Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Setkání kytaristů v Ostravě: Letošní ročník přinesl barevnou nálož muziky s příchutí undergroundu

Setkání kytaristů v Ostravě: Letošní ročník přinesl barevnou nálož muziky s příchutí undergroundu

14.10.2018 Hudba

Setkání kytaristů, které se v týdenním intervalu koná ve Zlíně a v Ostravě, je ojedinělá událost sahající svou historií až do osmdesátých let, kdy si tehdejší režim stále ještě nezvykl na „máničky“ a ve společnosti bobtnala naděje na změnu. Ano, vše se mění, ale dobrá hudba zůstává. Především v srdci mnohých zúčastněných, kteří v sobotu v ostravských klubech Barrák a Dock zavzpomínali, oživili a inovovali své představy o undergroundové a nejen kytarové muzice.

Zvětšit obrázek

Kapela Seventh Passion na Setkání kytaristů v Ostravě.
Foto: Gabriela Stašová

Celý večer se nesl ve znamení kvalitního undergroundu (včetně několika diskusí a workshopů) a přinesl mimo jiné znovuobjevení žánrů jako jsou blues rock nebo stoner rock či důkazy barevnosti undergroundové muziky, která by si možná zasloužila větší a zainteresovanější publikum. Na otázku, zda ještě existuje underground, kterému byl letošní ročník Setkání kytaristů věnován, se tedy dá jednoznačně odpovědět, že ano. Navzdory tomu, že v dnešní době je jakékoli škatulkování či dělení na hlavní a spodní proud už tak trochu přežitek.

Ať už se jedná o kteroukoli z kapel, které v sobotu večer vystoupily, převládala kvalitní muzikantská složka, ať už po stránce dlouholetého působení na scéně nebo pak v rámci hudební vzdělanosti hudebníků samotných. O to více lze ocenit, že i lidé, kteří hudbu neberou zcela na lehkou váhu, dávají ve svém životě prostor undergroundu, tedy něčemu, co se ne vždy setkává s doceněním a poučeným potleskem.

Frank Zappa Quartet. (Foto: G. Stašová)

Samotné vystupující kapely však nelze rozdělit do kategorií, které by si byly příbuzné. Originalita se dala spatřit u všech, přestože mnohé stavěly na pevných základech s retro perspektivou. To plně platí pro Frank Zappa Quartet, jediné těleso v českém prostoru, které se systematicky věnuje tvorbě Franka Zappy. Zvukově bylo jeho vystoupení bravurní, téměř nic nešlo vytknout a pánové se dokázali autorsky, avšak i zdatně interpretačně vcítit do syrovější tvorby již nežijící avantgardní legendy. Pro lepší orientaci kapela dokázala koncertem provázet v rámci skladeb i jejich témat. Našly se i určité analogie a propojení, jelikož aktuální téma kvality mediálního prostoru interpretovali právě Frank Zappa Quartet i Zpocený voko, a to prostřednictvím různých hudebních modifikací včetně známé citace o „slizu z televize“, který je znatelný skrz naskrz a provází nás všedností veškerých dnů.

Zpocený voko a Jiří Neduha (v popředí). (Foto: G. Stašová)

Zpocený voko, ostravská undergroundová legenda, přineslo zdravě nakažlivé pojetí folku řízlého rychlým big beatovým šansonem a obohaceného o zemité, avšak originální texty a projev Jiřího Neduhy, bez kterého si nelze nejen Zpocený voko, ale ani celé ostravské undergroundové prostředí představit.

Velmi obohacujícím a přínosným koncertem se stalo i vystoupení The BladderStones, kapely na pomezí blues a stoner rocku s výjimečným kytarovým zvukem, který rozhodně netvořilo pouze znělé echo. Tito výborní hráči o sobě mimo jiné prohlásili, že jejich kytarista zní trochu jako Jeff Beck napadnutý vzteklinou, což sice může znít lehce chvástavě, avšak po zaznění několika skladeb muselo všem posluchačům zákonitě dojít, že pánové si legraci nedělají a jakýsi západoamerický nádech jejich hudba skutečně má. Vystoupení nicméně trochu pokazily problémy se zvukem a basový brum, který je ale pro zpívajícího baskytaristu tak trochu všedním prokletím.

The BladderStones. (Foto: Gabriela Stašová)

Když se přeneseme ještě dál za Jeffa Becka a jinak než k Frankovi Zappovi, vyvstane návštěvníkům sobotní akce na mysl koncert kapely Seventh Passion z Plzně věnující se klasickému hard rocku v lehce moderním pojetí. Ti zakotvili u stylu, který proslavili Led Zeppelin, jejichž věci si neodpustili coverovat, ačkoli toto je vždy velká výzva. Řečnickou otázkou může být, zda ještě hard rock a blues rock v dnešní době někoho zajímá. Diplomatickou odpovědí je pak to, že zmíněný underground dané otázky neřeší, ale zakládá si především na autenticitě projevu a možnostech hráčství.

Hlavními hvězdami celého 28. Setkání kytaristů se stali The Truth Is Out There (TTIOT), kapela produkující poměrně tvrdou hudbu kombinovanou s elektronikou a syntezátory. TTIOT se pohybují na scéně již delší dobu, poslední album Lighthouses vydané v roce 2015 sklidilo kladné ohlasy a kapela tedy nakrmila publikum především songy z něj. Bohužel jediné, co mohlo jinak skvělou atmosférickou show lehce zhatit, byl opět mírně rozmazaný zvuk, který některé akustické dimenze také nevyrovnaně zesiloval. Ale lidově řečeno: Nazvuč kapelu patřící na větší podia v klubu.

The Truth Is Out There. (Foto: G. Stašová)

TTIOT aktuálně připravují vydání nové desky, přičemž ukázky z ní jsme mohli zaslechnout již v sobotu. Nová kolekce má být podle slov kapely jemnější a méně temná, s velkým návratem k osmdesátkovým syntezátorům, které prý posunují zvuk novinky zase někam jinam.

Technické mini problémy však jinak kultovní akci nikterak nepokazily, protože organizace i nálada byly přínosem nejen pro všechny zúčastněné, ale také jistě i pro pořadatele a organizátory, jimž se potvrdilo, že velká setkání na poli hudby jsou vždy doprovázena vroucnou atmosférou a neutuchající energií pro retrospektivní pohledy do minulosti, která je tak moc důležitá pro veškerý vývoj pro léta budoucí.

Zavzpomínat si na to, jak bylo kdysi, vidět se se starými známými a u toho si poslechnout všehochuť zapadající do celé koncepce. Možná to bude znít nadneseně, ale věřím tomu, že takovéto večery jsou pro naše životy opravdu nezbytné.

Gabriela Stašová | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.