Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Boris Band Combination v klubu Parník ukázal, jak vypadá svobodné pojetí moderního jazzu

Boris Band Combination v klubu Parník ukázal, jak vypadá svobodné pojetí moderního jazzu

13.10.2018 Hudba

Páteční koncert jazzového seskupení Boris Band Combination se stal i dle slov kapelníka Borise Urbánka symbolickým hudebním odpoutáním se po delší době v Ostravě, vždyť i píseň Friday’s Dance Evening vlastně symbolizuje taneční temperamentní potenciál, kterého bylo během koncertu víc než dost, ačkoli mnohé fluidum inklinovalo k modern jazzu 70. a dalších let, kdy ještě sám samotný jazz byl pojímán mnohem konzervativněji.

Zvětšit obrázek

Z koncertu Boris Band Combination.
Foto: Gabriela Stašová

Přestože tvrdé jádro aktuální sestavy Boris Band Combination tvoří muži, tak (nejen) kvůli genderovému vyvážení, ale také kvůli umu, který dokázal směle konkurovat všem zúčastněným pánům, byla jako host přizvána saxofonistka Marcela Kučová. Ta s kapelou zahrála převážnou část všech skladeb. Současně se jako pevní hudebníci uskupení představili Boris Urbánek na veškeré klávesy, Rudy Horvat na kytaru, Michal Žáček jako interpret všech použitých dechových nástrojů, Jenny Krompolc st. jako baskytarista a Jenny Krompolc ml. v roli bicisty. Večer plný ostrých synkop a hudebně i tematicky velmi vyrovnané linie začal skladbou Little Monkeys ve svižnějším tempu.

Boris Urbánek během koncertu. (Foto: G. Stašová)

Některé skladby evokovaly spíše čistý moderní jazz, některé však mohly osvěžit retro nuancemi či big beatovými prvky. Živelná nástrojová virtuozita byla znásobněná faktem, že všichni hudebníci už mají za sebou více méně působení v mnoha projektech. Boris Urbánek, jenž zastává úlohu centrální persony celé kapely, v páteční večer použil celou škálu klávesového spektra včetně syntezátoru Roland, zdatně imitujícího téměř zvuk starých Hammondů nebo naopak elektrické kytary, se kterou si takto nástrojově zandal sólo při poslední skladbě Jean Pierre.

Z koncertu Boris Band Combination. (Foto: G. Stašová)

Střídající progresivní sólové tendence všech instrumentalistů zaujaly zajímavým pojetím sehranosti i improvizace, protože i přes danou strukturu skladby bylo znát, že každý hráč si do mnohého přidal v danou konkrétní chvíli i sám ze sebe. Bylo by možné napsat, že někteří sólisté naprosto excelovali, ovšem u každého z nich se našly velmi silné chvíle pro předvedení hráčského umu.

Originálním prvkem celé sestavy je bezpochyby kytarista Rudy Horvat, který se vyznačuje silnou adaptabilitou na kterýkoli žánr, ačkoli jeho feeling je spíše rockový. Protipólem mu může být Michal Žáček, který zase do jazzového konceptu zapadá ukázkově. Ačkoli všechny nástroje zároveň implicitně zasahovaly do hry či sóla jiných, nijak nerušily, což opět potvrzuje sehranost celé kapely.

Michal Žáček. (Foto: G. Stašová)

Dalším pozitivním faktem byla komunikace mezi jednotlivými členy kapely, což dalo všemu uvolněný a free nádech bezstarostnosti. Prudké nástupy vystřídaly v mnohých partech klidné polohy symbolizující nutný kontrast pro poměrně temperamentní playlist koncertu.

Ze skladeb by se daly vyzvednout Spring Water s klávesovou aranží v pozadí a výborným basovým sólem, melancholická mollová Beautiful Day, která svým postupným vrstvením gradovala, nebo již dříve zmíněná Jean Pierre, na níž se muzikanti skutečně vyřádili.

Spousta souzvuků a gradací, komunikace mezi dechy nebo skladba Nestojí to za veľa vymykající se zbytku repertoáru, to vše přeneslo posluchače do světa plného inteligentní hudby bez hranic. Ve druhé části koncertu pak měla kapela mnohem více prostoru pro vlastní invenci a celkovou hráčskou uvolněnost.

Jestli se dá koncert Boris Band Combination jakkoli shrnout do několika vět, určitě je nutno zmínit výrazy jako sehranost, radost z hudby a schopnost vnést do ní vlastní auru, která drží patronát nad jazzem, žánrem, který je možná uzavřenějším stylem, ovšem ne vždy splňuje funkci „hudba pro divné“. I v současnosti lze tudíž ještě najít projekty typu BBC, které potvrzují jazz v tom nejlepším slova smyslu i hráčském výrazu, který může být přístupný naprosto pro všechny, bez zbytečných intelektuálních omezení či akademických tendencí, přestože si to hráči mohou dovolit. Ale proč také. Hudba je tu od toho, aby se spíše prožívala, než aby se někdy zbytečně analyzovala.

Gabriela Stašová | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.