Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Přejídat se není zdravé, ani na Vánoce. Chodúr na novém albu ukazuje, že všeho moc škodí

Přejídat se není zdravé, ani na Vánoce. Chodúr na novém albu ukazuje, že všeho moc škodí

20.11.2018 Hudba

Nové album Martina Chodúra Hallelujah přináší vánoční písně a koledy oděné v nádherném orchestrálním hávu. Známý ostravský zpěvák své čtvrté album cizeloval více než dva roky a přizval ke spolupráci mnoho rozličných a zajímavých hostů. V kolekci 14 písní s vánoční tematikou nechybí proslulé Adeste fideles pastores, moravská Pásli ovce Valaši, ale třeba i coververze ikonické písně Power of Love, známé z filmu Bony a klid, a samozřejmě geniální Cohenovo Hallelujah, které albu dalo název.

Zvětšit obrázek

Martin Chodúr na hlavní fotografii k vánočnímu albu.
Foto: Supraphon, Patrik Ratajský

Zpěváka, skladatele a textaře Martin Chodúra není třeba obšírněji představovat. Muzikanti zřejmě nezapomenou na Robson, který ve své době patřil k nejlepším ostravským kapelám. Vítězství v soutěži Česko-Slovenská SuperStar Chodúra katapultovalo na sólovou dráhu. Po třech autorských albech se zpěvák rozhodl připravit vánoční písňovou kolekci, kterou natočil ve spolupráci s šedesátičlennou Janáčkovou filharmonií pod taktovkou dirigenta Marka Prášila. Impulsem byl podle slov Chodúra jeho malý syn Martin, ale i snaha uchovat vánoční písně pro další generace.

Martin Chodúr se koled a vánočních písní ujal se svými typickými atributy: jeho sošný a místy pompézní zpěv sází na zdravý hlasový fond a mimořádný rozsah. Ten dominuje druhé písni Pán jde k nám, kde vedle intonačně bezvadného screamingu (analogie k mladému Láďovi Křížkovi není vzdálená) překvapil i hrdelním zpěvem, typickým pro tvrdší hudební žánry. Vánoční čas naopak trochu rytmicky i intonačně kolísá na jalové vokalíze falalalala. Zdařilé aranžmá Ireny Szurmanové má koleda Nesem vám noviny, oděná do retrospektivní jazzové nostalgie á la Frank Sinatra a impresivní harmonie.

Hitový potenciál a typickou vzestupnou melodiku nepostrádá následující autorská píseň Chodúra Síla mít rád. Bohužel, aranžmá, které připravil sám zpěvák, se příliš nepovedlo: schematické tahy smyčců jsou do omrzení stereotypní, korelace orchestru a doprovodné kapely instrumentačně nesedí.

Nadstandardní výsledek odvedli všichni protagonisté v písni Christmas (Baby Please Come Home), kterou Chodúr báječně nafrázoval s backgroundovým sborem za zády. Dominantní je peprné saxofonové sólo Zbygniewa Kalety. Tato píseň má energický tah a jakousi nevykalkulovanou, svobodnou atmosféru, které tuze svědčí aranžmá Vlastimila Ondrušky.

Koleda z Coventry má dramaticky vypjatou introdukci a lyricky dojemnou sloku, v níž Chodúr ukazuje jednu ze svých nejkrásnějších poloh: tichounké, nepřepjaté vibrato a něžně mužnou, nijak nepřepínanou hlasovou barvu. Povedla se i instrumentačně prokvetlá orchestrace Ireny Szurmanové, která poskytla rovnocennou příležitost Janáčkově filharmonii. Koleda má velkou gradaci, silné jsou také dur-mollové proměny, které místy evokují mystickou vznešenost.

Naopak píseň Pásli ovce Valaši se svým prostinkým nápěvem a robustní orchestrací zní jako hudba z westernu Silverado. Tady se umělecké inspirace nepotkaly šťastně a vznikl paskvil, který vydatně podporuje podivně devótní duet Chodúra se zpěvačkou Adélou Řehořovou.

Čarokrásná koleda Strážní andělé se vrací k hloubavé, melancholické náladě, která je autentická a sugestivní. Žesťová intráda zahajuje Vánoční zvony delší předehrou, kterou přepůlí domácká swingová pohodička, kterou si Chodúr příkladně artikulačně vyzobává z partesu. Aranžmá Vlastimila Šmídy je šité písni přesně na míru. Nepostrádá ani hravost v rozverné citaci české koledy Narodil se Kristus Pán.

Album obsahuje také coververzi písně Power of Love od Frankie Goes to Hollywood . Po jejím poslechu musím konstatovat, že nahrávka by bez ní byla šťastnější. Nezapadá výrazově do kontextu, je z jiného těsta a originálu nesahá ani po kotníky. Tenhle popový relikt prostě přebývá a se svým okolím komunikuje jen mlhavě.

Lépe je na tom následující Syn boží se stal člověkem: radostná, hravá, rytmicky barevně opentlená prskavka, která má příjemně houpavý rytmus, afroamerické perkuse a neodolatelnou pozitivitu.

Alternativní, epičtější rozměr a vzrušující dynamický tah skrývá předposlední Prozradil ti Bůh s překrásně hebkým hobojovým sólem.

Závěrečnou Hallelujah Leonarda Cohena zahajují zvony, zvonkohra a další rytmické nástroje bicí sekce Janáčkovy filharmonie. Mezi desítky, možná stovky coverů této písně se Chodúrova varianta originalitou, žel, nezařadí k těm, které by si člověk zapamatoval jako nejpovedenější.

Jsme u konce. Nastal čas účtování. Vánoční album Martina Chodúra zvolilo koncept blahosklonný a milosrdný: snaží se nakrmit a napojit co největší spektrum posluchačů. Vedle českých a moravských koled stojí zahraniční tvorba i Cohenovo Hallelujah. K tomu ještě Chodúr servíruje vlastní tvorbu a vlastní (podotýkám velmi vkusné) překlady.

Kámen úrazu dle mého skromného názoru spočívá právě v oné pluralitě a úporné snaze dostat na CD co nejpestřejší repertoár. Albu chybí konceptuální rozměr, bylo by útulnější, kdyby se týkalo jen českých a moravských vánočních zdrojů, zajímavá by byla také současná ohlasová vánoční tvorba, jak ji například prezentuje Ewa Farna v písničce Vánoce na míru.

Martin Chodúr na novém albu opět prokázal, že je majitelem velkého hlasu. Současně mi v jeho pojetí častěji chyběl osobnější názor. Některé písně zpívá, jakkoli je jedním z nejdynamičtějších českých zpěváků, poněkud strojově.

V Mladé frontě Dnes jsem četl rozhovor, v němž si zpěvák trochu posteskl, že muzikanti Janáčkovy filharmonie nechtěli při natáčení improvizovat. V kontextu slyšeného musím konstatovat, že ostravská filharmonie odvedla na CD znamenitý výkon a po zvukové a témbrové stránce je jednoznačnou dominantou nahrávky.

Spíše u Martina Chodúra bych naopak očekával, že si nafrázuje české a moravské koledy svobodomyslněji, osobitěji a s větší improvizační lehkostí. Přínos Janáčkovy filharmonie je naprosto zásadní a bez něj by se kouzlo Chodúrova vánočního alba vytratilo jako dárkový balicí papír, schumlaný v koutě, smutně čekající na své místo v odpadkovém koši.

Ruku v ruce s hrou vynikajících filharmoniků kráčí znamenitá aranžmá všech čtyř hostů Ireny Szurmanové, Vlastimila Ondrušky, Michala Janošíka a Vlastíka Šmídy. Je dobře, že Martin Chodúr svěřil orchestraci právě tomuto čtyřlístku, který zajistil flexibilní nástrojovou pestrost, stylovou i individuální variabilitu.

CD má výpravný booklet, který producent Jan Adam doplnil o příjemně formulované průvodní slovo ke každé písni. Vánoční album Martina Chodúra má velké ambice a svým způsobem zaplnilo mezeru na hudebním trhu. Že by se jednalo o nahrávku, jež by téma zvládla způsobem, který by určoval budoucí trend, se ale rozhodně napsat nedá.

Po loňské nahrávce Beaty Hlavenkové Bethlehem, jejíž hudba se hermeneuticky ponořila až do samotné tkáně a podstaty Kristova mystéria a nalezla nádherně osobité, autentické a sugestivní inspirace, nabízí Chodúr mírně konzumní, avšak kvalitativně nadstandardní popovou procházku vánoční tvorbou s občasnými exkurzy do soulu, swingu a jazzu.

Je to výlet s průvodcem, který je informovaný, zkušený a znalý. Zkrátka umí. Mít osobitý hlas však ještě neznamená originálně i zpívat a představit hudební myšlení, které by přesvědčivěji rezonovalo souzněním s podstatou zázraku zrození Ježíše Krista.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.