Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo První seminář Ost-ra-varu: Vzrušenou diskusi vzbudily hlavně inscenace Kouř a Peer Gynt

První seminář Ost-ra-varu: Vzrušenou diskusi vzbudily hlavně inscenace Kouř a Peer Gynt

30.11.2018 Divadlo

Do druhé poloviny vstoupil festival činoherního divadla Ost-ra-var, který je určen zejména divadelním odborníkům i studentům divadelních škol. Kromě toho, že zde mají možnost během několika dní vidět to nejpodstatnější, co na ostravských činoherních scénách za poslední rok vzniklo, je festival cenným zejména debatami, které se pak po zhlédnutí inscenací uskuteční mezi renomovanými teatrology, studenty i samotnými aktivními divadelníky. První den přinesl mimo jiné velmi vzrušenou debatu, a to zejména o inscenacích Kouř a Peer Gynt.

Zvětšit obrázek

Z debaty na festivalu Ost-ra-var v klubu PANT.
Foto: Radovan Šťastný

První ze tří rozborových seminářů divadelního festivalu Ost-ra-var se zabýval prvními čtyřmi inscenacemi uvedenými v rámci hlavního programu. Moderátorka debaty, profesorka Tatjána Lazorčáková z katedry divadelních a filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého, oznámila všem přítomným hned na začátku, že předmětem rozpravy budou inscenace Chacharije Komorní scény Aréna, Kouř Divadla Petra Bezruče, Peer Gynt Národního divadla moravskoslezského a Zabiják Joe Komorní scény Aréna.

Podle předem stanovených pravidel dostali prostor nejprve přítomní studenti vysokých škol z Brna, Prahy, Olomouce, Ostravy a Opavy i hosté z Bratislavy, po jejichž vstupním referátu promluvil vždy některý z přítomných pedagogů či zkušených publicistů a divadelních kritiků. Každý měl na svůj proslov pouhé tři minuty a moderátorka upozornila, že odebere slovo každému, kdo bude časový limit překračovat.

Rozprava k představení hry Chacharije proběhla v celkem poklidné atmosféře. Studentský úvod obsahoval celkem mírnou kritiku textu i režijního uchopení a zazněla otázka k žánru, respektive k jisté groteskní stylizaci. Dramaturg Miro Dacho z Bratislavy pak hovořil o specifickém postupu spoluautora původního textu Tomáše Vůjtka (který hru napsal spolu s režisérem inscenace Januszem Klimszou) při nakládání s historickými fakty. Dacho zdůraznil i fakt, že Vůjtek velmi rád pracuje s místními ostravskými, potažmo regionálními tématy.

Ostatní diskutující kladli otázky směřující k záměru inscenace i ke genezi jejího vzniku. Ladislav Vrchovský, autor tohoto textu, proto zasadil Chachariji do kontextu s inscenací Brenpartija a upozornil na vzájemnou příbuznost obou titulů vycházejících ze stejného zdroje i na zřetelnou strategii divadla vycházející vstříc diváckému vkusu a potřebě udržení vysoké návštěvnosti. Ekonomické cíle by však nikdy neměly mít prioritu před cíli uměleckými. Další z kritiků, Jan Kerbr, se však Chacharije zastal a podotkl, že i pro diváky neznalé předchozí Brenpartije je tento titul dobrým divadlem zejména z hlediska několika vrcholných hereckých výkonů.

Z debaty na Ost-ra-varu. (Foto: Radovan Šťastný)

Hned druhé rozebírané představení, jevištní adaptace filmu Kouř, přineslo rozporuplná stanoviska. Inscenaci režisérské a dramaturgické dvojice Adama Svozila a Kristýny Kosové studenti označili jako svým způsobem nepříliš objevnou připomínku scénických postupů Pražské pětky, zejména Divadla Sklep a Mimózy. Profesor Vladimír Just tento dojem poopravil poznámkou, že šlo především o vzpomínku na Divadlo Vpřed.

Za kritiky hovořil Josef Mlejnek. Řekl, že je vždy obtížné převádět film na jeviště a že se to málokdy podaří. Připustil zároveň, že mohou existovat zdařilé převody filmů na jeviště. Podle něj atmosféra Vorlova filmu Kouř ze začátku devadesátých let byla velmi silná, ale inscenátoři něčeho podobného nedosáhli ani zdaleka. Josef Mlejnek však v závěru svého kritického vstupu upozornil na význam slova sanace a na to, že politické systémy a společenská uspořádání se mění, ale lidé zůstávají stále stejní a že hlavně o tom je celá inscenace.

Z debaty na Ost-ra-varu. (Foto: Radovan Šťastný)

Doslova názorová bitva se však rozběhla při rozboru představení Ibsenovy hry Peer Gynt v podání činohry Národního divadla moravskoslezského, a to hlavně mezi studenty. Pro některé z nich se jednalo o silný umělecký zážitek, pro další šlo o nesrozumitelnou a zdlouhavou inscenaci, ve které se nemohli zorientovat. Někteří se ptali, co svým dílem Henrik Ibsen myslel, což mezi přítomnými pedagogy a profesionály vzbudilo mírné pobavení. Nicméně tato otázka otevřela jinou: co uvedením Peer Gynta sledovalo Národní divadlo moravskoslezské. A tady promluvil rázně Vladimír Just, podle kterého je poselství inscenace právě dnes velmi silné, neboť upozorňuje na lidskou průměrnost a její snahu stát se vůdčí silou ve společnosti. Tatjana Lazorčáková se pak s omluvou z moderátorky proměnila na účastnici debaty a řekla, že pro ni samotnou byl Peer Gynt velmi silným zážitkem, velmi inspirujícím setkáním s krásou poetického Ibsenova textu v dobrém jevištním přednesu, ale i silnou výtvarnou a scénografickou výpovědí.

Poslední diskutovaný titul, Zabiják Joe Komorní scény Aréna, byl pak pro mnohé návratem Komorní scény Aréna k vynikajícímu hereckému divadlu, které právě z této ostravské scény udělalo jedno z nejlepších divadel v České republice.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.