Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Malý vítr, Tichá voda i další příběhy, které nezapadnou. Klidný živel Tomáš Klus má nové album Spolu

Malý vítr, Tichá voda i další příběhy, které nezapadnou. Klidný živel Tomáš Klus má nové album Spolu

7.9.2018 Hudba

Lásce ve všech podobách je věnováno nové album písničkáře Tomáše Kluse, které vychází dnes. Třineckého rodáka na něm doprovází Cílová skupina s kytaristou Jiřím Kučerovským, baskytaristou Janem Lstibůrkem a bubeníkem Petrem Škodou. Podíleli se na něm ale také Tamara Klusová a Jan Jelen. Klus na nové album vměstnal 21 písní, které prokazují, že jeho tvorba je i přes hitové ambice na hony vzdálena tomu, co v oblasti takzvaného mainstreamu produkují jiní tuzemští interpreti.

Zvětšit obrázek

Tomáš Klus vydává nové album Spolu.
Foto: tomasklus.cz

Úvodní písnička o malém větru, „ještě ne dost starém na to, aby sílu co má, moh srovnávat s tátou“, jako by ztělesňovala rozdíl mezi světem současných písničkářů a světem Tomáše Kluse. Ani stopa po uhlazené, podbízivé práci autora, který ví, co se v populárním songu sluší a patří. Chybí v ní elektronikou podpořené chorusy i suverénní pěvecká linka, zato zde z každého tónu prosakuje přesvědčení, že existují věci, na kterých záleží. Otázkou pouze zůstává, dokážou-li těmito nenucenými a originálními prostředky Klusovy písně o své naléhavosti přesvědčit i posluchače.

Tohle vlastní „evangelium“ Klus na novém albu Spolu rozvíjí, domýšlí a vypráví prostřednictvím pestré palety příběhů. „Splétá své klubíčko vin.“ A také zpívá o tom, co ho bolí, trápí, stejně jako baví, naplňuje a přesahuje.

Ústřední myšlenkou alba jsou vztahy a rodina. Klus zpívá hlavně o lásce („můj cíl je cesta s tebou“), díky jemným satiricko-kritickým šlehům se však trochu stává svědomím doby („už zas trochu blbě je, blbá doba, blbý místo a nikde žádná naděje, žádný světlo ani vnitřní hlas. Vše mlčí, tak si tu trčím a přebývám“). Dokáže se vzepnout k chytlavému emotivnímu refrénu, který podmaňuje svou melodickou silou a šamanskou vitalitou jeho zpěvu (Tichá voda, rockově vyostřená Víla, A pak…).

Přitom platí, že Klus není zpěvákem, který by se opíral o vybroušenou pěveckou techniku, jeho hlas se sytí emocemi svých příběhů, prožitkem a písničky barví pokaždé jinak: někde s trochu ostřejším rockovým témbrem, jinde oparem latiny nebo jen folkovou polohou s účastí kytary. Některé písně bohužel kvalitativně poznamenala zpěvákova ledabylá výslovnost, slova jsou nezřetelně artikulovaná a člověk musí napínat uši, aby vůbec rozuměl tomu, o čem zpívá. Tento civilní, domácký styl je projektován i do zvuků, které album dotváří.

Album Spolu je velice pestré. Cílová skupina, která Kluse doprovází, se snažila písním ušít vždy originální aranžmá. Někde se to povedlo (Oni ti, Vool, Muži se ženou, A pak), jinde už podstatně méně (Mořeplavci, Tuponi). Mezi jednadvaceti písněmi najdete prosté folkové a country popěvky s hitovým potenciálem, kterého se vždy nějakým způsobem, možná i trochu zbytečně zříkají. V jiných písních Klus potěšil svou typicky hutnou záplavou obrazů i komentáři ke konkrétním událostem okolního světa, který mu není lhostejný.  Umí se dokonale stylizovat do role komedianta i filozofa a v obou polohách je přesvědčivý.

Šíře Klusova alba zahrnuje i originální momenty (Ach jo) s avantgardním zvukem a palčivými texty („jak je možné, že lidé mlčí, když něco žádá řešení?“). Na rozdíl od tvorby jeho starších kolegů Klus neschovává hlavu do písku ani nenabízí úlitbu v úniku z reality.. Dokazuje, že na vlastní život má dost sil. Nespoléhá na subjektivní balzamování vlastní minulosti (jako částečně dělá Jaromír Nohavica na albu Poruba), nesklouzává k vulgárně bizarním snůškám invektiv (jako současný Jaromír Hutka) a nevyhýbá se pocitům marnosti, které tahle doba v lidech nutně musí vyvolat. Je citlivý, vznětlivý a občansky nespokojený, přitom neskrývá upřímně žité rodinné štěstí a dokáže přesvědčit o své naléhavosti dost často.

Klus je vlastně – byť to tak na první dojem nevypadá – trpělivým a nadějeplným hledačem léků na neduhy společnosti a reaguje na leccos, co se kolem něj i nás děje. Možná, kdyby se této vlastnosti zřekl, skončil by jako profesionální hudební podnikatel s vlastními kempy pro děti, vydělával by milióny a sázel by jednu sentimentální a sladkobolnou melodii za druhou, kterou by si zpívaly uklízečky ve školách i úřednice na magistrátech. Byl by z něj profesionální bavič mlčenlivé většiny. Takových je však ve vodách českého showbyznysu už hodně a Kluse by na to byla škoda. Raději ať dál strhává svou tichou vodou netečné hráze. Jde mu to víc než dobře.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.