Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Jiří Seydler a Alice Olmová ze Slezského divadla: I v dalších sezónách chceme objednávat nové hry na míru našemu souboru

Jiří Seydler a Alice Olmová ze Slezského divadla: I v dalších sezónách chceme objednávat nové hry na míru našemu souboru

5.9.2018 Divadlo

První premiérou začínající sezóny ve Slezském divadle Opava bude nová hra ostravského dramatika Tomáše Vůjtka s názvem 290 km. Jak v rozhovoru prozrazuje šéf činohry Slezského divadla v Opavě Jiří Seydler spolu s dramaturgyní Alicí Olmovou-Jarnotovou, uvedení hry lze vnímat také jako počátek nové dramaturgické linie, která bude přinášet inscenace úplně nových her napsaných na míru opavskému činohernímu souboru i tomuto regionu. Hlavním námětem rozhovoru je ale samozřejmě sezóna, která právě začíná.

Zvětšit obrázek

Šéf opavské činohry Jiří Seydler a dramaturgyně Alice Olmová-Jarnotová.
Foto: Ladislav Vrchovský

Tato sezóna je po vašem nástupu do funkce šéfa opavské činohry, dá se říci, úplně vaše. Tedy není v ní žádný titul, který byste zdědil po předchozím vedení souboru. Je tedy všechno konečně podle vašich představ?

Jiří Seydler: Dá se říci, že ano. Samozřejmě že nejen podle mých. Moje představy jsou vždy ovlivňovány i mojí kolegyní, dramaturgyní Alicí Olmovou. Jsou také ovlivněny potřebami divadla a samozřejmě i diváky samotnými.

Sedíme v jedné místnosti s vámi a paní Alicí Olmovou, a tak se v této chvíli mohu zeptat i jí: Paní Alice, s čím vy jste vstupovala do přípravy dramaturgického plánu pro sezónu 2018-2019?

Alice Olmová: V podstatě to byly dvě věci: naši diváci, protože si moc přejeme, aby se jejich řady rozšířily a do divadla se pravidelně, často a rádi vraceli, nikoliv ale za cenu podbízení. A pak využití našeho hereckého potenciálu, protože opavské divadlo má bohužel pouze desetičlenný činoherní soubor, který ale fakt umí. A to slovo UMÍ říkám s velkými písmeny.

Jiří Seydler: Klíčové pro nás bylo z hlediska volby titulů sté výročí založení Československa. To přímo souvisí s první premiérou sezóny, s uvedením hry Tomáše Vůjtka s názvem 290 km.

To byla konkrétní objednávka z vaší strany?

Jiří Seydler: Ano, oslovil jsem přímo Tomáše Vůjtka hned poté, co jsem nastoupil do funkce ve Slezském divadle. Měl jsem to tak trochu v hlavě připravené a Tomáš mi s velkým potěšením na to kývnul. Hned se na věci začalo dělat. Radost mám i z toho, že se na režii podařilo získat Ivana Krejčího. Tento vyzkoušený tandem z Komorní scény Aréna tady zůstane zachován, a to nás velice těší.

Paní Olmová mluvila o tom, že zohledňujete nároky opavského publika. V tomto případě se ale může stát, že tandem Krejčí – Vůjtek, který je zvyklý na velmi vysoké nároky svého publika v Komorní scéně Aréna, může mírně řečeno zaskočit opavského diváka, i když opavské publikum rozhodně nepodceňuji.

Jiří Seydler: Tohle jsme si s Tomášem Vůjtkem uvědomovali od samého začátku. Dohodli jsme se na tom, že já Tomáše nebudu tlačit žádným směrem a nebudeme hladit „kočičku po srsti“. To, o co ve hře jde, je historicky a politicky nedořešená záležitost. Další konotace jdou až do let 1938, 45, 48 i dál. Bude to inscenace, která nebude jenom hladit, bude i provokovat. Provokovat k tomu, aby se na věci, o kterých se učil buď na základní, nebo na střední škole podíval náš divák z jiného úhlu. Aby se nad věcí zamyslel sám.

Alice Olmová: Celá hra je tak úzce spjata s opavskou historií. Když mi Tomáš poslal první verzi, četla jsem ji zahleděna nejen do textu, ale i na internet, abych odhalila bližší souvislosti. A klobouk dolů před autorem, má vše propracováno do detailů a k tomu opět přidává svůj brilantní, mírně absurdní smysl pro humor. Text hry jsem dala k přečtení kolegyni z opavského muzea, která to následně komentovala slovy: „Ne všem se to asi bude líbit, ale tak to bylo.“

Mluvíme tak trochu v hádankách. Můžete alespoň stručně představit děj hry?

Alice Olmová: Základem je návštěva prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka v Opavě v roce 1924. Sám autor hry Tomáš Vůjtek k tomu v programu k inscenaci napsal: Návštěva prezidenta Masaryka, ke které došlo v červnu 1924, byla pro české Slezsko skutečně mimořádnou událostí. Konec války přinesl vznik Československé republiky, jejíž součástí se však (nejen) opavští Němci odmítali stát. Němečtí poslanci ze Slezska a severní Moravy proto vyhlásili 30. října provincii Sudetenland, která byla nezávislá na pražské vládě. Podobně vznikly v pohraničí i další  útvary – Deutschböhmen, Böhmerwaldgau a Deutschsüdmähren, které se prohlašovaly za součást Německého Rakouska. O jejich dalším osudu měla rozhodnout mírová konference v Paříži na základě práva na sebeurčení. Provincie Sudetenland trvala jen několik týdnů. Hlavní hrdinka hry, Antonie, vzpomíná, jak v té době lidé v Opavě žili.

Co se týká obsazení, zvládáte to vlastními silami, nebo budou hrát i hosté?

Jiří Seydler: Je to opavské představení napsané pro opavského diváka a přímo pro Opavu, takže jsme chtěli, aby v tom hráli jen členové opavské činohry. Bude v tom obsazen celý náš soubor, hlavní roli Antonie bude hrát Sabina Muchová.

Kdo je Antonie?

Alice Olmová: Česká služka v německé právnické rodině.

Čekal jsem, že hlavní postavou bude prezident Masaryk …

Jiří Seydler: Právě že ne. Tomáš pracuje s fakty, které hovoří o přivítání Masaryka v roce 1924 v Opavě. A on nebyl přivítán, jak si zrovna představoval. Je to o vzájemném vztahu opavských Slezanů, Němců a Čechů

Pojďme k dalším titulům, které přinese nová sezóna…

Jiří Seydler: Další činoherní inscenací bude Babička Drsňačka Davida Waliamse v režii Petera Gábora.

Proč zrovna tento titul?

Alice Olmová: Potřebovali jsme rodinný titul. V české premiéře tak uvedeme dramatizaci stejnojmenného knižního bestseleru, jehož hlavním hrdinou je školák Ben, který vypráví o dobrodružstvích s babičkou, jež se na první pohled zdála tak nudná! Bena bude hrát student Janáčkovy konzervatoře, jméno ještě prozrazovat nebudeme.

Bude se hrát i pro školy?

Jiří Seydler: Předpokládáme že ano.

Alice Olmová: Knížky Davida Waliamse jsou právě u školní mládeže velice oblíbené, připomeňme například knihy Krysbuger, Pan Smraďoch, Malý miliardář, Ďábelská zubařka. Walliams je považován za nástupce R. Dahla. Dalším titulem bude je Jirotkův Saturnin. Myslím si, že i tahle věc je svázána s historií naší republiky. Jirotka to napsal v průběhu druhé světové války.  V době nejhroznější okupace. Napsal v té době literární nádherný dortík se šlehačkou o životě, o jakém můžeme snít. Podobnou roli by uvedení Saturnina mohlo sehrát i dneska. Samozřejmě srovnání doby je nesmyslné, nicméně myslím si, že tahle doba je také velmi vyhraněná a problematická a že všichni také sníme o tom, jaké by to bylo, kdyby to bylo …

Chcete tedy naplnit ambici, že divadlo by mělo také v těžkých dobách diváka pohladit, vytrhnout ho z tíživé reality a nabídnout naději.

Alice Olmová: Jsem typ, který spíš nemá rád dramatizace prózy na jevišti. Jenže v případě tohoto titulu my prostě máme v souboru Saturnina. I jeho tetu. Takže jsem do dramatizace namočila tady Jirku …

Jiří Seidler: A tím mi zkazila celé prázdniny (smích).

Další titul?

Jiří Seydler: Žebrácká opera. Ani Brechtova, ani Havlova, ale přímo původní od Johna Gaye. Uvedeme to jako bluesrockový muzikál s živou hudbou na jevišti. Nicméně bude to čistě činoherní projekt. Úprava je dílem Jirky Záviše, muziku a písňové texty složil Jirka Šlupka Svěrák, hudebník a pedagog DAMU a pražské Ježkovy konzervatoře. A zase k tématu: Celá věc bude velmi zábavná, ale mluvit se bude o velmi problematických věcech, o lidech, kteří se tlačí do čela světa, aby nepracovali pro ostatní, ale jen pro sebe. Stejně tak jako v případě první premiéry 290 km i tato hra je o nás, byť je to příběh z roku 1728, kdy byla žebrácká opera poprvé uvedena. Týká se naší země a naší politické scény.

Jste režisér, ale mluvíte jako dramaturg…. V závěru sezóny máte na programu bulvární komedii …

Jiří Seydler: Režisér, který nevidí hry z nadhledu, je omezený ve výběru možností. Já jsem zvyklý přistupovat k textům i z tohoto úhlu pohledu, vlastně to ani jinak neumím. K tomu poslednímu titulu: Závěrečnou hrou v sezóně 2018-2019 bude bulvární komedie otce a syna Cooneyů Tři bratři v nesnázích (uváděná také pod názvem A je to v pytli, pozn. red.). Ano, je to lehčí komedie, ale v tomto případě nejdou autoři takzvaně pod pás a proti vkusu. A realizace bude také odpovídat našim nárokům.

Když vás oba poslouchám, chcete výběrem titulů říct, jak vy vidíte svět kolem nás.

Jiří Seydler: Dá se to tak říci. Já nemám rád názvy sezón, taková ta hesla Krutá sezóna nebo Růžová sezóna a podobně …

…což ale řada divadel dělá …

Jiří Seydler: … protože se to pak dobře prodává. Ale nějaké téma by každá sezóna měla mít. Protože vždycky nás tíží a trápí něco, k čemu je třeba se vyjadřovat. A ještě je tu jedna důležitá věc. V této sezóně máme původní titul pro nás napsaný, to je již zmiňovaných 290 km. A pro další sezónu už dnes připravujeme s Tomášem Zmeškalem, což je zajímavý a známý spisovatel, hru o skladateli Karlu Dittersi von Dittersdorfovi. Ten působil na Jánském vršku, což není daleko od Opavy, a často v Opavě pobýval. Také tuhle linii bychom chtěli v dalších sezónách zachovat.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.