Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Atd. Kreativní ředitelka Ostrava Kamera Oko Gabriela Knýblová: Razíme heslo Méně kvantity, více kvality

Kreativní ředitelka Ostrava Kamera Oko Gabriela Knýblová: Razíme heslo Méně kvantity, více kvality

22.9.2018 Atd.

Za dveřmi je jubilejní desátý ročník kameramanského festivalu Ostrava Kamera Oko. Jeho kreativní ředitelka Gabriela Knýblová v rozhovoru pro Ostravan.cz prozrazuje, na jaká témata se letos festival zaměří i co by si na něm diváci neměli nechat ujít jak ze soutěžních filmů, tak ze speciálních uvedení. Festival se koná ve dnech od 25. do 30. září 2018.

Zvětšit obrázek

Gabriela Knýblová je kreativní ředitelkou Ostrava Kamera Oko.
Foto: Monika Abrhámová

Podtitul 10. ročníku Ostrava Kamera Oko je Portrét dámy. Dramaturg Tomáš Zetek hovoří o široké škále typově rozdílných žen od dospívajících děvčat až po zralé ženy, mě by ale zajímalo především, jak moc jsou u vás letos zastoupeny ženy kameramanky?

Zastoupení žen kameramanek pro nás je samozřejmostí, proto gender nějak výrazněji v rámci prezentace letošního ročníku neakcentujeme. Určitě zde ale ráda tyto ženy zmíním. Jedná se například o Olgu Špátovou, kameramanku snímku Červená, kterou společně s paní režisérkou Olgou Sommerovou a protagonistkou filmu, operní pěvkyní Soňou Červenou na projekci osobně uvítáme. Nadějná mladá kameramanka Jana Hojdová, vycházející z filmařského rodinného zázemí (např. její dědeček není nikdo jiný než Bořivoj Zeman, režisér Pyšné princezny), povede na festivalu vlastní masterclass a odprezentuje také svých šest krátkometrážních filmů. Dále je třeba upozornit na Rachel Morrison, která stojí za kamerou filmu Black Panther. Bude promítán také film Vnitřní slunce, který natočila Agnès Godard, jež začínala jako asistentka kamery u Wima Wenderse, Petera Greenawaye či Alaina Resnaise, již řadu let je však známá především jako pravá ruka režisérky Claire Denis.

Budete nějak připomínat historii žen za kamerou?

Právě Agnès Godard bude věnován také zahajovací snímek festivalu, interview, které se podařilo s touto výraznou tvůrkyní natočit Jakubu Felcmanovi v průběhu loňských Kameramanských dnů v Praze. Volíme spíše formu modelového příkladu jednoho tvůrce než obsáhlou retrospekci, u které je vždy riziko, že se nepodaří ve výčtu zahrnout všechny výrazné osobnosti. Dále je důležité si uvědomit, že název tématu se skládá ze dvou slov: portrét a dáma. Naší snahou tedy je nejen dát prostor ženám ve všech oblastech, ale také se soustředit na filmové zpracování portrétu jako takového. Proto také jako druhý modelový příklad volíme dokumentární snímek  Water and Sugar: Carlo Di Palma, the Colours of Life, pojednávající o životě a tvorbě kameramana Di Palmy, který stál za snímky takových režisérů, jako byli například Woody Allen či Michelangelo Antonioni.

S jakými dalšími tématy se u vás letos mohou diváci seznámit?

Další témata se odvíjejí právě od onoho důrazu na portrét samotný. Krom portrétů osobností, dospívajících hlavních hrdinek, superwomen či otázce postavení žen ve společnosti (a domácnosti) v podání fikčního světa filmu, představujeme také portréty aktuálního stavu mezilidských vztahů, často zasazené do nějakého politického či celospolečenského kontextu. Diváci se tak mohou těšit na ruský snímek Nemilovaní a slovenský film Nina, které vyobrazují tíhu a chlad na pozadí rozpadů rodin. Řadíme sem také snímek Domestik, jenž velmi aktuálním způsobem akcentuje narůstající sobeckost. Jsme rádi, že film budeme moct představit za přítomnosti delegace tvůrců. V rámci speciálního výběru festivalu pak uvádíme společensko-kritický počin mladého slovenského tvůrce Jakuba Šuvady 100 rokov Československa (Osudy slobody), který se projekce také osobně zúčastní, či španělský snímek Winter in Europe (Invierno en Europa), autenticky dokumentující prostředí a výpovědi afghánských uprchlíků čekajících na nádraží v Bělehradu na svou budoucnost.

Kde bude slavnostní zahájení a co na něm uvidíme?

V letošním roce jsme se rozhodli pro netradiční krok. Je jím změna stavby festivalového týdne, který nebude jako v minulých letech začínat pátkem, ale potrvá od úterý do neděle. Z toho pramení naše soustředění na slavnostní zakončení v karvinském Dole Barbora. Vycházíme ze zkušeností, že právě o víkendu vždy navštíví festival nejvíce diváků – je zde samozřejmě také většina zahraničních i tuzemských hostů a je třeba jim připravit co nejbohatší program. Zahájení se ale určitě nevzdáváme, jen získává trošku jiné podoby. Odehraje se v kině Cineport, kde bude uveden jak již zmiňovaný portrét Agnès Godard, tak následující přednáška Jednadvacet ženských ze série legendárních zábavných večerů s videoklipy v režii řečníků-publicistů Aleše Stuchlého, Pavla Klusáka a Karla Veselého.

Jaký je současný stav světové kameramanské tvorby? Dozvíme se to zejména na hlavní festivalové soutěži? Které tituly byste doporučila?

Možná má smysl ptát se spíše na stav kinematografie. Kamera je totiž přítomná v každém filmu a její „stav“ je úzce spjatý s tím, jak imaginativní jsou filmy, jimž slouží, a filmaři, kteří nad ní při přípravě filmu přemýšleli, a to nejen kameramani, ale i režiséři a výtvarníci, ale také herci a scénáristé. Otázku po „stavu kameramanské tvorby“ jsme si na festivalu nikdy nekladli, protože nemyslíme, že by na ní bylo vůbec možné odpovídat. Kritérium výběru filmů do hlavní kameramanské soutěže bylo vždy určeno snahou přinést v nejlepší možné kondici, podle našich nejlepších schopností a možností to, co jsme za uplynulou sezonu objevili a uznali za „nejobrodnější“ v kinematografii – ať už je to malý dokument, nebo velký, komerční hraný film. To, co ze soutěže dělá „kameramanskou soutěž“ je skutečnost, že filmy posuzují tři světoví kameramani. Nikoliv kritikové, nikoliv režiséři, herci nebo festivaloví dramaturgové. Na filmových festivalech tvoří totiž porotce zástupci různých profesí. Paradoxní potom je, že i na festivalech kameramanské tvorby o nejlepším „kameramanském“ filmu rozhoduje porota z různých profesí. My ale od počátku postupujeme opačně. Snažíme se o co nejsvobodnější výběr, ale filmy necháváme soudit kameramany.

Které tituly byste doporučila?

V první řadě snímek Čtyři sestry. Je to poslední film režiséra Claudea Lanzmanna, autora monumentálního díla Šoá (Shoah, 1985). Ten snímek byl realizován loni, ale je sestaven výlučně ze záběrů starých přes třicet let, záběrů, které vznikly právě pro natáčení zmíněného Šoá. Jedná se o čtyři hodinové portréty čtyř žen; čtyři prosté filmové portréty, realizované v jednoduchých záběrech, prakticky od polodetailu po detail. Žádná kameramanská exhibice, zato čistá kinematografie. Film pro festival doporučil Arnaud Desplechin a dosud se promítal pouze na festivalech ve Viennale (tam ale jen fragment) a na New York Film Festival. Jako protipól doporučuji snímek Sir, který budeme hrát v pátek 28. září večer ve Světě techniky, indický, emocionálně silný film, který jsme vybrali na festivalu v Cannes.

Neméně emotivní a výtvarně podmanivý chilský film Pozdě umřít mladý vyhrál cenu za režii na letošním festivalu v Locarnu a jeho kameraman Inti Briones už Kamera Oko jednou vyhrál; brazilský snímek Azougue Nazaré vyhrál na festivalu v Rotterdamu a kombinuje dokumentární přístup a mytologii. Švédský sociálně kritický film Realita způsobil poprask v hlavní soutěži v Berlíně – a na stejném festivalu jsme vybrali film, který je jakoby pravým opakem kameramanského výběru, naše enfant terrible, skromný, ale v závěru převratný rumunský dokument Fotbal nekonečno. Jeho kameraman Tudor Mircea byl porotcem Ostrava Kamera Oko v roce 2015.

Jak bude letošní ročník filmově vybaven? Kolik titulů máte v zásobě, na jakých médiích, jak aktuální snímky uvedete?

Celkem odehrajeme 64 titulů, z čehož čtyřdílnou soutěžní sérii Claudeho Lanzmanna Čtyři sestry (Les Quatre Sœurs), stejně jako dva díly Dukly 61, počítáme vždy jako jeden snímek. Tento plnohodnotný dramaturgický výběr je doplněn o čtyři nedokončená díla ze sekce Works in progress. Filmy budou promítány povětšinou v DCP kvalitě. Spolupracujeme se všemi jednosálovými kiny v Ostravě a věříme kvalitě jejich projekční techniky i profesionalitě zaměstnanců.

Hovoří se o slavnostním uvedení restaurovaného filmu Žiletky. Česká kinematografie nemá restaurovaných mnoho zásadních titulů z mnohem dávnější minulosti, jsou právě Žiletky z objektivního hlediska tak podstatné?

Projekce se odehraje ve spolupráci s Asociací českých kameramanů, jejímž prezidentem je právě kameraman filmu Marek Jícha. Vážíme si možnosti uvést film v restaurované premiéře. Srovnání s ostatními tituly či otázka „podstatnosti“ snad ani není na místě. Národní filmový archiv se snaží o restaurování významných českých děl, co mu možnosti dovolí. Aktivita jiných organizací je nadstandardem a pokud se podaří tímto vyzdvihnout experimentálnější filmy historie české kinematografie, je to jen dobře. Zároveň film považujeme za hodnotný portrét zlomeného jedince, což se nenosí, ale svou nedoceněnou hodnotu to skrývá. Už jen kdybychom to měli brát jako určitou poctu Filipu Topolovi.

Na jaké hosty se můžeme těšit? Kromě žen – kameramanek…

Krom výše zmíněných bych ráda upozornila na slovenského kameramana Norberta Hudce, který bude účasten projekce filmu Nina, dále výraznou mladou trojici Ondřej Novák, Jiří Havlíček a Šimon Dvořáček, jež uvede v české premiéře krátkometrážní film Rekonstrukce, který se stal po 17 letech českým zástupce v soutěžní sekci Mezinárodního filmového festivalu v Locarnu. Přítomna bude také početná delegace tvůrců série Dukla 61. V porotě oficiálního výběru zasedne švédská kameramanka Maja Dennhag, jejíž debut Srdce (Hjärtat) v režii Fanni Metelius byl letos uveden v sekci Bright Future v Rotterdamu, francouzský kameramanský talent Paul Guilhaume, který byl například kameramanem snímku Ava, uvedeném v letošní selekci Týdne kritiky v Cannes, a úspěšný španělský kameraman Santiago Racaj.

Na kterých zajímavých místech budete promítat kromě tradičních kinosálů? Zaznamenal jsem jenom PLATO v bývalém Bauhausu a Důl Barbora, ještě něco navíc?

Pro letošní ročník razíme heslo Méně kvantity, více kvality. Proto sázíme především na již ověřenou spolupráci s ostravskými jednosálovými kiny (Cineport, Minikino, Kino Art, Svět techniky a Luna) a produkčně náročnějších míst připojujeme méně. Jedná se tedy o zmíněnou spolupráci s Galerií PLATO, které si velmi vážíme a využijeme ji u více příležitostí. Odehraje se zde netradiční projekce filmu Manifesto, večer elektronické hudby Banket, dva dopolední workshopy pro děti, zaměřené na porozumění filmu a výrobu hraček, které filmu předcházely, a také masterclass Martina Kohouta, aktuálního laureáta Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Kromě toho jsme navázali na spolupráci s Centrem PANT a situovali sem prezentaci žen z filmové branže pořádanou v kooperaci s Women Leaders.

K jedinečnému zážitku bude patřit určitě již zmíněné slavnostní zakončení na Dole Barbora, proč jste se rozhodli právě pro něj? Nebude to pro diváka zvyklého na vytopené sály kina riskantní prostředí?

Pevně věříme, že naši diváci jsou od nás již na prostředí mimo vytopené sály zvyklí a umí docenit kouzlo atmosféry daného místa, které je zrovna v tomto případě opravdu velké – a vynasnažíme se udělat vše proto, aby to pro ně byl především nezapomenutelný zážitek.

Vrcholem přehlídky pravděpodobně bude i uvedení klasického oscarového snímku Friedricha Wilhelma Murnaua Východ slunce z roku 1929, co rozhodlo o výběru právě tohoto titulu?

Východ slunce patří mezi nejlepší snímky historie. Při příležitosti oslav 10 let festivalu jsme chtěli vzdát hold „uměleckému filmu“ a právě za tento film byl v roce 1929 režisér W. F. Murnau oceněn historicky první Cenou Akademie pro nejlepší umělecký film. Projekce bude probíhat za živého hudebního doprovodu ostravského uskupení FORMA, které, jak už mohou diváci tušit vzhledem k jejich dřívějším filmovým projektům, zaručuje opravdu výjimečný zážitek.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.