Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Ostravský Romeo Radek Melša: Milovat, to je pro život nejdůležitější

Ostravský Romeo Radek Melša: Milovat, to je pro život nejdůležitější

6.1.2019 Divadlo

Radek Melša se k umění dostal vlastně náhodou. V jeho případě však platí citát, že náhoda je převlečený osud. Múzami políbený herec a zpěvák vypráví o své cestě k hudbě a divadlu. V rozhovoru pro Ostravan.cz můžete sledovat jeho uměleckou cestu, která je lemovaná přátelstvím, touhou poznávat a rozdávat. Ostravský Romeo není žádný emocionální elév, ale velmi iniciativní, bystrý mladý muž, který je otevřen podnětům.

Zvětšit obrázek

Radek Melša je jednou z nejmladších hvězd muzikálové scény NDM.
Foto: Iwona Navrátilová

S muzikou jsi začal na Základní umělecké škole Sologubova v Ostravě. Tam jsi strávil celých 8 let. Kdo tě tehdy vedl a jaké písně jsi kupříkladu zpíval?

Byl jsem pod vedením úžasné ženy a učitelky, paní Ivany Nováčkové.  Tedy poté, co jsem absolvoval ještě dříve hodiny zobcové flétny s panem Jaroslavem Hejlkem. Skvělá škola! Škála skladeb, kterou mě zásobovala, byla obrovská. Od poctivých vokalíz i lidovek až po všelijaké jazzové standardy nebo muzikálové melodie.  Vzpomínám si třeba na skladby Strangers in the Night, Aj veža, veža nebo část Gershwinovy opery Porgy and Bess.

Pomohlo ti studium na ZUŠ k výběru střední školy, jmenovitě Janáčkovy konzervatoře v Ostravě?

Na konzervatoř jsem nastoupil trochu komplikovaněji. Necelých sedm let jsem navštěvoval víceleté gymnázium na Volgogradské v Ostravě. Během studia přišla nabídka na přestup, díky iniciativě poroty, která mě slyšela v pěvecké soutěži ZUŠ. Stál jsem tehdy před rozhodnutím zahodit vše, co jsem ve své komfortní zóně znal, anebo zůstat a gymnázium “doklepat.“  Když přišly přestupové zkoušky a já v části z harmonie docela pohořel, říkal jsem si, že jsem zkusil, co jsem mohl, že to nevyšlo a že je vše, jak má být. Že nikam nepřestoupím. To jsem však ještě netušil, že přijde nabídka jít o ročník níž. A tenhle malý „propadový“ detail způsobil dosud tolik skvělého, že to snad ani nejde pochopit.

Na této instituci tě v muzikálovém zpěvu vedla Hana Fialová. Jméno, které vyvolává respekt i obdiv nejen v Ostravě. Prozraď nám, jak probíhaly hodiny s touto osobností? Je její charisma přenosné i v edukačním procesu?

Jsem vděčný shodě okolností, osudu, Vesmíru, že jsem mohl být jejím žákem. Byla mým hnacím motorem, mentorem, katalyzátorem, inspirací a pomocí. Nejen v rovině profesionální, ale i lidsky. Ty hodiny byly mimořádné, velmi aktivní, srdečné. Dodnes z nich čerpám.

Už na konzervatoři jsi získal divadelní zkušenosti. Které inscenace považuješ za zásadní?

Velmi zásadní inscenace byla pro mě vůbec ta první. A to autorská hra Fantom Londýna v Národním divadle moravskoslezském. Vzpomínám si, jak mi jedno osvícené ráno volala Hanka Fialová, ať přijdu na zkoušku. Byl jsem na konzervatoři snad 3 měsíce. Přišel jsem tam, natěšený, vystrašený. Byla to obrovská škola. Poprvé jsem uviděl, jak funguje divadlo, jak fungují zkoušky, jak vypadá práce v něm, kdo je to inspicient atd. Potom první malá role: Artie Green v muzikálu Sunset Boulevard. První práce na ní.  První velká zodpovědnost!

Z konzervatoře jsi odešel po maturitě. Proč sis nedodělal absolutorium? Lákalo tě něco jiného?

Absolutorium v mém oboru nebylo možné.  A já chtěl jít dál. Studovat herectví. Proto byl dalším krokem vysněný přesun na JAMU na činohru do ateliéru k Oxaně Smilkové.

Na JAMU jsi nastudoval monodrama Biletář, že?

Ano, a byla to velká zkušenost. Biletář je poněkud experimentální hra narušující civilní prostor diváků v kině, kterou jsem nazkoušel v prosinci minulého roku a která se ještě bude hrát. Je obrovskou výzvou být na jevišti celou dobu úplně sám a aktivně zkoumat reakce diváků, kteří přišli na promítání filmu, nikoliv na divadlo!

Radek Melša jako Romeo. (Foto: Martin Popelář)

Většina Ostravanů tě má spojeného s Romeem. Jak ses dostal k vysněné roli v muzikálu Romeo a Julie – Poselství lásky Borise Urbánka a Jaromíra Nohavici?

Borise Urbánka jsem znal osobně. Jednou nám dohodil hraní pro mou kapelu TheJazzCake. Bylo to ve Štramberku. Mezi slovy prohodil, že hledá nějakého poblázněného mladíka do svého kusu. No a pak přišel konkurz, s kterým přišlo i pozvání na něj.

Tomu říkám štěstí! A jak se ti role Romea hraje a zpívá? Jaké to je, rozdmýchat vždy znovu ten rituál lásky až za hrob, která končí smrtí?

Sice vyslovím pro mnohé klišé, ale je to srdcová záležitost. Ten kluk, ta lidská duše, celou svou podstatou milující, svůj život impulzivně vnímající! Ten kluk, který jako součást varování, ukončí svůj život kvůli neshodám, netoleranci v tísnivé atmosféře nenáviděných rodů. Ten kluk je pro mě v něčem součástí mého já. Nechci být patetický, ale milovat, a to opravdově a celistvě, to je pro mé chápání života to nejdůležitější. A jak říká můj spolužák a obrovský kamarád Šimon Bilina, lásce se učíme celý život. No a co se týče zpívání. Boris je král svého oboru. Hudba koresponduje s myšlenkami Williama Shakespeara a absolutně podporuje existenci herce na jevišti. Je to radost!

Zmínil jsi TheJazzCake. Slyšel jsem tvoji kapelu v Pjetce a moc se mi vaše fúze swingu, jazzu, latiny, šansonu a vlastně všeho možného líbila. Jak jste se dali dohromady?

To jsme moc rádi. Vznikli jsme na konzervatoři. Byli jsme spolužáci. Pak se nabalili další muzikanti a bylo to.

Víš, co mne ještě na tvém projevu v Pjetce zaujalo? Nejen vynikající, vždy stylový zpěv, ale dýchlo na mne takové nespoutané moravsko-slovenské herectví typu mistrů Menšíka a Matušky. Odkud vlastně pocházíš?

Tito pánové jsou pro mě velkými vzory, nespoutaní tygři umění, absolutně svobodní ve svém projevu. Těší mě, že jmenuješ zrovna je. Snad si to ani nezasloužím. Pocházím z Ostravy. Toť má rodná zem (úsměv).

Radek Melša s kapelou Jazz Cake.

TheJazzCake není tvá jediná kapela. Loni na Cenách Jantar jsem tě slyšel v zajímavém vokálním kvinetu.

Ano, je to tak. S kolegy z Národního divadla moravskoslezského jsme založili mezinárodní vokální a světově neznámý kvintet – 5PAK.

Když je kvintet 5PAK světově neznámý, máš teď možnost jej představit. V Gongu s vámi na Cenách Jantar zpívala i Patricia Janečková, že?

Patricia s námi zpívala jako host. Jinak zpíváme ve složení Tomáš Krpec, Adam Živnůstka, Jaro Rusnák, Juraj Čiernik a já. Momentálně máme repertoár sestavený z vlastních, respektive vesměs Jurajových aranží známých skladeb. Zkrátka boy band (úsměv). Do budoucna však plánujeme autorskou a barevnější tvorbu.

Na Cenách Jantar zazpíváš i v letošním roce 3. března opět v Gongu, tentokrát na jevišti dostaneš mnohem větší prostor. Má podle tebe smysl, aby náš kraj měl své vlastní kulturní ceny?

Ano, rozhodně! Minulý rok to byl fantastický, našlapaný večer. Měl jsem radost, že vznikla nová platforma k setkávání umělců a bilancování vzniklého.

Tvé jméno je podepsáno i pod autorským debutem klavíristy Václava Kramáře. O jaký projekt se jedná a co dalšího plánuješ?

Jsem strašně rád, že mě Vašek Kramář, momentálně v Opavě pobývající skladatel, klavírista a muzikolog, přizval do svého projektu zvaného BlueSonety. Je to taková art jazz popová autorská záležitost zhudebněných básní. Kupříkladu Jiřího Žáčka, Ivana Wernische apod. Vašek vydal nádherné album. My s ním po republice s rozličnými muzikanty jezdíme a s jemným divadelně-vizuálním přesahem jej interpretujeme.

No a jako nejmladší dítě v plenkách rozjíždíme s již výše jmenovaným Šimonem Bilinou, kapelu-stand-up: 440 herců. Bude to velmi autorské, dost improvizované a v duchu lechtání vanilkových jednorožců. Víc asi zatím prozradit nemůžu. Jo, a ještě se rýsuje spolupráce v Brně. To je ale zatím ve fázi vyjednávání. Tak uvidíme.

To zní zajímavě. Proč jsi vlastně nepokračoval v muzikálovém zpěvu i na výšce? Chtěl sis rozšířit obzor? Respektive, dává ti studium na JAMU to, co jsi od něj očekával?

Chtěl jsem objevovat nové, neznámé. A chtěl jsem nějak komplexněji pochopit, co je to vlastně tvorba. No a činoherní herectví mi dávalo největší smysl. Mám pocit, že nejde o to, jak se ten který obor jmenuje, ale spíše o to, co ten člověk v rámci studia nachází. JAMU je o setkávání, o diskuzi, o vlnách inspirace, o všemožných příležitostech, o možnostech chybovat. Poznal jsem ve škole různé osobnosti a vím, že někteří jsou společníky, kamarády, partnery na celý život (úsměv).

Až doděláš školu, co bys nejraději dělal? Kombinace kapel a divadla? To tě nejvíc táhne?

Jsem eklektik. Rád bych zpíval, hrál, točil, psal, skládal, vařil, tvořil, miloval, básnil, cestoval, poznával nepoznané, zakládal nové, přinášel radost i pravdu.

To jsou krásné výzvy! Až toho všeho dosáhneš, co nastane potom?

Budu natolik autentický a přítomný, že už nebudu toužit po dosahování a jen budu. A taky bych si chtěl zahrát v pohádce (Radek nasadí teatrální a významný pohled, který propukne v úsměv).

Myslím, že budeš báječný princ, do kterého se zamiluje nejedna holka. Tak mnoho štěstí na tvé vrstevnaté umělecké cestě!

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.