Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Druhý ročník festivalu MimoProudy opět nastolil otázku, proč Karviňáky alternativní kultura moc nezajímá

Druhý ročník festivalu MimoProudy opět nastolil otázku, proč Karviňáky alternativní kultura moc nezajímá

25.8.2018 Hudba

Karviná je městem, které se proslavilo zejména svou nezaměnitelnou hornickou tváří, díky které dodnes okouzluje, ale také odrazuje. To bohužel platí i pro místní a okolní obyvatele, kteří kolísavě váhají nad každou návštěvou kulturní nebo hudební akce, za kterou by měli zaplatit vstpuné. V pátek večer se zde již podruhé v areálu Loděnice konal jednodenní festival MimoProudy, který se už podle názvu dotýkal spíše hudby mimo tzv. mainstream. A v tom je tak trochu i kámen úrazu.

Zvětšit obrázek

Nejvíce lidí přišlo na Korben Dallas, některým kapelám naopak chybělo publikum.
Foto: Gabriela Stašová

Druhý ročník této akce se konal ve spolupráci s Nadací OKD a městem Karviná, především se pak o celou organizaci postarala Iniciativa Dokořán, která se aktuálně soustřeďuje na menší události a akce s přesahem i mimo kulturní a umělecké počiny. MimoProudy byly rozděleny do dvou scén – hlavní open air pro větší jména a menší zastřešenou „bustage“, která hostila interprety ještě více mimo proudy s myšlenkou otevřené atmosféry doprovázející obvykle pouliční umění.

Jak už bylo naznačeno, pořadatelé jakýchkoli kulturních akcí v Karviné to nemají jednoduché. A i v tomto duchu se nesl začátek prvních koncertů, kdy lidí přišlo opravdu poskrovnu. Většina si tak mohla nechat ujít ženský folkový sextet Bo-Bosorky a posléze i start na hlavní scéně. Toho se ujal projekt Jaro, jehož hudbu jsem měla možnost naposledy slyšet na Colours of Ostrava. Bohužel pro Jaro, ačkoli tentokrát se mi vystoupení zdálo paradoxně lepší, pod podiem bylo pět a půl lidí, což musí podle mého názoru každého interpreta neskutečně deprimovat.

Ostravská kapela Jaro na festivalu MimoProudy. (Foto: G. Stašová)

Následujícím interpretem v bustage stanu byl písničkář Comar, který přivezl jakýsi folklór na hranici punkové syrovosti a indie melodičnosti. I přes poměrně zajímavý hlas a dobrý zvuk opět zklamávala účast, a přestože i počasí se umoudřilo a napovídalo příjemný večer, lidé se začali pomalu trousit až kolem půl osmé hodiny.

To, co by se dalo považovat za první znějící opravdu profesionální kvalitu, bylo seskupení kolem původně anglického hudebníka Jamieho Marshalla zvané Amplified Acoustic Band. Jamie se hudebně pohybuje v rámci jižanského country rocku, pomalejší věci vzdáleně připomínají Lynyrd Skynyrd nebo Erica Claptona, avšak s velkou dávkou jakési nedbalé elegance, což podporuje i nástrojové obsazení s kontrabasem v pozadí. Nejlepším bodem vystoupení pak byl nepochybně jeho závěr, kdy šel Jamie Marshall i s kapelou mezi lidi a s tímto prostorem si pohrál a přiměl publikum ke komunikaci. Stmívalo se a začali přicházet další lidé.

Jamie Marshall s kapelou. (Foto: G. Stašová)

Jestli během večera něco opravdu překvapilo, zaujalo i nadchlo, byla to rozhodně akordeonová diskotéka s looperem v podání Kaczi. Tato písničkářka dokázala stan zaplnit hudbou a vroucnou komunikací s publikem. Charisma možná ještě trochu více předčilo muzikálnost, ale na druhou stranu nebylo znát jediného přešlapu ohledně improvizovaných aranží a tato jistota přesvědčila i posluchače.

Kaczi na festivalu MimoProudy. (Foto: Gabriela Stašová)

Rozhodně nejvíce plno bylo na sousední slovenskou kapelu Korben Dallas, která se již kdysi v areálu Loděnice v rámci Festivalu Dokořán ukázala. K vystoupení celkově není co vytknout, bylo skvěle nazvučené a díky tomu mohl vyniknout opravdu znělý hlas zpěváka Juraje Benetina. Ačkoli jsou Korben Dallas pro mě spíše kapelou, která nejde zcela mimo hlavní proud, do dramaturgie zapadla a přilákala možná nejvíce lidí. Což představovalo slabé dvě stovky diváků.

Z koncertu kapely Kiaora. (Foto: Gabriela Stašová)

Karvinské návštěvníky musela jistě potěšit účast kapely Kiaora složené ze zdejších muzikantů. Ryze instrumentální záležitost a důraz na dobře znějící kytarovou sekci nepochybně uspokojila všechny zaryté fanoušky opravdu nemainstreamové hudby a správně řízných riffů.

Minuty ubývaly a za vrchol včerejšího večera by se dalo považovat vystoupení kapely -123minut, party fenomenálních muzikantů kolem Zdeňka Bíny. Problém je tedy jedině v tom, že dlouhé instrumentální jamy část karvinského publika neocenila a lidí začalo opět ubývat.

Z koncertu kapely Světlo. (Foto: G. Stašová)

Pomyslnou tečku za festiválkem udělali havířovské Světlo a košický Puding paní Elvisovej. První jmenovaná kapela i přes své značné mládí dokáže vnést mezi posluchače určité světlo, jak již z názvu plyne, a naplnit je pozitivní energií, ačkoli kapel typu Nebe už tady bylo mnoho. Vůbec celá atmosféra na bustage byla přátelská a otevřená, ono to vlastně při takovémto počtu návštěvníků ani jinak nejde.

Puding paní Elvisovej následně předvedli solidní profi výkon se spoustou efektů a syntezátorových vložek. A ačkoli naprostá tma již pohltila asi i všechny návštěvníky, bylo třeba hledět právě na výkony kapel a interpretů, kteří se svého úkolu zhostili bravurně a vše odehráli bez sebemenšího náznaku nespokojenosti nad tím, že nepřišlo více lidí.

Kapela Puding paní Elvisovej. (Foto: Gabriela Stašová)

A tak se tedy můžeme zeptat, zda má cenu v Karviné ještě pořádat akce mimo hlavní proud, když lidé zde skutečně objevovat nechtějí a jsou zacirkulovaní ve svém vlastním mikrosvětě, kde existuje jen hudba pro masovou zábavu. Odpověď nechám na každém, avšak ještě před začátkem akce jsem měla možnost mluvit s jedním z hlavních organizátorů celé akce Lukášem Heczkem, přičemž vzniklý rozhovor bude na těchto stránkách publikován na počátku září. Už teď ale napovím, že jisté věci mají smysl a jen tak do plenéru ovšem zvolávám: Lidé, choďte, vaše hudba si vás určitě najde sama!

Gabriela Stašová | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.