Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Fenomenální Tomáš Kačo, který hrál i v Carnegie Hall, se albem My Home hlásí ke svým kořenům

Fenomenální Tomáš Kačo, který hrál i v Carnegie Hall, se albem My Home hlásí ke svým kořenům

17.12.2018 Hudba

Český klavírista romského původu Tomáš Kačo je živým svědectvím, že plnit si nejzářnější sny není za žádných okolností vyloučené. Pochází z chudých poměrů - má jedenáct sourozenců, vyrůstal v paneláku v Novém Jičíně a přes spontánní improvizace v žánru romského folkloru vedla jeho cesta k notám, klasické hudbě a jazzu. Je absolventem Berklee College of Music v Bostonu a zahrál si na nejprestižnějších světových pódiích včetně proslulé Carnegie Hall. V improvizaci se prostírá jeho nejpřirozenější podstata a Tomáš Kačo jí nešetří ani na svém aktuálním albu My Home, které si z Ameriky odskočil natočit do České republiky. Novinka obsahuje autorské skladby, úpravy lidových písní i coververzi písně bratří Nedvědů Podvod. Nechybí hosté jako Ondřej Gregor Brzobohatý a další.

Zvětšit obrázek

Tomáš Kačo dobyl Carnegie Hall, doma se o něm přitom stále moc neví.
Foto: tomaskaco.com

My Home je pestrý výlet do krajin hudebního romantismu, současného jazzu, českého i gypsy folkloru i folkové klasiky. První oblast zastupuje vlastně jen úvodní kompozice nazvaná lakonicky For Chopin. Tou je Kačova podařená hudební parafráze Nokturna Es dur, č. 2, op. 9 Fryderyka Chopina. Klavírista cituje hlavní téma, dále už však popouští uzdu své vlastní fantazii v uhrančivých harmonických modulacích, které jsou prošpikovány figuracemi a pasážemi. Přitom je pro Kača příznačné, že dokáže ve správný okamžik příval barev ukončit a jen impresionisticky naznačovat, případně se vrátit k útržkům melodie Nokturna.

Autorské kompozice Kača jsou charakteristické velkou sentimentalitou, místy dokonce zachmuřenou nostalgií (Hope). Bohaté spektrum nálad upoutá variabilní rytmikou i rytmicko-melodickou invencí (groteskní valčík November, progjazzová, rytmicky rozeklaná January apod.). Českou lidovou píseň zastupují notoricky známé melodie Široký, hluboký a Ach, synku, synku. V případě první písně se Kačovi dařilo více: augmentací tématu a rozlehlým akordickým doprovodem se mu podařilo báječně evokovat vodní živel, kompozice je plná radosti a zurčivých melodických zřídel, které dosvědčují jeho fascinující hudební fantazii.

Ach, synku, synku je čistě  cappellovou verzí. Kačova úprava by nebyla špatná, nebýt přemrštěných efektů, které smazávají přirozenou krásu jednotlivých vokálních skupin a zbytečně přebujelého patosu. Na rozdíl od vybroušených klavírních kompozic se zde projevila určitá nezkušenost se zvukem a plastičností sborového zpěvu, jejích specifických potřeb a zákonitostí.

Není podstatné zmiňovat se zvlášť o každém tracku alba My Home. Všechny kompozice Tomáše Kača můžeme vnímat jako osobitý střípek jeho hudebního portrétu, který je současně upřímnou a introvertní sondou do hudebního myšlení, zkušeností a preferencí tohoto výjimečného pianisty. Tomáš Kačo je nejsvobodnější ve volném improvizačním prostoru, vypůjčená témata dokáže senzitivně přizpůsobit své barevné i výrazové představě, ne vždy se mu na ale nahrávce podařilo ukočírovat poměr mezi mírou emocí a nosností hudebního materiálu.

Poněkud rozpačitě vyznívá coververze písně Podvod bratří Nedvědů s recitací a zpěvem Ondřeje Gregora Brzobohatého. Rytmicky osvobozená a hudebně znamenitá je skladba Marov, strhující je energií tryskající romská lidovka Duj s typickými hlasovými projevy etnika (sboru velí a hlavní melodii zpívá Kačova sestra Veronika), které Kačo zdařile obohatil svou bezpečnou jistotou v jazzovém frázování, harmonii, virtuózních parádičkách a perfektní tempové gradaci.

Kolekce třinácti písní My Home Tomáše Kača se vyznačuje sugestivností výrazu, specifickým citovým nábojem a osobitou zvukovou atmosférou. Romský pianista je bezesporu talentem nevšední šíře a na albu se představil jako výborný skladatel a brilantní interpret: jeho klavírní hra je technicky dokonalá, autorské kompozice hudebně atraktivní, rafinované, rytmicky i melodicky nápadité. Jediné nedostatky alba spatřuji v jeho zvukové stránce a místy i aranžérské neobratnosti, která se projevila v úpravě vokálů. Jinými slovy, Kačo primárně myslí klavírní fakturou a ke specifickým potřebám zpěvu musí ještě dozrát.

Album My Home má ještě jednu přednost: jedinečně poddajný, mnohorozměrný, barevný úhoz, s nímž Kačo klaviaturu místy doslova hýčká a hladí, aby ji v další skladbě podrobil nekompromisnímu diktátu svých hbitých prstů. A možná, že právě v té aranžérské nezkušenosti se odhaluje nejpronikavěji právě Kačova duše, z níž proudí jeho hudba a dosavadní zkušenost.

My Home je velice příjemné, relaxační, artové, snivé, náladové a obsažné album. Jeho stylový rozptyl je značný a evidentně se snaží nabídnout jazzový feeling širšímu spektru posluchačů. Možná z toho důvodu jsou na albu i nejznámější lidové písně namísto špeků a originálních vychytávek. Hranice mezi uměním a kýčovitým balastem je velmi křehká a do dalších počinů bude pro tohoto pianistu největší výzvou zbytečně ji na úkor popularity nepřekračovat a udržet ji v mezích. Zatím se mu to daří.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.