyhýbají laciným sloganům, současně se jejich scénář zdařile míjí s patosem. Civilní terén písní objímá pachy i vůně, pot i slzy, často je prozářen nečekanými a chytrými metaforami (Láska je lék se zlou pověstí / přístupná jak stěna Pamíru, atp.), které dokládají imaginaci textaře a výhradního autora hudby Jiřího Krhuta (otextoval 10 ze 12 písní), v níž se sofistikovaně zobrazují poetické, rozpustilé i něžné zpovědi osobních proher i nových nadějí.

Vale pletichám je do určité míry mezinárodní album. Poctivě vytesané, jako bývaly desky československých muzikantů, kteří se scházeli a prostupovali na různých počinech. Slovenský text písně Že si nazpívala se zpěvákem Nedivoč Svatoplukem Tulejem Mirka Miškechová, dalším slovenským songem je Spolu jak zvery se skvělým textem Michala Pivovara. Někdy jsou v písních citelné inspirace špičkami slovenské i české hudební scény (Richard Müller a Vlasta Redl jsou zásadní), ale v tom nejlepším slova smyslu, tedy nikoli opakováním melodických floskulí, jako to bezradně činí některé popové kapely, ale vytvořením svého autorského stylu.

Vale pletichám je také univerzální album. Na začátku jsme předestřeli, že album řeší vztahy, které jsou v lyrické rovině tlumočeny charismatickým hlasem zpěváka Svatopluka Tuleje. Příjemným vybočením z dobře položených kolejí je píseň Tirácká s hlasem Ondřeje Rumla, v které perlivě zajiskří soul a reggae, skvělý klavír Jana Uviry a bláznivý text Jiřího Krhuta, který se okamžitě vpije do paměti. Šansonem a nadsázkou dýchá Ošuntělá, kterou si s nekašírovanou drzostí a typicky nenuceně vystřihla Ester Kočičková. Hapkovskou poetikou je prozářena také Herečka z bijáku s naprosto osobitým frázováním a chlapským zpěvem Františka Segrada. Okamžitým, dojemným a skvostným hitem je píseň Ráda s legendární Marií Rottrovou, která začíná nádherně progresivní instrumentální předehrou a přináší moudrý text, který pohladí na duši svou čistou krásou.

Je těžké hledat na debutu Nedivoč nějaké vrcholy a stěžejní písně. Celkově totiž album působí jako svého druhu konceptuální a konzistentní záležitost. Vnitřní dramaturgie dvanácti písní a rozmanitost jejich nálad dává tušit, že si Nedivoč dali sakramentsky záležet na tom, aby jim ten rámec dával smysl, aby je bavil pořád dokola a jen tak nezevšedněl. A to se jim také skutečně povedlo. Příběhy, které jsou na albu Vale pletichám vysloveny, nešokují ničím nezvyklým, možná je prožil leckterý z nás. Ale jedinečný je způsob a prostředky jejich ztvárnění, které jsou nadstandardní nejen v textové a pěvecké rovině, ale i instrumentálními výkony.

Každý song dostal do vínku něco jiného: romantický klavír (Herečka z bijáku, Balada o člověku), jinde bluesrockové kytarové sólo (Tudy šel). Další místa instrumentálně podbarvili kreativní hosté Michal Žáček (flétna v Ráda), Rudy Horvat (kytara v Hříchy z matrací) a Radka Tihelková (housle a viola v Ošuntělá). Zásadní přínos má také skvělý sbor Permoník v patrně nejsugestivnější písni alba Balada o člověku s nadčasovým textem Radovana Šťastného.

Muzikanti, kteří tvoří Nedivoč, jsou zkušení, řadou předchozích kapel ošlehaní bardi. Ví přesně, co chtějí říct a zahrát. Vynikající zvuk je prací zkušeného zvukaře Marka Hoblíka, který se v každé písničce přesně trefil do jejích zvukových potřeb a specifik.

Na albu Vale pletichám kapely Nedivoč si zřejmě každý najde to své. Jsou to hluboce prožité písně s krásnými texty a silnými melodiemi v perfektním vokálně-instrumentálním podání. Je úplně jedno, jaké stylové škatulky si na ně každý doma nalepíme. Důležité je, že mají dar nezevšednět, pobavit, ustrnout a na chvíli vykolejit z dnešní překotné doby.

Vale pletichám je nesmírně sympatický, vyšperkovaný debut, který bude velmi těžké přeskočit. Než se tak stane, bude album Nedivoč skvělým kumpánem, jako celá tahle hudební partička.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.