Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Nový Protimluv: Básně proti nenávistným internetovým hejtům i verše z vězení

Nový Protimluv: Básně proti nenávistným internetovým hejtům i verše z vězení

29.9.2018 Obraz & Slovo

Ve třetím čísle kulturního čtvrtletníku Protimluv převažují literární příspěvky. A hned básně z úvodu čísla rezonují ve čtenáři dlouho a bolestně. „Již nikdy nikdo dolů ani ven – / lana klecí se naposledy zachvěla / a ti co tam zůstali nevyfárají,“ napsal během svého věznění v padesátých letech Miloslav Krejza. Muž odsouzený k smrti a posléze na 16 let, jehož verše objevila jeho dcera a přinesla šéfredaktorovi Protimluvu Jiřímu Macháčkovi.

Zvětšit obrázek

Ilustrace na titulní straně nového Protimluvu.

Miloslav Krejza (1930-2012) byl rodákem z Košic, zemřel v Ostravě. V padesátých letech prošel coby vězeň odsouzený za velezradu věznicemi v Leopoldově, uranovými doly a uhlí musel těžit i na Oslavansku. „Cosi z naší krve tam zůstalo / zakleté tmou / – a nevyfárá – / už nevyfárá – / nestihlo poslední vůz,“ napsal Krejza právě v lágru v Oslavanech. Jediným sešitem mu tam byly úřední formuláře (něco jako dnešní „kniha jízd“), do nichž musel verše vměstnat a jeden z vězňů vynesl básně z kriminálu. A vrátil je Krejzovi až 43 let poté, až po sametové revoluci v roce 1989.

Psát na tiskopisy a ve strachu, že vám dozorci básně seberou. Že zpoza mříží nedolehne ven ani těch pár řádků, bachaři také Miloslavu Krejzovi část tvorby zabavili a zničili. V době Facebooku, kdy se veřejně činným básníkem či novinářem vlastně stává každý ambiciózní pisálek, je to skoro nepředstavitelná záležitost. Také internet lze ovšem omezit, jak to dokazuje třeba Čína. Bezbřehá svoboda slova, kterou si zatím užíváme, není samozřejmostí, což je dobré si uvědomit právě před nadcházejícími volbami.

Obálka nového Protimluvu.

Se zneužitím svobody slova souvisí literární příspěvek Zuzany Krausové, která nenávistné a vesměs protimigrační a protiislámské hejty přetavila v básně. Použila stejná slova, aby čiré zlo proměnila v poetický apel. Recept je to sice v rámci dějin literatury už mnohokrát vyzkoušený, ale použít ho jako aplikaci vůči nenávistné české facebookové komunitě, je geniální a až „gándhiovský“ nápad. Básnířka totiž svoje reakce zasílá zpět do žumpy, v níž se nenávist zrodila.

Jeden příklad za všechny. „Iránci jsou divoká zvěř, ať zůstanou doma. Popravy dětí, brutální oběšení na jeřábu, kde odsouzený trpí i desítky minut, kamenovaní. Tahle pakáž do civilizovaných zemí nepatří,“ napsal někdo do sociálních sítí. A Zuzana Krausová odpověděla: „Popravy divokosti / oběšené minuty / Dítě nepatří zvířeti / Pakáž zůstává / Jeřáby trpí / Brutální domov / kamenuje zemi.“

Dalším literárním překvapením pro Ostravu jsou básně letošního účastníka Měsíce autorského čtení ve Staré aréně Jerzyho Kronholda, někdejšího polského konzula v Ostravě. Zde jedna ochutnávka.

JERZY KRONHOLD: DOPIS

Čůrala jsi
když jsi se mnou mluvila
po telefonu
bylo to velmi něžné
velmi důvěrné
velmi krásné
jako milostný dopis
s vodotryskem

Kronholda přeložil redaktor Protimluvu a polonista Petr Ligocký. Ten také s polským básníkem připravil interesantní rozhovor, v němž třeba zazní i upřímná vzpomínka na post polského konzula v Ostravě: „Dnes je mi jasné, že jsem se na tu práci nehodil, nikdy jsem totiž nebyl žádným profesionálním diplomatem. Doufám, že jsem za dobu svého působení neudělal žádné zásadní pitomosti, za něž bych se musel stydět.“

Tradičně nezklamal ostravský patriot Petr Vrchlabský, který tentokrát pro Protimluv objevoval v Ostravě nápisy, které vznikly během sovětské okupace 1968 na ostravských fasádách a nějakým zázrakem jsou čitelné i po půlstoletí. „Nápisy jsem nalezl někdy v brzkém jaře tohoto roku ve Vítkovicích,“ prozrazuje Vrchlabský. Kdo chce vědět více, musí sáhnout po novém Protimluvu.

Stejně objevnou cestu do minulosti Ostravy vykonal i publicista Martin Jiroušek, který představuje dávno zapomenutý předválečný „vydavatelský dům“ Žofie Stodolové v Ostravě na Hulvákách. Vycházely tam třeba kosmologické romány Freda Stolského s názvy jako Poslední lidé. Nový Protimluv je vůbec povedený, časopisu navíc svědčí, že konečně vychází čtvrtletně a upustil od dvojčísel. Každé čtvrtletí se tak lze v Ostravě těšit na novou dávku literárních objevů. Z archivních šanonů i z pera (notebooků) mladých autorů.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.