Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Na MAČ do Staré arény míří Eva Turnová i deset let režimem vězněný turecký autor

Na MAČ do Staré arény míří Eva Turnová i deset let režimem vězněný turecký autor

20.7.2018 Obraz & Slovo

Měsíc autorského čtení ve Staré aréně jde do finále. Ve čtvrtek 2. srpna ho uzavře Eva Turnová, někdejší basistka The Plastic People of the Universe, bloggerka a autorka oblíbených sloupků Turnový háj. V předchozí dnech dojde třeba na vystoupení Jerzyho Kronholda, někdejšího polského konzula v Ostravě. A tureckou literaturu bude reprezentovat například İskender Pala, jehož romány dosahují v autorově vlasti statisícových nákladů a jsou nesmírně populární.

Zvětšit obrázek

Eva Turnová přijede na Měsíc autorského čtení do Ostravy.
Foto: MAČ

Měsíci autorského čtení (MAČ) to v klubu Stará aréna sluší. Pro literaturu je to vstřícný prostor a každý Ostravák středního a staršího věku se tu navíc dojme vzpomínkou, že sem chodil na skvostné divadelní kusy Komorní scény Aréna a ještě dříve do Divadla hudby. A také na první ostravský MAČ v červenci 2010, který měl zahajovat ostravský prozaik Jan Balabán, ale ten nedlouho před festivalem nečekaně zemřel.  Brněnská část čtení se navíc odehrává na jevišti proslulého divadla Husa na provázku, takže je sympatické, že letos se čte na divadelní scéně i v Ostravě. Slovo si totiž s jevištěm vždycky skvěle rozumělo.

Ve Staré aréně si lze ale občas všimnout jednoho zvláštního jevu, že někteří místní literáti i pokušitelé jiných uměleckých žánrů zůstávají sedět v kavárně a čtení v sousedním sále ignorují. Škoda, festival totiž přináší jedinečný průřez toho nejlepšího, co se v poslední době urodilo v polské, slovenské, české, ukrajinské i polské literatuře. Pro píšící jedince jsou to nevídané inspirace, neboť styl mnohých hostů je natolik unikátní, že v tuzemském prostoru nemá obdobu. Autor tohoto textu byl například u vytržení ze čtení polského beletristy jménem Paweł Sołtys (v úterý 17. července), jenž je zároveň u severních sousedů populární i jako textař a skladatel. Ukázky z tvorby, které Sołtys četl v Aréně, byly gejzírem neotřelých spojení napěchovaných do „kulometného“ textu z varšavských ulic. Bardzo dobrze!

A hlavně kvůli takovým čtenářským zážitkům má smysl občas navštívit Měsíc autorského čtení i v poslední jeho třetině. Tu v pátek 20. července odstartoval turecký prozaik a politický aktivista Haydar Karataş, který byl už v devatenácti letech zatčen a strávil přes deset let za mřížemi. Ve vězeňské cele napsal román Gece Kelebeği (Noční motýl), který čerpá ze vzpomínek jeho matky a babičky na kurdské povstání v Dersimu. Text mu ale úřady zabavily, takže knihu musel znova po paměti zrekonstruovat. Dnes žije v exilu ve Švýcarsku. „Řada vězňů ten pobyt za mřížemi nepřežila,  stovky lidí. Já jsem měl velké štěstí, že jsem se dostal do nemocnice, z níž se mi s pomocí přátel podařilo utéct na svobodu a do exilu,“ vyprávěl Haydar Karataş téměř plnému sálu Arény.

Autor nesmí Turecko navštívit do roku 2029, kdy mu mu teprve vyprší trest. Knihy mu ovšem v jeho vlasti mohou vycházet. Tento rozpor také zabral značnou část diskuse s diváky, neboť v komunistickém Československu nepřipadalo v úvahu, že by knihy odsouzeného politického vězně ležely v knihkupectvích. Autokracie, která nyní vládne Turecku, je zkrátka jinou formou totality, než jakou jsme poznali my.  „Platí ale, že v díle nesmím žádným způsobem urazit či jinak zpochybnit islám,“ vysvětlil  Karataş. Spisovatel také varoval před masovou migrací vyznavačů islámu do střední a západní Evropy.

Exilu se dotýkal i román Davida Zábranského Za Alpami vydaný Větrnými mlýny, tedy nakladatelským domem z Brna, který je i pořadatelem festivalu MAČ. „Máme deklarovanou Evropu bez hranic. Všichni ale cítíme, že to přestává být pravda. A netýká se to jen Orbána, který si staví zeď v Maďarsku, cítíme to i na Facebooku. Zdi ve společnosti nebyly nikdy vyšší než teď. Možná, že sen o zboření hranic byla utopie,“ řekl  Zábranský už před festivalem v souvislosti s novým románem, z něhož četl v pátek v Ostravě.

DAVID ZÁBRANSKÝ: ZA ALPAMI
(ukázka)

„Největší českou švejkovinou je česká xenofobie,“ řekl Mathias. „Však si vezmi, jak je to absurdní situace. Trochu jako národ zaostáváte, neuraz se. Jste hermeticky uzavřeni ve svém češství. Vaše slovanská podstata ve vašem národě evidentně působí jako brzda, jako písek, který zadírá jazyk i myšlení. A takový národ se rozhodne, že nepřijme nic cizího. Jedinou vaší šancí je šukání s cizinci…“

Připomínáme, že literární festival Měsíc autorského čtení vznikl v roce 2000 v Brně a později se rozšířil i do dalších měst. V roce 2010 dorazil také  do Ostravy, o rok později do polské Vratislavi a slovenských Košic, naposledy v roce 2015 do ukrajinského Lvova a ve všech jmenovaných městech se koná také letos. V nejbližších dnech do Staré arény přijede třeba Jerzy Kronhold, někdejší polský konzul v Ostravě. A tureckou literaturu bude mimo jiné reprezentovat İskender Pala, jehož romány dosahují v autorově vlasti statisícových nákladů a jsou nesmírně populární. „Pala dokázal Turecko nadchnout pro klasickou poezii a jeho knihy se tam prodávají lépe než u nás romány Michala Viewegha,“ říká mluvčí festivalu Michaela Dvořáková.

Festival pak ve čtvrtek 2. srpna uzavře Eva Turnová, někdejší basistka The Plastic People of the Universe, bloggerka a autorka oblíbených sloupků Turnový háj. A možná přečte z Turnového háje i text, který vyšel v časopise Instinkt loni v listopadu a dotýká se trémy, „Plastiků“ i výchovy. Tak na shledanou ve Staré aréně!

EVA TURNOVÁ: SLOUPEK Z TURNOVÉHO HÁJE

Kdo někdy neměl trému

Tu největší mívají paradoxně ti, kteří k tomu nemají žádný objektivní důvod. Vzpomínám si, jak se Mejla Hlavsa vždycky před začátkem koncertu schovával za bednou a doufal, že se něco stane a koncert se zruší. V tomhle ohledu naprosto souzněl s geniální herečkou Květou Fialovou, která zase noc před premiérou vyrážela do ulic a spoléhala na to, že se ze tmy vynoří zločinec a zbaví ji života – i trémy.

Ani Mejla, ani Květa neměli důvod si nevěřit, ale nedali si říct. Když bylo mé dceři sedm let, Mejla Hlavsa zemřel a já jsem ho v kapele nahradila. Každý den jsem si doma přehrávala dokola skladby Plastiků a hodiny cvičila, abych se aspoň vzdáleně přiblížila jeho stylu hraní. Johance jsem vyprávěla, jaký byl Mejla skvělý muzikant a úplně zbytečně si nevěřil. Dohodly jsme se, že ona se ve škole nebude stresovat a já že budu vděčná i za drobné úspěchy.

Den nato přišla Johanka domů s úsměvem na tváři:

„Maminko, dostala jsem trojku za lidovou písničku a vůbec jsem neměla trému.“ „A jakou sis vybrala “ „Tu, jak jsi teď doma často hrála. Prší, prší, prší, víc nežli se sluší, ďábel mi sedí na duši.“

Polil mě pot. Za výtržnictví už se sice nezavírá, ale dneska člověk nikdy neví.

„Tos neměla…“

„Paní učitelka sama chtěla ‚prší, prší‘,“ hájila se Johanka.

„Prší, prší, jen se leje, ale ne prší, prší, prší…“

„Mami, podle mě je trojka víc než drobný úspěch.“

„To je vlastně pravda. Nemusí pršet, stačí když kape.“

*

Program MAČ 2018 ve Staré aréně je k dispozici ZDE

 

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.