Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Voxel: Člověk je společenský tvor a vzájemná inspirace je jedna z nejúžasnějších věcí

Voxel: Člověk je společenský tvor a vzájemná inspirace je jedna z nejúžasnějších věcí

14.1.2019 Hudba

Možná to bude zásadní změna pro jeho kariéru. Populární Voxel mění hudební strategii. Pomalu, ale jistě opouští písničkářský svět a soustředí se na práci s kapelou. Nejen o tomto tématu jsme s rodákem z Čeladné rozmlouvali, přičemž autor známých písní jako V naší ulici, Trip nebo Těhotná zároveň prozradil, jak to vypadá s jeho novým albem, ale rovněž jsme se pokusili nastínit, jak by se mohlo komunikovat v ideálním světě.

Zvětšit obrázek

Známý písničkář Voxel.
Foto: May Veselá

V úvodu rozhovoru bych se rád vrátil k vašemu vánočnímu přání, které jste adresoval fanouškům na svém facebookovém profilu. Mimo jiné jste zmínil slovo komunikace. Domníváte se, že té komunikace mezi lidmi není dost? To znamená, že spíše mluvíme, než komunikujeme?

Mluvení může být dle mého i prázdné plácání. Naproti tomu komunikaci vnímám jako vzájemné naslouchání a obohacování se o nové pohledy a názory. Proto jsme se s manželkou rozhodli, že necháme jít z našeho života ty, se kterými si již nemáme co předat, a necháme průchod těm, se kterými si energii navzájem dobíjíme. A je to nesmírně obohacující!

Tomu věřím. Komunikace také souvisí i s argumentací. Máte pocit, že v současné době stále více lidí neumí argumentovat a obhajovat své názory bez nějakých urážek a invektiv a je víceméně jedno, jaké je jejich politické přesvědčení, respektive sociální postavení a podobně? Co s tím?  

Učím se komunikovat bez jakéhokoliv afektu. Rozhodl jsem se nehrát hru s ostatními na toho, kdo bude v argumentaci agresivnější, tišší nebo hlasitější. Pokaždé se snažím druhým naslouchat a pochopit jejich situaci. Mít soucit a respekt. Jeden k druhému. O to tu jde. O to klidnější může být komunikace i s argumenty.

Jak by měli podle vás lidi komunikovat v ideálním světě?

Přímo, bez obav a bez domněnek. Bez očekávání. S radostí. S touhou poznat i jiné cesty, přístupy, názory. S pokorou i odvahou. Svět a vše, co se děje, je odraz každého z nás. Je to odraz vnitřního světa, který se nám ukazuje v této realitě. Pokud se o svůj vnitřní svět starám, to znamená, že půjdu poznávat své hloubky a rozhodnu se měnit sám sebe, nahlédnu do svých neuklizených koutů a tam to vymetu, je naprosto jasné, že „realita“, tedy hmotný svět, mi už dále nebude muset dávat lekce v reflektování mých nevyřešených problémů. Ideální svět je zatím utopie. Na ideálním „já“ pro sebe sama ale můžeme začít pracovat hned teď.

Opět musím souhlasit. Každopádně vy osobně komunikujete se svými fanoušky také prostřednictvím textů, v nichž si často hrajete se slovy. Tíhnul jste k této formě komunikace vždy? To znamená, že třeba čeština byla vás nejoblíbenější předmět ve škole, psal jste básničky, vedl jste si deníček, nebo to přišlo až postupem času?   

V pubertě mě uchvátily kaligramy, volný verš, nová spojení. Miloval jsem beatniky a sám rád experimentoval se vším, co by mohlo otevřít brány do hlubšího podvědomí. Psal jsem básničky a poctivě si je ukládal do notebooku, aby mi jednoho dne celý vyhořel. Nejspíše znamení, že je třeba začít znova, že to asi nebylo tak dobré, jak jsem si myslel. Písňové texty jsem ale začal psát až nedávno, poté, co jsme s mým kamarádem, písničkářem Pokáčem dopsali mé druhé album Motýlí efekt.

Co se týká hudebních záležitostí, nemůžeme se vyhnout otázce o novém albu. Jak moc je pravděpodobné, že letos se vaši fanoušci dočkají nového alba? Plánujete vůbec nové album?  

Hodně písní jsem teď smetl ze stolu a začal tak trochu „znova“, nanovo, jelikož jsem si uvědomil, že mě cesta „moderního písničkáře“ unavila. Nadchnul jsem se do kapely, která v těchto dnech trénuje, aby mohla vyrazit plná nové energie na jarní turné. Album proto vyjde určitě později, než jsem plánoval, ale nechci se upínat na termíny. Jediné, na co se upínám, je, aby vše bylo tvořeno v radosti. A to se teď díkybohu děje.

Každopádně vaše poslední album vyšlo v roce 2015. Od té doby jste vydal několik singlů. Je to strategie, které se chcete držet, která je pro vás výhodná, vzhledem k tomu, že hudební nosiče se nijak moc neprodávají?  

Desky mají stále smysl, minimálně alespoň v rámci PR. Spíš jsem dlouho v sobě řešil, co dál. Jestli navázat třetím albem, kde bych se neposunul téměř ani o píď? To jsem nechtěl. Hledal jsem, až jsem našel. Teď s kapelou tvoříme nové písně, které stylově budou malým odklonem, a já jsem hrozně zvědavý, co na to řeknete vy, kteří dorazíte kamkoliv na koncert!

Býváte označován jako „hvězda internetu“. Vnímáte toto označení jako pozitivní? Jste za toto označení rád?

Je mi to tak nějak jedno… (smích). Určitě ale nejsem nerad, s každým malým „vítězstvím“ se mi plnil a plní sen – živit se tím, co miluji a co mi přináší radost, mít možnost vstávat, kdy chci, nemít šéfa. To bych nikdy neměnil. Neříkám, že u hudby nutně potřebuji zůstat napořád, ale ty jednotlivé body zmíněné výše – ty bych rád dostal do všeho, co kdy budu dělat. Nechci nikdy uvěřit té strašidelné větě „Každý nemůže dělat to, co ho baví“.

Během své hudební kariéry jste získal několik cen. Jak z pozice muzikanta hudební ceny vnímáte? Jsou pro vás důležité?

Je to příjemné, ale nejsou zásadní. Slavík vám zaručí články v médiích, ale lidi na koncert vám pouhá cena nedotáhne. Milníkem vždy byly, jsou a budou písně, se kterými se lidé sžijí. Vlastně to vnímám tak, že vše, co se děje, je maximálně spravedlivé. To si často opakuji, když na mě přijdou chmury, že „se nedaří“, že „to nefunguje“. Za vše, co se mi děje a co mám, si můžu sám. A to mě vždy uklidní.

Jak jste spokojený se svou rolí či pozicí na české hudební scéně? Vnímáte sám sebe jen jako hudebníka, nebo máte pocit, že díky tomu, že jste oblíbený muzikant, tak mohou mít vaše písně i určitý společenský přesah?

Těší mě, že mohu skrze hudbu poznávat tolik inspirativních lidí. Třeba tento rok během ledna jsme nikdy nezažili u nás doma tolik skvělých setkání, seancí, inspirativních konverzací. Jsme za to moc rádi. A toužíme se ženou vytvářet otevřenou komunitu lidí, které baví to, co nás – sdílet silné momenty z našich životů, které nám pomohly se posunout v určitých životních oblastech dál. Ať už to bylo chození přes žhavé uhlíky, metoda RUŠ (metoda vědomé a logické práce s lidským podvědomím – pozn. autora), Access Bars (léčivá technika na bázi kvantové terapie, která se zaměřuje na 32 bodů na hlavě – pozn. autora), holotropní dýchání nebo rituál s žábou coloradskou Bufo Alvarius. Věříme a zároveň cítíme, že nejsme sami, kdo má chuť sdílet podobné zážitky.

Mimochodem jak moc se vám zamlouvá současná česká hudební scéna?

Jsem rád, že mohu být její malou součástí. Necítím konkurenční boje a myslím si, že čím dál více kapel a interpretů chápe, že když se spojí, může vzniknout velká věc. Naproti tomu, když jdou proti sobě, jsou spíše obě strany pro smích.

Netajíte se tím, že jste inspirován Jaroslavem Duškem. Jak konkrétně? Nicméně nebylo by přece jenom z vašeho pohledu lepší, kdyby se psalo, že Voxel inspiroval Jaroslava Duška k něčemu?   

Jsem inspirován stovkami a stovkami lidí, Jarda je určitě jeden z nich. Díky němu jezdíme do Skřidel na přecházení přes žhavé uhlíky a jsem vždy moc rád, že jsou lidé, kteří se tak, jak se prezentují, chovají i v reálu. Z mého pohledu není důležité, jestli ten inspiruje toho, nebo tamten tohohle, jde hlavně o to, že se lidé navzájem obohacují. Člověk je společenský tvor a vzájemná inspirace je jedna z nejúžasnějších věcí, které nás mohou potkat.

Poprvé jsem vás zaregistroval během jednoho castingu v jistém obchodním centru v Ostravě v rámci nejmenované soutěže krásy. Jak byste popsal svou definici krásy? Mění se ten ideál krásy u vás?   

Krása jde tak nějak stranou od doby, co se dá průchod lásce. Protože láska není krása. Hlavně: Láska je. Nic víc být nepotřebuje. Ano, dříve jsem mnohem více řešil, jak vypadám, jestli se líbím. Dnes vím, že se nemusím líbit všem. Že můžu být pro smích. A také, že když dojdu k lásce k sobě, jsem na nejlepší cestě k milování čím dál více lidí, tvorů, zvířat, věcí, situací, míst. Abych odpověděl: ten ideál krásy z mého života pomalu mizí – ruku v ruce s nechutí pokračovat v neustálém porovnávání.

V pátek 1. března budete spolu s Pekařem koncertovat v ostravském klubu BrickHouse. V čem je ta vaše spolupráce jedinečná, obohacující, respektive čím jste si zrovna vy dva padli do oka?

S Pekařem jsme se potkali už pár roků zpátky na festivalu Dokořán a díky dalším a dalším setkáním z toho vyplynulo společné jarní turné. Nemůžu se dočkat, jelikož to bude první šance nás vidět jakožto „kapelu Voxel“, což je opravdu malinký krůček pro lidstvo, ale obrovský skok pro mě… (smích). Budu šťastný, když u toho budete s námi! Tak 1. března v Ostravě!

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.