Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Petra Rašíková po triumfu sboru ARTEP v Lotyšsku: Motivací pro mne není úspěch, ale hudba samotná

Petra Rašíková po triumfu sboru ARTEP v Lotyšsku: Motivací pro mne není úspěch, ale hudba samotná

16.1.2019 Hudba

Hned dvě zlaté medaile přivezl před pár dny sbor ARTEP, který působí na Gymnáziu a Obchodní Akademii Orlová, z mezinárodní soutěže v Lotyšku, kde v obou svých kategoriích zvítězil v konkurenci pěti desítek sborů z celého světa. Se sbormistryní Petrou Rašíkovou, která sbor k tomuto velkému vítězství dovedla, jsme si povídali nejenom o posledním úspěchu na přehlídce XIII. International Sacred Music Festival Silver Bells 2019.

Zvětšit obrázek

Sbormistryně Petra Rašíková dovedla sbor ARTEP k triumfálnímu úspěchu.
Foto: Archiv sboru ARTEP

Kdo se zajímá o sborový zpěv na Ostravsku, nutně se setká se jménem Petra Rašíková. Co důležitého byste o této ženě řekla?

…milá, hodná, cílevědomá, pracovitá, odvážná.

Jaké bylo vaše seznámení s hudbou a kdo se podílel na kultivaci vašeho hudebního vzdělání?

Měla jsem štěstí na osobnosti, které můj hudební život ovlivňovaly, a rodiče, kteří mě dodnes v hudbě podporují. V pěti letech jsem se začala v orlovské ZUŠ učit hrát na klavír, ale nezískala jsem k němu nikdy větší vztah. Více jsem tíhla ke zpěvu, který jsem později studovala u Margit Koláčkové společně s Kateřinou Kněžíkovou, Marií Sommerovou a Alešem Bínou. Bylo to jedno z nejkrásnějších období v mém životě. Už tehdy jsme se vzájemně inspirovali a hudebně doplňovali a naše přátelství trvá dodnes. Rozhodujícím se stalo mé setkání s paní Evou Šeinerovou v době, kdy jsem se jako studentka orlovského gymnázia stala členkou významného pěveckého sboru Permoník. Její charisma, tvůrčí osobnost, lidskost a oddanost práci s mladými lidmi, kterou dělá na profesionální úrovni, mi otevřely cestu ke sborovému světu. Studium sbormistrovství na vysoké škole u pana profesora Lumíra Pivovarského a sbormistra operního sboru NDM Jurije Galatenka pak dalo mému dalšímu uměleckému životu jasný směr.

V současnosti jste jednou z nejúspěšnějších sbormistryň v České republice. Vnímáte to jako motivaci do další práce?

Úspěch není pro mě jedinou motivací, je to spíše odměna. Skutečnou motivací je pro mě hudba samotná a práce se zpěváky, která mě naplňuje.

Jaké faktory mohou ovlivnit potenciální šanci na vítězství v soutěži?

Řekla bych, že výběr repertoáru je jeden z nejdůležitějších faktorů, a dále je to samozřejmě připravenost zpěváků, sbormistra a přesvědčivý výkon.

V čem spočívá vaše práce sbormistryně a jaká tělesa máte na starosti?

Sbormistr je vlastně učitel a napůl psycholog. Již 18 let jsem sbormistryní smíšeného pěveckého sboru, který působí na Gymnáziu a Obchodní akademii v Orlové a nově nese na přání zpěváků název ARTEP, což je anagram mého jména. V roce 2013 jsem převzala po panu profesorovi Lumíru Pivovarském a sbormistru Janu Mlčochovi pěvecký sbor Chorus, který působí při Ekonomické fakultě VŠB-TU Ostrava a který vedu dodnes. Letos jsem dostala nabídku učit sborový zpěv na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, což je pro mě další životní zkušenost. Na ZUŠ v Ostravě-Hrabůvce pracuji s dětským pěveckým sborem Špalíček. Každý ze sborů potřebuje jiný přístup, ale to, co je spojuje, je hudba. Ráda bych také zmínila, že důležitou součástí sborů jsou také lidé, kteří nejsou na pódiu vidět, a přesto by sbor bez nich nebyl. Jana Lukšová je osobnost, která s orlovským gymnaziálním sborem spolupracuje od jeho založení. Stala se mou blízkou přítelkyní a podporou ve všech situacích. Vážím si jí za to, co pro mě a pro sbor dělá.

Nový rok jste zahájila ve velkém stylu. Dvě zlaté medaile s ARTEP ze soutěže v Lotyšsku, tomu říkám začátek! Jak jste to dokázali?

Po nedávném úspěchu na mezinárodní soutěži v Bratislavě jsme se soustředili na soutěž v Lotyšsku, aniž bychom tušili, s kolika sbory a ze které země se budeme mít možnost na pódiu setkat. Nebylo to jednoduché, ale nadšení a touha zpěváků přiblížit se svým výkonem sborům z Ruska, Lotyšska, Litvy a Polska nás dostala až na přední příčku.

Sbor Artep v Lotyšsku. (Foto: Archiv Petry Rašíkové)

S jakým programem jste s ARTEP vystoupili a co podle vás rozhodlo o vašem zlatém umístění?

Soutěžili jsme hned ve dvou kategoriích – mládežnické sbory do 25 let, kde jsme měli předvést dvě skladby duchovního charakteru a jednu skladbu libovolnou, dále v kategorii -lidová hudba, kde jsme zazpívali dvě české a jednu slovenskou lidovou píseň v úpravě našich předních hudebních skladatelů, jako jsou Zdeněk Lukáš, Jiří Pospíšil a Pavel Staněk. Jestli rozhodla interpretace, výběr repertoáru, hlasová kultura nebo nasazení zpěváků, to nevím. Z našeho vystoupení jsem ale měla pocit, že jsme zazpívali, jak nejlépe jsme mohli.

Co na soutěžích máte ráda a co z duše nesnášíte?

Mám ráda to, že bez ohledu na výsledek, soutěže vždy posunou sbor umělecky dopředu.  A co na soutěžích nesnáším? Soutěže.

Jak na soutěžní atmosféru reagovali vaši sboristé? Byli nadšení, nervózní?

Sboristé chtěli podat co nejlepší výkon a snažili se navzájem podpořit. Velmi mě potěšilo, že starší zpěváci dávali rady méně zkušeným. Měla jsem pocit, že přede mnou najednou stojí jiný sbor. To, co dělá sbor dobrým, je právě sborový „duch“.

Jaké emoce panovaly po vyhlášení výsledků?

Obrovská radost, pocit štěstí a úleva z napětí. Myslím, že nám všem postupně docházelo a možná ještě teď dochází, co jsme dokázali. Je to krásný pocit.

Podílí se na úspěchu vašeho sboru také interpretační kvalita klavírního doprovodu? Kdo se jej zhostil?

Na úspěších sboru se od jeho vzniku podílí můj dlouholetý přítel Aleš Bína, který je v současnosti ředitelem ZUŠ V. Petrželky v Ostravě-Hrabůvce. Jeho muzikálnost a cit pro doprovod ocenila nejedna porota. Naše přátelství se promítá také do naší spolupráce. Mám v něm morální podporu, konzultuji s ním výběr repertoáru, konfrontujeme spolu interpretace skladeb. Cením si také jeho vztahu ke zpěvákům, který si za ty roky vybudoval. Sboristé ho mají rádi a obdivují ho. Je pro ně hudebním vzorem.

Co vás čeká v letošní sezóně nadále? Chcete se zúčastnit dalších soutěží?

Na jaře bychom se chtěli již tradičně zúčastnit celostátní soutěže gymnaziálních sborů „Gymnasia cantant“ v Brně. A co nás čeká v budoucnu? Těžko říci. Složení středoškolských sborů je velmi proměnlivé. Jedni přicházejí a druzí odcházejí. Ale přejeme si, aby nás radost ze zpívání nikdy neopustila. Protože jak řekl Albert Einstein „Konec světa bude, až lidé přestanou zpívat“.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.